🥳🥳🥳Ach ta krušná rána... Úplně nejlepší po bujaré oslavě.
"Vstávej!" hodila po Casovi naštvaná Meg batoh s už předem připravenými učebnicemi. Avšak modrooký se jen převalil na bok a spal dál.
"Dělej! Už jsem tě tahala do postele, nebudu tě tahat i z ní!" křikla z kuchyně, kde si připravovala kafe. V domě byli už jenom oni dva, protože William chodil přes týden hodně brzo ráno do práce.
"Hmh..." zamručel Castiel nespokojeně a přitáhl si k sobě schumlanou peřinu jako dítě plyšáka.
Meg nad ním jen obrátila oči v sloup a vzala z kuchyňské linky lahvičku s čistou vodou. Vždycky jich tam pár měli připravené pro návštěvy.
"Takže nebudeš vstávat?" šibalsky se usmála Meg, povolila víčko a celý obsah tří decilitrové flašky vylila Casovi na hlavu.
"Do háje!" křikl Castiel, vyskočil z postele a chytil se za hlavu. "Co to sakra bylo?! Proč- Aaaa!" Podíval se na Meg a kdyby jen mohl pohled zabíjet, už by dávno nežila.
"Ses zbláznila?" řekl tentokrát o něco klidnějším tónem.
"Jestli jsem se já zbláznila? Pamatuješ něco ze včera vůbec?"
Castiel se chvíli přemýšlel a pak se mu srdce rozbušilo jako závodnímu koni v posledním kole. "Proboha..." hlesl a podíval se na Meg se strachem v očích.
"No... Proboha," zopakovala po něm blondýnka a upila ze svého hrnku. "Věci do školy jsem ti připravila, kafe, vodu a prášky na bolest máš v kuchyni a hlavně si nezapomeň dát sprchu, protože smrdíš jak lihovar. Já musím běžet, mám dneska nultou, tak papa!"
Castiel jen zíral jak Meg odchází a byl tak v šoku, že se s ní nedokázal ani pořádně rozloučit. V hlavě se mu promítaly vzpomínky na včerejší večer s Deanem Winchesterem a na jejich sázku.
Byly tu dvě možnosti. Buď Dean zapomněl na to, co se včera dělo a bude klid a nebo ta pravděpodobnější možnost, že na to nezapomněl a on půjde ještě do konce týdne do školy v trenkách.
Castiel se podíval na hodiny a pak rychle vyběhl do kuchyně.
✴✴✴✴✴
Chvíli před začátkem vyučování se Castiel konečně doloužil do učebny, sedl si na své obvyklé místo a vytáhl potřebné zápisky. Za tohle bude muset Meg ještě hodně poděkovat.
"Jane!" Uslyšel najednou v dáli známý hlas a ztuhl. Ne... Jenom on ne.
"Ahoj krásko, tohle ti muselo upadnout na chodbě." Castiel se otočil a uviděl Deana s tím nejzářivějším úsměvem jak si povídá s Jane. Samozřejmě s tou Jane, o kterou se spolu vsadili.
"Jo... Díky," usmála se Jane a vzala si od Deana nějaký starý test. Koukala na něj jako by byl hvězdná obloha nebo anděl. Castiel si jen povzdechl a otočil se zpět čelem k tabuli. Takže Dean si to musel pamatovat...
✴✴✴✴✴
"Castieli, ty idiote!" křičela Meg přes celou chodbu. "Cos to zas provedl?!"
"Prosím, nekřič tak. Hrozně mě třeští hlava..." zaskučel Cas a nepřítomně si promnul spánky.
"Jak jsi mohl uzavřít tak pitomou sázku? Ještě s někým jako je Dean Winchester?!"
Castiel se zarazil a podíval se Meg do očí. "Jak o tom sakra víš?"
"Dean se hned ráno pochlubil Crowleymu s Bennym a ti to pak řekli Claire, ta Charlie, která to zas řekla mně... Ví o tom celá škola!"
✴✴✴✴✴
"Brácha ty ses už vážně úplně pomátl, že jo?"
"Sammy, nehroť to tak," obrátil Dean oči v sloup a nastartoval auto.
"Však víš, že Jane je moje kamarádka. Jak ses o ní mohl jen tak vsadit?"
"Nechceš to radši nechat na doma, Same? Jestli se opozdíme, táta tě v pátek nemusí pustit na tu tvojí přednášku o negenetických úpravách dědičné infor-... no prostě na tu věc. Co myslíš, že by dělal, kdyby se dozvěděl, že chodíš úplně na jinou střední než si myslí, hmm?" zasmál se Dean a zařadil dvojku.
John, jejich táta, nebyl zrovna fanoušek Samova typu studia. Chtěl, aby oba dva jeho synové chodili na střední školu s vojenským zaměřením a potom na univerzitu obrany. Přes to u něj prostě nejel vlak. Dean přání svého táty ještě jakž takž plnil, ale mladší, Sam se chtěl věnovat spíš psychologie nebo právům.
"Jo. Máš pravdu, ale opovaž se Jane nějak ublížit, jasný?!" pohrozil mu ještě naposledy Sam, hodil si na zadní sedačky bundu a zapnul si pás.
✴✴✴✴✴
"Myslím, že se asi fakt zabiju..." hlesl smutně Cas a unaveně padl do křesla.
"Co test?" zasmála se tiše Meg a Will se k ní po chvíli přidal.
"Ani se neptej... Tak moc mě bolela hlava, že jsem si spletl snad i Občanskou válku s druhou světovou... Bože..." Castiel se chytil za hlavu a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil.
Tohle byl doslova jeho úplně nejhorší test vůbec, jelikož nejenže ho bolela hlava jako by měl uvnitř miliony malých jehliček, ale taky nemohl přestat myslet na tu pitomou sázku s Deanem. Každý o tom věděl. I učitelé. A upřímně ho zajímalo, jestli i samotná Jane, která byla teoreticky v centru dění.
"Půjdu si lehnout... Dnešek byl horor," rozloučil se s párem Cas a zaplul k sobě do pokoje. Sedl si na postel a chvíli jen brouzdal po internetu, když tu mu najednou přišla zpráva na Messenger... Zpráva od Deana Winchestera.
Dean: Zdar Kastrůlku 😂
Castiel jen obrátil oči v sloup, smazal upozornění a dál scrolloval sociálními sítěmi slavných osobností.
Dean: Hej! Neignoruj mě zase... 🙄
Castiel: Co chceš?
Dean: No vidíš, že umíš psát 😅. Jenom jsem se chtěl ujistit, že jsi si vědomý toho, že taky musíš něco udělat pro to, abys dostal takovou holku do postele 😈. Většinou tam neskáčou samy od sebe...
Castiel: Proboha... Ty seš fakt idiot 🤦♂️. A to jsi musel o té sázce říct úplně všem?
Dean: Nejsem idiot 😏 a kdybychom o tom věděli jen my dva, nebyla by to přece taková sranda 😂.
Cas položil mobil displayem dolů, lehl si na záda, pod hlavou si složil ruce a koukal do stropu. Pro Deana taková sázka nic moc neznamenala, ale pro nulu jako byl Castiel, by promenáda po škole v boxerkách znamenala další a ještě mnohem horší vlnu výsměchu než měl doteď.
Modrooký ještě naposledy sáhl po mobilu a odepsal svému soupeřovi.
Castiel: Tak víš co, ty Don Juane? Zítra se teprve uvidí, kdo z nás dvou Jane zaujme víc 😉.
Věděl, že je to hloupost, ale nutkání soutěžit prostě bylo větší.
ČTEŠ
Začalo to sázkou • destiel
FanfictionJedna holka. Jedna sázka. Dva kluci a nečekaná láska. Sice jsem vážně nikdy nechtěla psát tohle typický školní destiel AU, protože je to cringe jak něco, ale... Tadá 😂😂 Nějak mi to nevyšlo.