Začalo to sázkou • destiel

1. Oslava

Tak a jsem tady zase... S další doslova destiel šíleností 😂
(tentokrát úplné AU).
Nebudu to nijak okecávat a popřeju krásné čtení ❤

Vysoká škola... Místo, kde se (aspoň podle mě) studenti dělí do tří kategorií. Jedna kategorie školu nesnáší a chodí do ní jenom, protože by je jinak rodiče vyhodili z domu. Druhá naopak školu miluje a chodí do ní, jelikož je to baví a potom je tu ta třetí, která do školy chodí hlavně, aby si zajistila lepší budoucnost. Pak je tu samozřejmě i skupina lidí, kteří na vejšku totálně kašlou, ale tu sem ani nezapočítávám, protože z té školy stejně dříve nebo později vyletí.

Dean Winchester patřil do skupiny číslo "jedna", tedy kdyby na vysokou nechodil, táta by ho z domu doslova vykopnul a od všeho ho odtřihl. To by mu asi ani tolik nevadilo (stejně si ze všeho nejvíc přál se táty nějak zbavit), ale nemohl opustit svého mladšího bráchu Sama. Máma jim umřela, když byli ještě děti a táta trávil víc času po hospodách nebo v práci než s jeho dvěma syny.

Castiel Novak naopak balancoval mezi typy číslo "dva" a "tři". Školu miloval. Miloval studování, pozování přírody a čtení knížek, k čemuž se ještě víc upjal, když se mu studenti ze starších ročníků začali každý den vysmívat, protože se dozvěděli, že už je na vejšce a pořád panic. Castiel už dávno nežil s rodiči a zařídil si byt se svojí kamarádkou Meg a jejím přítelem Williamem. Sice by raději žil sám, ale v jednom člověku s platem prodavače v kavárně na celý nájem prostě nestačil.

"Ale no ták! Taky musíš někdy vytáhnout paty z domu!" přemlouvala Castiela Meg. "Jsou to Willovy narozky, musíš tam jít!"

Castiel se zhluboka nadechl a otočil hlavu z výhledu na město směrem k Meg. Už byla noc a navíc úterý... Kdo normální má narozeninovou oslavu v úterý v noci, když se další den učí a ještě k tomu zrovna bylo období zkoušek?

"Vždyť víš, že zítra píšu důležitý test a ještě k tomu mě lidé nesnáší..." To, že je to vzájemné si už raději nechal pro sebe.

"A co by ses na tom ještě chtěl učit? Hmm? Vždyť všechny učebnice znáš nazpaměť..." Protočila očima menší blondýnka a upravila si spadlé ramínko na krásných pastelově fialových šatech. Měla pravdu. Castiel byl taková chodící wikipedie, ale to neměnilo nic na faktu, že i tak neměl ani nejmenší náladu jít na párty plnou zhulených, opilých a nezodpovědných puberťáků.

"Já ti nevím..." povzdechl si Cas a zase se podíval na usínající město pod nimi. Lidé ho zdáli vždycky docela fascinovali a navíc se už dál nemohl koukat do těch jejích velkých stěněčích očí.

"Prosím..." zafňukala, "udělej to pro Willa..." zaprosila a vykročila směrem ke svému kamarádovi.

Když však Castiel pořád nepovolil, rozhodla se Meg přitvrdit. "Tak pojď aspoň kvůli mně... Určitě se tam všichni hrozně moc opijeme a pak bych tam sebou mohla někde šlehnout a zadusit se vlastníma zvr-"

"Ok ok... Tak já půjdu..." vzdal se Castiel a pak jen za zády slyšel Megiin vítězný smích. Někdy jí vážně nesnášel...

✴✴✴✴✴

"To jsem si teda naběhnul..." řekl si Cas v mysli a pokusil se ještě naposledy porozhlédnout po Meg s Williamem. Vždyť to byla jeho oslava. Neměl by být někde v centru dění?

Po další půl hodině už to vzdal a sedl si na bar mezi další ztracence. Některé v lásce, jiné ve drogách nebo "jen" v osobních problémech.

"Hele!" zaslechl někde v místnosti za sebou přes hlasitou hudbu něčí křik. Ani se neobtěžoval se ohlížet, stejně to byl určitě jenom nějaký další zlinkovaný idiot.

"Hej ty! Ty v tom béžovým trench coatu!" smál se mužský hlas. Castiel se zarazil a podíval se na své oblečení, jako by na sobě mohl mít někdy něco jiného. Pořád se však neotáčel a jen se v duchu začal modlil, aby muž nešel za ním... samozřejmě, že marně.

"Hele nejseš ty ten panic na nic?" zasmál se, vyhodil z místa vedle Castiela nějakého chudáka a se skleničkou whiskey si sedl na jeho místo.

Castiel tu přezdívku přímo nenáviděl. Bylo to prvním rokem na vysoký, kdy ho v knihovně načapal největší alfa samec celé školy při čtení nějakého článku o tipech při prvním sexu. Cas měl v tu dobu svou první přítelkyni a nechtěl před ní vypadat jako úplný idiot... Jenomže z dobrého úmyslu se náhle stal obrovský hit a každý se mu jenom smál. Přítelkyně se s ním kvůli prestiži rozešla a alfa samec sice už dávno přestoupil na jinou školu, ale přezdívka Castielovi i tak zůstala.

"Hmmm?" zamručel Cas. Jak moc si jen přál, aby se tam najednou objevila Meg a pomohla mu odtud. Ostatně to tak dříve vždycky dopadalo...

"Proč tak protáhlej obličej? Bav se trochu!" vykřikl muž a praštil Castiela tak silně do zad, že se málem neudržel a spadl z barové stoličky.

"Ne, díky... Nemám chuť," odmítl od může nabídku na jeho poloprázdnou skleničku. Ne, že by se Cas nikdy nenapil nebo třeba i nevyzkoušel horší věci... prostě mu to jen přišlo jako zbytečné plýtvání časem a zdravím. Měl rád svojí knížku, hrnek horkého čaje nebo kakaa a hebkou deku omotanou kolem sebe. V létě si zase naopak rád po ránu přivstal a s vycházejícím sluncem a sluchátky v uších se proběhl po klidném liduprázdném městě. Vždycky si přišel jiný, ale nechtěl na sobě cokoliv měnit.

"Jsem nevěděl, že panici nemají chuť na obří narozeninový párty na alkohol," zasmál se zelenooký muž a hodil do sebe zbytek zlatavého alkoholu. Až teď si Castiel všiml jeho roztomilých pih rozesetých určitě nejen po jeho obličeji.

"Já nejsem panic," vyletělo najednou z Case tak, že se toho sám lekl. To mu chtěl něco dokázat nebo co? Možná už ho jen všechno to trapné posmívání přestávalo bavit.

"Cože? Tak ty nejsi?" zasmál se znovu muž zvědavě zvedl obočí.

"Ne, nejsem," řekl Castiel tvrdě. Nemohl uvěřit, že s ním vážně hraje tuhle stupidní hru. Proč vůbec?

"A kde máš teda holku? Nebo kolik jsi jich měl?"

"Proč bych ti to měl sakra říkat? Vždyť ani neznám tvoje jméno." Zvedl Castiel své modré oči v sloup. Ten muž mu někoho připomínal. Občas se museli vídat na školních chodbách, ale nevzpomínal si na jeho jméno a ani, že by spolu kdy měli společné hodiny.

"Já jsem Dean. Ty?" usmál se a podal Castielovi ruku.

"Já jsem Castiel."