Někdy to potřebuje ven....

Vyznání

Nenáviděla jsem, když mi tohle udělala TaJížNenávidím, ale stále na Tebe neumím mluvit, tak tohle je jediná věc, co můžu udělat.

Moje srdce je na kusy, bortí se do sebe,

Miluju jednu, ale ta bodá mě,

ta druhá je však jako nebe

pomůže mi snad na mě navršená země?

Ta první, co o ní jenom říct?

Klame mé srdce, rve ho na kusy

dá se její dominanci nějak vzepřít?

Avšak když mě obejme, dělá se mnou žasy.

Ale ta druhá, ta je jako anděl spadlý z nebe

krásná, až moje srdce přede

není jako já, ale je přesným opakem,

v kapse cigarety, o víkendech v ruce s tuzemákem.

Mé srdce podobné kotouly dělalo už tolikrát,

myslela jsem si, že zvyknu si

obě ví, jak si s mým srdcem hrát,

ale nemůžu mu říct "naser si".

Žiju v nadějích, ve vzdušných zámcích,

co od už vzniku k zahubení předurčené jsou

třeba sním o tom, jak polštářích,

jedna z nich se utápí v mých představách.

Ty představy, přála bych si škrabkání,

to když se jednou stalo, pochopila jsem, co vášeň je

dělej to znova, musíš! Tvoje objímání

vždy se cítím jako díl skládačky, co někam pasuje

Zatímco s druhou mi elektrizuje tělo

jsem jako na trní, musím jí pozorovat,

je krásná, připomíná mi mistrovské violancello

pobízí mě "pojď si hrát!"

A pak je tu najednou třetí, vše je jako špatný sen

jmenovkyně té, co tolik zranila mě

stačí obejmutí, dotyk, ohníčky rozeběhnou se mi těle

zánik mi byl asi osudem předurčen.

Jen s jednou bych chtěla trávit čas

ale ona ani sliby neumí plnit včas.

Tlachá mi do prázdna, lže mi jako Prášilová

Připomíná mi mě, když jsem byla malá

Ale dokážeš se i ty změnit? Však podívej na mě

nekřičím, nezvyšuju hlas, táhnu si však břímě

kdybys jen tušila, co je to za vnitřní boj,

když ani netušíš, co je nejistota za závoj!

To snad žádám od osudu hodně?

Chci jen jistotu v těhle věcech.

Lásku mám rozloženou v lidech třech,

ale chci mít milovanou osobu jen jednu.

Chci být tebou elektrizovaná,

chci to tekuté zlato ve své krvi,

chci být skládačka doskládaná

a to jen s osobou jednou, s tebou!

Mám tě taky praštit růží?

Či adoptovat dalšího plyšáka?

Jak ti jinak dokázat, že po tobě toužím?!

Já už nechci být dál za hlupáka!

Zkus poslechnout přátele, občas mají pravdu

a já nerada dávám někomu radu,

ale tobě jsem teď už dala dvě!

Řekla jsi mi, že sníš o partnerech a dětech,

v tomhle mě neposlouchej, jsem jenom prudérní a zahořklá

ale kdo je pro tebe ideální ve tvých snech?

Směle o sobě uvažuju, že já

Ale pravděpodobnost je jako existence tříhraných kostek,

nevíme o nich, že existují, ale stále jsou tu,

a já stále kritizuju tvůj vkus na pohled tento,

ale ty mi taky moje myšlení stále rozbíjíš, občas si přijdu jako krtek,

ve tmě a slepý.

Ale ty nejsi slepá, že?

Ty rozumíš tomuhle světu

Rozumíš Bohu a rozumíš všemu

Ale my sobě ne

Pohlavích je jako čísel v množině

a já se ve svém topím jako v bažině

Ale to neznamená, že já taky nemám oči

Ty si nevšimneš, ale já je vždycky protočím.

Chytej se drobečků, i když to nejsou bonbony

protože já ti nápověd dala dost

a přemýšlej, co máš radši: prsty nebo kondomy?