Love you werewolf //ff sterek

3. Úplněk

Ještě toho večera jsem vstal z postele a vyšel z domu.
Vadilo mi, že jsem mu poděkoval tak nějak nepatřičně, přestože jsem mu byl hodně vděčný, že mi náramek spravil a vrátil.

Vím, že už je tma a kolem půlnoci, ale upíři nespí, ne? Nevím, co mám pořád s tím upírem, ale když k němu se to tak hodí.

Šel jsem lesem a před sebe svítil baterkou. Mezi stromy jsem si konečně všiml vysoké stavby.

Nad hlavou mi proletěl pták a já leknutím zvedl baterku k nebi. A až teprve potom, mi došlo, že právě koukám na měsíc v úplňku. Dneska je úplněk? O tom ani nevím. A ještě aby jo, když měsíc je v mém životě tak nepodstatná věc.

Zastavil jsem kus od domu a na jeho ohořelé stěny posvítil baterkou.
Když v tom se zamnou něco ozvalo. Strašně jsem se lekl a tak mi upadla baterka. Rychle jsem se snažil jí v suchém listí najít. Otočil jsem se zády k domu a v panice se snažil co nejrychleji najít baterku.

Konečně jsem se dotkl studené baterky, oklepal z ní listí a zapnul jí, protože se tím pádem musela vypnout.

Hned se na to jsem vystartoval na nohy a třesoucí se rukou posvítil mezi stromy a keře. Najednou jako bych úplně zapomněl, že zamnou stojí onen dům.

Klepající se rukou jsem kuželem světla svítil mezi stromy.
,,Dereku?! Jsi to ty? Tohle není vtipný!" Zavolal jsem.

Najednou jsem něco zahlédl.
Opatrně a se strachem jsem se světlem baterky vrátil k onomu místu.

Byla to postava, mohutná postava, ale....stála na čtyřech.
Dech se mi zadrhl v krku, když jsem si všiml tesáků v, na první pohled, lidské puse. Ruka se mi začala třást ještě víc.

Postava, stále stojící na čtyřech, se na mě podívala a já mohl spatřit znetvořenou lidskou tvář, jenž měla v puse tesáky a oči mu modře zářily....úplně stejně, jako v mém snu, že modrooká postava stála před mým domem.

Byl jsem v takovém šoku, že jsem se nedokázal pohnout, ani zařvat. Jen jsem se třásl. Všiml jsem si, že má na rukou místo nehtů masivní drápy, evidentně uzpůsobené na trhání masa.

Až po chvíli mi došlo, že ta bytost....ta věc, se až neuvěřitelně podobá Derekovy.
Zavrčel, skutečně, jako vlk. Baterka zablikala a zhasla. Ne, teď ne, prosím.

Začal jsem zběsile baterkou mlátit o svou ruku. Ještě jednou, naposledy, blikla a já tak mohl spatřit, jak se ta věc otočila mým směrem, a stále po čtyřech se ke mě rozešla s hrozivým vrčením.

Nevím proč, mi z pusy vyšlo jediné slovo. ,,Dereku..." Zašeptal jsem. Byl to on, přestože vypadal jako zvíře z těch nejhorších nočních můr.

Baterka úplně zhasla a ve svitu měsíce jsem si mohl všimnout, jak se ke mě rozeběhl.
,,Dereku, ne!" Zařval jsem a hodil po něm mojí baterku.
Sotva se ozvalo bolestné zavrčení, došlo mi, že jsem ho trefil.

Okamžitě jsem padl na kolena a začal šmátrat kolem sebe. Jen na setinu vteřiny jsem zvedl zrak a všiml se svítících, modrých očí, jak se ke mě rychle a s vrčením přibližují.

To je můj konec. Pomyslel jsem si ve chvíli, kdy jsem rukou nahmatal klacek....konečně.
S prudkým výdechem jsem klacek popadl do ruky a švihl s ním šměrem k němu.

,,Dereku! Jestli jsi to ty, přestaň!" Zařval jsem panicky. Jo, panikařil jsem, a to pořádně.

Pokusil jsem se postavit ze země. Najednou jsem cítil, jak se mi do levé ruky zabodla obrovská bolest. V ten moment jsem pravou rukou trhl a tak klackem praštil Dereka, který se kousek odkutálel.
Klacek mi vypadl z ruky a já se levou rukou okamžitě chytil za pravou.
Cítil jsem teplou, lepkavou tekutinu....krev.

Strašně to bolelo. Cítil jsem, že ztrácím vědomí. Tohle je můj konec.
Zatemnilo se mi před očima a upadl jsem do bezvědomí.

Pohled Dereka

Nechápavě jsem se chytil za místo na hlavě, které mě bolelo. To musel být pořádná rána....

Hned na to jsem si vzpomněl na osobu, kterou jsem se pokusil zabít. A hned na to mi na mysl skočilo jméno oné osoby....Stiles.

Nemotorně jsem se postavil a lehce ztratil rovnováhu. On ten kluk má docela sílu, protože jsem cítil, jak mi po levém spánku stéká krev. Má sice hubené ruce, ale rána klackem do hlavy, od něj byla slušná.

Okamžitě jsem se k němu dopotácel a klekl si k němu. Ne, je v bezvědomí.
,,Sakra!" Hlasitě jsem zaklel a postavil se.

Proč sem ten idiot chodil v noci?! Je vůbec normální?!? Jakej idiot byl šel v noci do lesa, za úplně cizím chlapem, kterej bydlí uprostřed lesa v ohořelém domě?!?!
,,Proč jsi sem hodil, ty idiote?!" Zařval jsem vztekle. Poslední dobou jsem se o úplňcích ovládal hůř. Většinou jsem si úplňky ani nepamatoval. Ale teď ano. Klacek, který v rukou svíral Stiles, mě probral.

Ucítil jsem krev....ale ne tu, která mi stéká po spánku. Ucítil jsem jeho krev.

Okamžitě jsem si k němu znovu dřepl. Odkryl jsem levou ruku, která byla zakrytá pravou. A spatřil jsem dva ošklivé škrábance od mých drápů.

Super. Mohl jsem ho zabít. A teď tady leží, uprostřed lesa a je na mě, abych mu pomohl.
Nejdřív jsem se ho dotkl na paži a po ruce se mi začaly sápat černé žíly, tak jsem mu odebral bolest. Potom jsem ho vzal do náruče a opatrně se rozešel ke svému domu. Co jiného jsem měl dělat?