Love you werewolf //ff sterek

5. Nechtěl ublížit

Na zemi vedle dveří jsem usnul a vzbudil se večer.

Umyl jsem se a vyplížil se z pokoje. Pomalu jsem sešel schody a blížil se ke kuchyni. Něco se z kuchyně ozvalo. A svítilo se tam.

Cestou jsem popadl pálku. Nakoukla jsem do kuchyně. ,,Dereku..." Zašeptal jsem...

Rychle jsem se posadil a oddechoval. To ne....vážně se mi zdálo o Derekovy?

Sotva jsem se posadil, všiml jsem si v rohu pokoje postavy. Pomalu jsem si lehl a sáhl pod postel pro pálku.

Znovu jsem se posadil a pálku na osobu hodil. Ozval se dutý zvuk.
,,Jak je možný, že se pokaždé trefíš?" Zaúpěl Derek.

,,Co děláš v mém domě?" Zeptal jsem se se strachem v hlase a snažil se nahmatat lampičku. Než se mi to povedlo, Derek rozsvítil velké světlo.

Sykl jsem a zavřel oči, jak mě světlo bodlo do očí. Pomalu jsem se rozkoukal.

,,Odpověz!" Zvýšil jsem hlas, jakmile jsem na Dereka zase normálně viděl. ,,Nechal jsi otevřené okno. Jak jinak." Odsekl. ,,Tys....se sem dostal oknem, když mám pokoj ve druhém patře?" Nechápal jsem.  ,,Jsem přece zvíře z nejhorších nočních můr." Řekl ironicky.

,,C-co tady děláš?" Ani nevíte, jak strašně těžký je, mít pevný hlas, když se tak moc bojíte. Nejde to, hlas se mi třese.
,,Tak hele....jsem tady, protože jsem tě mojí vinou zranil. A jelikož to byla má vina, musím se přesvědčit, že se ta rána na tvé ruce hojí. Z žádného jiného důvody tady nejsem." Řekl chladně a já polkl.

,,Sundej si ten obvaz, ať vidím, jak to vypadá a zase můžu jít." Dodal.
,,Nic ti ukazovat nemusím! Nebudeš mi říkat, co mám dělat jen proto, že jsi silnější, než já. A nemusíš se starat! Moje ruka bude v pořádku." Řekl jsem naštvaně.
,,Mám se na to podívat sám?!" Zavrčel a na chvíli se mu oči rozzářily do modra. Okamžitě jsem se snažil klepající se rukou obvaz sundat. Konečně se mi to povedla.

Derek přistoupil k posteli a sklonil se, aby na mou ruku viděl. Chtěl jsem se od něj odsunout na konec postele, ale jeho ruka vystřelila a chytil mě za loket. Pak si dva škrábance ještě detailněji prohlédl. Mračil se.

Pak mě pustil a narovnal se. ,,Nevypadá to dobře....ale ani špatně. Mělo by to být v pohodě." Řekl nejistě. A v ten moment jsem uviděl, že ho to opravdu mrzí. Nechtěl mi ublížit.
,,A už nikdy, za mnou nechoď. Nechoď do lesa. Žij si svůj lidskej život a na všechno zapoměň." Rozešel se k oknu.
,,Jak bych mohl zapomenout, že existují vlkodlaci? Že t-ty jsi vlko...dlak?" Dostal je ze sebe. ,,To je na tobě, Stilesi." Odmlčel se. ,,Ale jestli někomu řekneš o vlkodlacích...." ,,Zabiješ mě?!" Skočil jsem mu do řeči. ,,Jestli to někomu řekneš, nebudu mít na výběr....ano, Stilesi, zabiju tě." Odpověděl a otevřel okno.

,,Proč mě nezabiješ teď? Pak by nebyla možnost, že to někomu řeknu." Řekl jsem a on se na mě podíval. ,,Můžeš být predátor, ale nemusíš být zabiják." Řekl a vyskočil z okna do tmy.

Už jsem nemohl usnout až do rána. Což už nebylo moc dlouho. A konečně se do pokoje začali natahovat sluneční paprsky.

Žádnej vlkodlak mi nebude říkat, co mám a nemám dělat! Nebude mi říkat, že nemám chodit do lesa! Že nemám chodit za ním! A nemůže mi rozkázat, abych si žil svůj lidskej život! A především, jak si může vůbec dovolit mi rozkazovat, abych na všechno zapomněl?! Nikdy nezapomenu, co jsem viděl. Nezapomenu, že existují vlkodlaci. A už do konce svého života se budu bát, že mě nějaký vlkodlak zabije.

A on řekne, abych zapomněl? Nikdy. Nikdy nezapomenu. Nikdy nezapomenu, že existují vlkodlaci.

Ale pomalu mi začalo docházet, že když řekl, abych už nechodil za ním, chtěl mě tím chránit. Chce mě chránit před sebou.
A ta věta? Můžeš být predátor, ale nemusíš být zabiják. Moje detektivní mysl po chvíli konečně přišla na to, co ta věta znamená. Došlo mi, proč to řekl. Myslel tím, že on byl předurčený k tomu, aby byl predátor a to taky je. Ale to, že je už od zrození predátor, neznamená, že bude zabíjet. Myslel tím, že jen proto, že má drápy a tesáky a je vlastně divoké zvíře, tak se tak nemusí i chovat. To tím chtěl říct.
A já konečně pochopil, že on své city a pocity, své emoce, skrývá. Skrývá je pod slupkou tvrdého a bezcitného samotáře. Ale není takový. A znovu mě na srdci zahřálo, že mi nechtěl ublížit....mrzí ho, že mi ublížil. Nechtěl mi ublížit. Uvnitř mě, mě to zvláštním způsobem hřálo.