Love you werewolf //ff sterek

4. Nevěřil bys mi

Pohled Stilese

Pomalu jsem otevřel oči. Nechápavě jsem hleděl na střechu domu, která očividně kdysi hořela.

Ohořelý dům. Derek Hale. Úplněk. Noc. Baterka. Klacek. Bestie. Drápy. Tesáky. Modré svítící oči. Bolest.

Okamžitě jsem vystřelil do sedu a hned toho litoval, protože jsem ucítil velikou bolest na levé paži. Sykl jsem bolestí a ihned se na paži podíval. Byl tam obvaz.

Nechápavě jsem zamrkal a zvedl zrak. V ten moment jsem měl pocit, že se mi snad zastavilo srdce.
Hned jsem se odsunul až na samý okraj postele, až jsem málem z postele spadl na tvrdou zem.

O ohořelé futro dveří, se opíral Derek se založenýma rukama a jeho ledově olivové oči mě pozorovali, jako lovec pozoruje svou kořist.

Spustil ruce podél těla a chtěl mým směrem udělat krok. ,,Ne!" Zařval jsem hysterickým hlasem. ,,Nepřibližuj se!" Jo, opravdu byl můj hlas hysterický. Ale když ten chlap mě opravdu děsil. O to víc, když to není ani člověk, ale zvíře, které mě málem zabilo.

,,Poslyš, Stilesi..." Znovu se ke mě chtěl rozejít. ,,NE!! Nechci, aby ses ke mě přibližoval! Nechci..." Cítil jsem, že se mi z očí derou slzy.

,,Poslouchej, Stilesi...." Tentokrát už se nepokoušel ke mě dostat. ,,...nechtěl jsem ti ublížit. Nebylo to záměrně." Řekl nejistě a už neměl tak bezcitný pohled.

,,Vypadal jsi....jako zvíře z nejhorších nočních můr. A chtěl jsi mě zabít?!" Pořád jsem řval hystericky a pořád jsem jen tak tak zadržoval slzy.

,,Proč?" Zašeptal jsem třesoucím se hlasem. ,,Co jsi zač?" Zeptal jsem se ještě potišeji, ale přesto to vypadalo, jakoby mě slyšel zřetelně.

,,Stilesi..." Znovu se ke mě rozešel. Už jsem nemohl dál křičet, strachem jako bych oněměl.
,,Nepřibližuj se ke mě." Dostal jsem ze sebe. Zastavil u postele a já seděl úplně na druhé straně, že jsem měl dojem, že už opravdu spadnu.

,,Nechci ti ublížit. Nechtěl jsem ani v noci..." Hystericky jsem ho přerušil. ,,Tak co jsi zač?!" Zařval jsem už jistěji. ,,Kdybych ti to řekl, nevěřil bys mi." Odpověděl.

,,Viděl jsem tě. Vím, co jsem viděl. Tvůj obličej byl jinej, jakoby znetvořenej. Měl jsi v puse tesáky a na rukou masivní drápy. Vrčel jsi. A málem jsi mě zabil. Proč? Chci vědět, co jsi zač." Nedokázal jsem mluvit klidně, hlas se mi třásl a srdce mi tlouklo jako splašené.

,,Stilesi, nevěřil bys mi, kdybych...." ,,Já chci vědět, co jsi zač?!" Zvýšil jsem svůj hysterický hlas. ,,Vlkodlak!" Zavrčel, protože jsem ho vyprovokoval. Bylo to na něj moc tlaku, tak to nakonec řekl.

,,To si ze mě děláš srandu? Ty mě málem zabiješ, a pak si ze mě ještě děláš srandu?!" Nechápal jsem. ,,Vidíš?! Říkal jsem, že mi nebudeš věřit!" Odsekl vztekle.

,,Proč jsi mě chtěl zabít? Jestli to nebylo záměrně, tak proč tedy?" Nechápal jsem. Cítil jsem, jak mě v očích pálí slzy.

,,Nevšiml sis? Včera byl úplněk." Odpověděl. ,,Ty si s tím vlkodlakem srandu neděláš?" Zeptal jsem se se strachem. Na to mi neodpověděl.
,,Včera byl úplněk a já se poslední dobou při úplňcích neumím ovládat. Kdybych se ovládal, neublížil bych ti." Řekl, ale já se ho pořád bál.

,,Tak jo..." Zašeptal jsem, sundal ze sebe deku a pomalu vstal. Obešel jsem postel a potom se snažil co nejrychleji projít kolem Dereka.
Už jsem se blížil ke dveřím, když mě přirazil ke stěně. ,,Nesmíš to nikomu říct." Řekl výhružně. ,,Nikomu, rozumíš?" Zeptal se.

Cítil jsem, že mám v očích slzy. Vytrhl jsem se mu, obešel ho a vyšel z domu. Rozeběhl jsem se co nejrychleji pryč od jeho domu.

Vtrhl jsem do svého domu jako velká voda. Ihned jsem zabouchl dveře a zamkl. Vyběhl jsem schody, vběhl do pokoje, zabouchl, zamkl a pomalu se po dveřích sesunul na zem. Zoufale jsem si prsty vjel do vlasů. Tohle není možný. Nemůže být.
Vlkodlaci nemůžou existovat. Přestože všechno nasvědčovalo tomu, že to pravda je. A o to víc mě to děsilo. Děsilo mě, že každý člověk, kterého potkám, může být vlkodlak. Děsilo mě, že už nikde nejsem v bezpečí. A nejvíc mě děsilo, že právě ten chladný a na první pohled bezcitný Derek Hale, je vlkodlak. Vždycky jsem si dělal srandu, že je upír. Ale to ne, pan Hale je jiná příšera.
Ještě pořád jsem tomu nemohla uvěřit. A měl jsem strach, obrovský strach. Strach, že nikde nejsem v bezpečí, a že mě každou chvíli může nějaký ten vlkodlak zabít.

Pohled Dereka

Jakmile se ode mě vymanil, vyběhl z mého domu a slyšel jsem, že běží pryč.

Celou tu dobu, od té doby, co se vzbudil, jsem slyšel jeho splašené srdce. Bál se, panikařil, hysterčil....a to všechno je moje vina.....vlastně i jeho, neměl zamnou chodit v noci.

Celou tu dobu, co tady seděl na posteli, jsem vnímal jeho strach. A slzy lesknoucí se v jeho očích nešly přehlédnout.
A upřímně? Bylo to divný, ale bylo mi ho líto. Vadilo mi, jak se mě bál.

A hřál mě ten fakt, že zamnou přišel třikrát. Jednou, aby znovu poděkoval, podruhé aby zjistil, proč tady žiju sám. A potřetí se vracel pro náramek, který tady ztratil. No a na počtvrté sem šel jako idiot uprostřed noci a málem jsem ho zabil.
Ale zvláštním způsobem mě hřálo, že zamnou šel dvakrát....zamnou, za samotářem Derek Haleem.

Ale to je jedno, protože teď už se tady nikdy neukáže a já budu zase samotář Derek Hale. Možná si to i zasloužím.
_____________
Co myslíte? Zaslouží si Derek být sám? A vrátí se za ním Stiles?😘