9. Jeho vinna

807 37 9
                                    

,,A co teď?" Povytáhl jsem obočí. Derek si bez odpovědi dřepl přede mě a mojí zraněnou nohu vzal do svých rukou.

Pozoroval jsem ho a čekal, co udělá. ,,Bolí tohle?" Zeptal se a nohou pohnul na jednu stranu. Sykl jsem. ,,Au! Jo, bolí." Odsekl jsem otráveně.
,,Stilesi?" ,,Co?!" Ozval jsem se nevrle. ,,Zatni zuby." Dodal.
,,Ne! Dereku to...." Derek rychle trhl za mou nohu a já zařval bolestí. Do očí se mi nahrnuly slzy bolesti.

Podíval jsem se na svou nohu. Ale upoutaly mě znovu černé žíly na jeho rukách. Vzal mi bolesti jen trochu. Ale kdyby to neudělal, bolelo by mě to o mnohem víc.

,,Dá se říct, že už máš nohu v pořádku. Ale pochybuju, že bys došel domů. Musí se to zahojit." Řekl a já si zádama lehl na postel.

,,Super." Procedil jsem skrze zuby a na chvíli zavřel oči. Ale z toho pádu, z tý bolesti a celkově ze všeho, jsem byl unavenej.

Po chvíli jsem přestal vnímat a pohltila mě temnota.

Lehce jsem vnímal, jak semnou Derek trhl a cítil jsem jeho silnou paži pod mýma kolenama a pod krkem. Došlo mi, že mě vzal do náruče.
Vzpíral bych se, ale byl jsem moc unavený a rozespalý.

Po chvíli mě ovanul studený vítr. Nevědomky jsem se víc přitiskl k jeho hrudi. Oči jsem nechal zavřené.

Cítil jsem, jak semnou jde. Kvůli zimě jsem na něm byl nevědomky natisknutý, co to šlo.

Pohled Dereka

Jakmile jsem vyšel z domu, se Stilesem v náručí, a jeho ovanul chladný, večerní vítr, se ke mě natiskl. Bylo mi to jedno.

Po chvíli jsem došel k jeho domu a oknem se i s ním dostal do jeho pokoje. V pokoji byla zima, protože si ten chytrák nezavřel okno. Ale zase kdyby ho zavřel, teď bych se s ním v náručí nedostal dovnitř.

Pomalu jsem ho položil do studené postele. Jakmile už nebyl v blízkosti mého těla a tím pádem v blízkosti tepla, pevněji k sobě stiskl víčka.

Když jsem zpod něj vytáhl ruku a chystal se odtáhnout a narovnat, jeho prsty se obmotaly kolem mé dlaně.

Zarazil jsem se. Pomalu jsem ho přejel pohledem. Nemohl jsem odolat, a druhou rukou, tou kterou mi nedržel, jsem mu odhrnul vlasy z čela. Stiles se ze spaní pousmál. Avšak mou ruku nepustil.

Když jsem se z jeho sevření chtěl vykroutit, znovu stisk zpevnil a zamračil se.
Přestal jsem se snažit mu ruku vytrhnout a místo toho, ho druhou rukou přikryl.

Posadil jsem se na postel a pak se i opřel o pelest postele. Stiles mi ruku pořád držel. Zase se lehce usmíval a i když spal, vypadal spokojeně.
Po dlouhé době jsem se usmál. A upřel jsem pohled na strop. Jednou volnou rukou jsem si podepřel hlavu.

Stiles mi po chvíli ruku konečně pustil. Posadil jsem se a spustil nohy z postele.
Ještě jsem se na něj podíval. Znovu jsem nemohl odolat a jednou rukou mu lehce prohrábl vlasy. Odendal jsem mu je znovu z čela a ruku odtáhl.

Bez dalších myšlenek jsem zavřel okno a seběhl schody. Odešel jsem dveřmi a vydal se zase zpátky do lesa, do mého domu.

Pohled Stilese

Vzbudil jsem se ráno a pomalu se na posteli posadil.
Vstal jsem, ale nemohl jsem skoro vůbec došlapovat na pravou nohu.

Dostal jsem se ke skříni a převlékl se. Pak jsem začal hrabat na dně skříně. A konečně jsem našel jednu berli, která tam byla už dlouho.

S pomocí jedné berle, jsem se postavil a vyšel z pokoje. Těžší úkol už byl, dostat se ze schodů.
Po chvíli jsem se konečně dostal dolů, přičemž jsem aspoň pětkrát málem spadnul.

Vešel jsem do kuchyně a málem se rozplácl hned u vchodu, když jsem místo na zem, koukal na onu osobu.
Byl jsem natolik vyvedený z míry, že jsem se musel opřít o kuchyňský ostrůvek.

,,C-co tu děláš?" Dostal jsem ze sebe konečně. Derek si povzdechl a zároveň potichu zavrčel.
,,Je moje vina, žes spadnul ze schodů. Tak se tu blbost snažím napravit." Odpověděl a na stůl položil jídlo.

Nechápal jsem. Teď jsem v hlavě měl totální zmatek.

Derek mě propálil pohledem a já se okamžitě posadil ke stolu. Přejel mě pohledem.
Neměl jsem na jídlo vůbec chuť.

,,Stilesi?" Oslovil mě. ,,Hmm?" ,,Jestli chceš, aby se tvé tělo lépe hojilo, měl bys víc jíst." Řekl a já k němu zvedl pohled.

,,Budu v pohodě." Odsekl jsem a pohled od něj odklonil.
Pak jsem, abych mu udělal radost, to do sebe nasoukal.

,,Tak díky." Pomalu jsem vstal. ,,Kam jdeš?" Nechápal. ,,No já nevím, něčí vinou jsem spadl ze schodů, takže teď nemůžu chodit ven, takže si jdu něco pustit." Otočil jsem se a odcházel.

Ale cestou jsem ztratil rovnováhu, protože jsem byl vyčerpaný, z opírání se o berli. Ale když jsem padal, shodil jsem sebou i misku s ovocem.

,,Do hajzlu!" Zaklel jsem a než jsem se nadál, dvě silné paže mě vytáhly na nohy. Derek se mi podíval do očí.

,,Tak promiň, jo? Nechtěl jsem, abys spadl ze schodů. Ani jsem ti nechtěl ublížit o úplňku. Ale uznej, kdybys zamnou nechodil, nestalo by se to." Řekl a já mu chtěl odseknout, aby mi to laskavě přestal dávat za vinu. Ale místo toho, jsem se za pomoci berle odebral do obýváku.

Jakmile jsem se posadil a zabalil se do deky, která na křesle ležela, zavřel jsem oči.

Moje únava byla tak veliká, že jsem znovu usnul.
_____________
Tak jo, omlouvám se, že dlouho jsem nevydávala kapitoly, ale měla jsem lehčí blok u tohohle příběhu. Takže se předem omlouvám, kdyby zase dýl nic nevyšlo ❤️

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Oct 05, 2020 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Love you werewolf //ff sterekKde žijí příběhy. Začni objevovat