Love you werewolf //ff sterek

6. Otázky

Další několik dní jsem přemýšlel jenom nad ním.
Proč žije sám. Proč žije v ohořelém, polorozpadlém domě, uprostřed lesa. Kde má rodinu. Kde má přátelé. Proč skrývá emoce. Proč je vůbec takový? Co se mu asi stalo. Co to je za dům, kde žije.
Později už mě pemýšlení přestalo bavit, protože to nikam nevedlo....a tak jsem zkusil internet.

Stačilo chvíli koukat na internet, na stránku Beacon Hills, abych našel, co jsem hledal. Ohořelý dům v lese. Klikl jsem na to.
Sotva jsem přečetl název, dech se mi zadrhl v krku.

Ohořelý dům Haleů

Derek Hale. Dům Haleů. Přečetl jsem prvních pár vět a hned na to notebook zaklapl.
Tragicky zemřelo v domě uprostřed lesa, který záhadně začal hořet, jedenáct lidí. Jen jednoho se podařilo zachránit z domu plného plamenů. Přežili i dva sourozenci, kteří byly v době požáru ve škole.

Derek tam žije, protože je to bývalý dům jeho rodiny....dům Haleů.
Přál jsem si, abych si to nikdy nepřečetl. Protože teď už jsem vůbec nedokázal zapomenout na samotáře Dereka Halea, který sám žije v lese. Přišel o celou rodinu. Kromě toho, co zachránili, a kromě jeho sourozence, který je teď bůhví kde.
Nedokázal jsem přestat myslet, jak je tam sám....pořád sám. To musí být strašný.

Po tom, co jsem se aspoň hodinu pořád otáčel na mé točící se židli a přemýšlel, mě to přestalo bavit. Ať jsem dělal, co jsem dělal, nemohl jsem na něj přestat myslet.
Po dalším dni, dalším, kterým jsem znovu ztrávil přemýšlením, mě to už nebavilo.

Pohled Dereka

Bylo mi jasný, že už nepřijde. Kdo by taky chodil. Už uběhlo několik dní a ze mě se zase stal onen samotář.

Dny jsem znovu trávil cvičením, posilováním a procházkama po lese. Dny mi znovu začali splývat.

Nebyl bych schopný ho zabít, ani kdyby o mě někomu řekl. Zaprvé by mu nikdo nevěřil. A zadruhé nejsem vrah, abych zabíjel nevinný lidi....jednou to stačilo.

Jen jsem doufal, že se Stiles opravdu pokusí zapomenout. A bude lepší, když už se tady nikdy neukáže. A proč by taky měl? Nepotřebuju nikomu.

Stále se mi v hlavě vracelo, jak se mě bojí. Když jsem se ukázal v tom pokoji....to mi taky připomíná, že má Stiles dobrou trefu. Trefit se do někoho pálkou, není zas tak lehký.
Je pravda, že jsem do toho pokoje šel jen proto, abych zjistil, jestli se zranění od mých drápů dobře hojí. Ze žádného jiného důvodu jsem tam nešel.
Proč bych tam asi jinak chodil? Nemám k tomu žádný důvod.

Pohled Stilese

S povzdechem jsem opustil svůj dům a mé další kroky směřovaly do lesa.

Nepřestal bych na to všechno myslet. Potřeboval jsem se jenom na něco zeptat. Nic víc, nic míň.

Zastavil jsem, když se přede mnou objevil dům Haleů. Znovu jsem si povzdechl a znovu se rozešel.

Zarazil jsem se a zvedl pohled k oknům. Vyšel jsem tři schody a sáhl po klice.
Jo, měl jsem strach. Ale víc, než strach, byla zvědavost. Udělal bych jakoukoli blbost, abych získal odpovědi na mé otázky.

Chytil jsem kliku, otočil a dveře se otevřely. Vešel jsem a zasebou zavřel. ,,Dereku?" Třásl se mi hlas. Pomalu jsem přešel znovu do té samé místnosti, kde jsem ztratil náramek.

,,Proč ses vrátil?! Jasně jsem ti řekl, že už sem nemáš nikdy chodit." Ozvalo se zamnou a já sebou cukl a otočil se. Ne, už znovu koktat nebudu.
,,Tak proč ses vrátil? Škrábance na tvé ruce ti nejsou dost?!" Zavrčel.

Přivřel jsem oči. ,,Vyhrožuješ my?" Zeptal jsem se odhodlaně. ,,Co bys udělal, kdyby jo?" Zeptal se ledově klidným hlasem.
,,Mohl bys ses aspoň chvíli přestat chovat jako bezcitnej idiot?!" Zvýšil jsem hlas.
,,Myslíš, že jsem bezcitnej?" Pomalu se ke mě rozešel. ,,No rozhodně se tak chováš!" Odsekl jsem.

,,Přišel jsem protože..." ,,Co?!" Skočil mi do řeči a zastavil kousek ode mě. ,,Kdybys mě nechal domluvit, dozvěděl by ses to!" Řekl jsem naštvaně. ,,Fajn. Tak jo." Založil si ruce.

,,Přišel jsem, protože chci, abys mi odpověděl." Řekl jsem. Falešně se uchechtl. ,,Ne. Na nic ti odpovídat nebudu. Odejdi." Chystal se otočit. ,,Ne!" Odsekl jsem. Podíval se na mě a já měl chuť začít utíkat.
,,Cože?" Evidentně není zvyklý, že mu někdo odporuje. ,,Nikam nejdu, dokud mi neodpovíš." Řekl jsem a zaťal pěsti.
,,Na tohle nemám čas." Otočil se a odcházel.

,,Proč tady žiješ?" Zeptal jsem se na otázku, a chtěl odpověď. ,,Vím, co se stalo. Vím, že se tady stala nehoda..." Chystal jsem se pokračovat, ale on se prudce otočil a rozešel se ke mě. Nepatrně jsem couvl. Zastavil těsně u mě. ,,To nebyla nehoda!" Zavrčel. Očima jsem se ho snažil donutit říct mi, co se stalo.

,,Existují vlkodlaci....a taky jejich lovci.
Jedna lovkyně, vražedkyně, Kate, chtěla mou rodinu zabít. A nezajímalo jí, že polovina lidí v domě, ani nebyly vlkodlaci! Ano, ale na internetu bylo napsáno nehoda, tak tomu všichni hned věří. Žádná nehoda....vražda." Viděl jsem, jak to v něm vře.

,,Omlouvám se....nevěděl jsem to." Kus jsem od něj couvl. ,,To je mi líto." Dostal jsem ze sebe. ,,Tvoje lítost mi nepomůže. A tvoje otravný otázky taky ne." Znovu se chystal odejít.

,,A co sourozenec, který s tebou ten den byl ve škole? A ten jeden, kterého z ohně zachránili?" Zeptal jsem se. Zavrčel.
,,Když ti odpovím, dáš mi už konečně pokoj?!" Asi mu docházely nervy.
,,To nemůžu slíbit." Zakroutil jsem hlavou. ,,Proč?! To si tak moc přeješ, aby se ti mojí vinou znovu něco stalo?!" Super, ještě k tomu je to nervák, to tu ještě chybělo.

,,Ne. Jen nemůžu pochopit, proč tady žiješ sám. Nemůžu spát, protože se mi otázky různého typu zahlodávají do mozku. Chci znát odpovědi." Povolil jsem doteď zatnuté pěsti.

,,Nejsem encyklopedie odpovědí." Odsekl. ,,Ne, jsi jen bezcitnej idiot." Pokrčil jsem rameny a obešel ho. Už jsem se blížil ke dveřím.

,,Tři otázky....tři odpovědi. A pak už mi dáš pokoj!" Zavrčel a já zastavil. Vyšlo to.
______________

Komu se příběh zatím líbí?😅❤️
A myslíte, že by se Derek měl ke Stilesovi chovat lépe?😘