Pohled Stilese
Nesnáším, když si musím jít do obchodu pro jídlo, protože je neděle a jídlo mi nikdo nepřiveze.
Vešel jsem do uličky a koukal do mobilu, abych zjistil, co bych měl koupit.
Když jsem najednou do někoho narazila a mobil mi vyletěl z ruky.
Zvedl jsem k osobě zrak.
No jasně, samotář Derek Hale. Skoro nikdy nemluví s nikým.
,,Pardon." Řekl jsem. Jen mě zpražil pohledem a šel dál.Sebral jsem si mobil. Otočil jsem se a uskočil, když jsem zjistil, že Hale stojí zase zamnou.
,,Ty jsi Stiles, že? Jak na mě v kině vysypal popcorn." Řekl ledovým hlasem.
Co on sakra dělal v kině, když evidentně ho nemá nikdo rád?
,,Jo, to jsem byl já." Přikývl jsem.,,A teď když dovolíte, rád bych nakoupil." Falešně jsem se usmál a odešel. Ten chlap byl divnej a naháněl strach.
Počkat...co vlastně dělal v obchodě? Já myslel, že upíři nejedí. Nad tím jsem se pousmál. Ale tak co, on je celej v černém, člověk ho skoro nikdy nevidí a to je tohle město malý, a jen hodně málo lidí s ním mluvilo. Ví vůbec, co je úsměv?***
Večer jsem si sedl k televizi a přemýšlel. V televizi něco běželo.
Zrovna zazvonil zvonek a já leknutím spadl z gauče i s dekou a miskou popcornu.
,,Do háje!" Zaklel jsem a vyškrábal se na nohy. ,,Kterej debil!" Rozešel jsem se ke dveřím. Kterej debil teď zvoní, to fakt nevím.Otevřel jsem dveře a zůstal zeraženě koukat na Dereka Halea.
Noc, ha ha, upír vylezl, ha ha.
Natáhl ke mě ruku s nějakou kartou. Vzal jsem si to od něj a zjistil, že je to můj řidičák. Co to...? Sakra, já to měl pod krytem od mobilu. A kryt...?
Vytáhl z kapsy kryt a taky mi ho podal. ,,Děkuju." Dostal jsem ze sebe.
,,A příště buď tak laskavej a čum před sebe, místo do mobilu." Odsekl, otočil se a odcházel.Stál jsem tam a koukal, jak se vzdaluje.
Můj tep přidal, jakmile jsem zjistil, že nemám ani tátův náramek, a že jsem ho musel taky ztratit.
,,Chytej." Něco mi hodil a já to chytil. Tátův náramek, bože. Oddechl jsem si. ,,Díky." Zavolal jsem a on zmizel ve tmě.Zabouchl jsem dveře a šel zpátky do obýváku. ,,Sakra!" Zařval jsem, když jsem si všiml toho vysypaného popcornu.
***
Ráno jsem se vzbudil a upřel pohled na strop.
Vzpomněl jsem si na včerejšek. Jak mi Derek přinesl ty věci.
Měl bych mu za to znovu poděkovat.Oblékl jsem se, vzal si mikinu a vyšel z domu. Vešel jsem do lesa.
Jo další věci na Dereku Haleovi, on bydlí...v ohořelém domě. Jo a je to fakt divný a strašidelný.Po chvíli chůze se předemnou skutečně vynořil černý, polorozpadlý dům.
Chystal jsem se k tomu jít blíž. ,,Co tu děláš?" Ozvalo se zamnou, až jsem nadskočil a rychle se otočil.
,,Já...ehm.....přišel jsem.....ch-chtěl jsem jen....jen jsem chtěl..." ,,Odejdi. Tady nemáš co dělat." Obešel mě a rozešel se k domu.,,Chtěl jsem ještě jednou poděkovat. Za ty věci včera...a hlavně za ten náramek." Řekl jsem a on zastavil. Otočil se na mě.
,,Znamená pro tebe ten náramek hodně?" Zeptal se. ,,Jo." Přikývl jsem. ,,Proč?" Ptal se dál.
Nechtěl jsem odpovídat, protože to nikdo nevěděl.Poškrábal jsem se na zátylku. On povytáhl obočí v tiché pobídce. ,,Zbyl mi po tátovi potom, co táta zemřel v domě, když hořelo...při bouři." Super, první člověk, kterému jsem to řekl nahlas, je cizí muž a ještě k tomu Derek Hale. Ale zjistil jsem, že je jednodušší říct o svých problémech někomu, koho neznám, než to říct přátelům.
,,A kde ten náramek máš teď?" Zeptal se a já se podíval na levou ruku. To je poprvé, od toho požáru, co ho nemám, když jsem šel ven.
,,Asi....asi jsem ho zapomněl." Zvedl jsem k němu znovu zrak, on tam však už nestál.Otočil jsem se a šel domů. Přemýšlel jsem, jak jsem na ten náramek mohl zapomenout.
Vešel jsem do domu. Po tom, co jsem byl v pokoji jsem zjistil, že jsem náramek skutečně nechal na nočním stolku. A nechápu, jak je to možné. Nechal jsem ho tady jen kvůli tomu, že jsem chtěl znovu poděkovat Dereku Haleovi?
Večer jsem šel normálně spát, ale nějak jsem nemohl usnout. Pořád jsem musel přemýšlet nad samotářem, který sám bydlí v lese v ohořelém domě.
__________
Tak tady máte konečně Sterek příběh ode mě.
Snad se to bude někomu líbit😅
ČTEŠ
Love you werewolf //ff sterek
WerewolfLáska je zvláštní věc a umí si najít naše slabiny. Láska může najedou udeřit tam, kde to nikdo nečeká...ani vy sami. --- ,,Protože je to nebezpečný. Přece jenom nejsem tak úplně člověk." ,,Možná jsi nepříčetný, ale proč kvůli tomu skrývat to, co cít...