Někdy to potřebuje ven....

2. část( 11- současnost)

Pardon za ten výbuch v předchozí kapitole, ale uvědomila jsem si, že tenhle příběh chci mít asi na tři části, každá kapitola asi o 2000 slovech, mě to tak vyhovuje a nebudu to přidávat tak často, jen když budu mít chuť, náladu a čas.
Při psaní té minulé se mi podařilo uronit pár slz a jsem na intru a každodenní pláč není na programu.....
Takže tahle kapča vyjde, až bude potřeba a čas.

Na táboře po páté třídě jsem si odslibovala na" velkou holku", skautku a poprvé dostala měsíčky a bez vložek, zoufalá, šikanovaná od ostatních, kteří měli být mými přáteli, jsem se propadla na takové dno, že jsem psala mámě z tábora dvou stránkový dopis a v každé volné chvíli si psala takový hloupý příběh, který mi ale pomáhal utéct z reality.
Stále víc jsem četla, psala, moje komunikace s někým jiným než Ady nulová, nedokázala jsem mluvit, protože každé mé slovo mohlo být přetočeno ve vodu na mlýn mých šikanátorů, mohlo to být každé nevinné poškrábání, mohlo to být cokoliv.
Knížky z té doby jsou plné zoufalství, a ne moc pěkných věcí, znásilňování, únosů, prostě to chtělo ven, tak jsem psala.
V řijnu jsem odjela do lázní, poprvé. Těšila jsem se tam, že budu jen psát, a léčit se a vlastně nic skoro nedělat, ale oni nás hnali jako naduté kozy na dlouhé procházky, mě zakazovali si přidávat, vím, tehdy jsem měla o mnoho kil navíc a pár kil dolů by mi pomohlo i teď, ale nejhorší na tom byly ty holky na pokoji, bylo nás tam pět v maličkým pokojíčku, já se už v půlce pobytu chodila zašívat do herny na telku, protože ty krávy byly k nevydržení, nebo jsem byla na jiných pokojích, protože ta atmosféra tam byla strašná.
Potom se už nešlo vrátit zpátky do normálního života a když už jsem si myslela, že vztahy roztrhané mým časným odjezdem pryč se zcelily, musela jsem znovu do lázní. Ady mě už za to moc nemusela.
Druhý pobyt byl o trochu lepší, sice jsem byla na pokoji s malými, asi o dva až tři roky mladšíma holkama, ale už jsem věděla, jak se chovat, co dělat a nedělat, znala jsem to tam a i když se máma vždy umí zachovat jako tříletý děcko, když není po jejím a potom jsou z toho problémy, pochopila jsem, že proč se snažit, když to můžu nechat takový, jaký to je.
V sedmý třídě jsem si žila svůj život, svou zahalovací válku, kdy jsem se snažila být vždycky oblečená tak, abych se nespálila, nosila roláky a klučičí trika a spoustu tepláků. Stále jsem sice snila o lásce, ale měla jsem Ady a kluci pro mě byly odpudivá stvoření. V osmičce další dvojkolo lázní, v půl roku mezi prvními( jako by třetími) a druhými( čtvrtými), jsem se snažila vše potrhané zacelit, začala jsem chodit na skaut, cvičila na trubku, dokonce asi pouhý týden, co jsem dobrala antibiotika, jela na Svojsíkův závod skautů jen proto, abych holkám ukázala, že to myslím vážně. Po tom závodě jsem už  musela do lázní, už počtvrté.
Na ty lázně vzpomínám jako na ty nejpohodovější, sešla se vážně dobrá parta a taky tam poznala Ráďu.

O tom, co jsem (ne)cítila k Ráďovi se prosím dočtete v příští kapitole, vzhledem k blížícím se bouřkám v rodině, kdy se mi podařilo napůl coming-outovat, nejsem schopná znova a znova opakovat, proč jsem podlehla, za jakých událostí to bylo a co se mi honilo v hlavě....

A taky těšte se na čtvrtou kapitolu, po mém dosti napůl nepovedeném coming- outu jsem musela znova a znova přemýšlet a znova se hrabat v pocitech, co fakt bolí a ...máte se na co těšit, že Ajla?😂😂

Myslím, že jsem tady nedala dost velký prostor mé sestře. Ta osoba mě vlastně u sebe měla furt, pokud babi, mamčin přítel nebo máma nemohla a já stále byla vystavena jejímu negativnímu vlivu....
Ona není tou hodnou sestřičkou, nabarvila mi v šesti letech vlasy na blond, o tom JAK mě učila číst, jsem už psala, ale o jejím ...ehm ehm...vkusu na chlapy ne.
Prvně spala se svým ženatým mistrem z práce, byly jsme i u něj doma, ve vířivce, nevím, co potom dělali oni, ale já si to nepamatuju, ale moc dobře si pamatuju, jak byli nadržení a já nechtěla spát a oni mi řekli, ať počítám ovečky, jenže já ty zvuky slyšela....
Potom měla dalšího ženáče, ten nás vozil na výlety, kupoval mi hračky a já se mu za to odvědčila poblitým autem.
Potom zase byla se svým mistrem a nakonec si, tohle je dost zajímavej příběh, těšte se, sestra měla v bytovce nahoře jednu sousedku, ne nadarmo se jí říká Piča z vršku, chodila si povětšinou k sestře popovídat a vyžrat jí a ta měla bratra?(to nevím přesně ,prostě sestře v křesle jednou kempil cizí starší chlap, co jí támhle něco spravil a Sláva, švagr- sestřin manžel, je jeho syn), no prostě potom už k nám Sláva chodil často, hrála jsem s ní deskovky, sestra se s ním často prala, ale jen naoko samozřejmě..., povídala si s ním.
Sestra si ze mě často vtipkovala, že co my dva tam děláme, ale my jsme si často jen povídali o vesmíru nebo tak a prostě jsem ho měla jako tátu. Ti dva se vzali v roce 2012 a už v létě následující roku sestra nosila mimi. Sestra často byla společenská a já za ní vždycky cupitala jako pejsek do kaváren a tak, musela jí předčítat časopisy o miminech a musela jí poslouchat, co jí bolí a jak ze sebe dělala něco z porcelánu, že nesmí tohle, že nesmí tamto...
A hlavně jedla její hnusy, co ona nazývá jídlem.
My jsme odjeli do Itálie na dovolenou, moje první s mamčiným přítelem a nechali si u ní Sofinku, našeho pejska.
Ten u ní na zahradě něco špatnýho snědl, otrávil se a zemřel. Sestra strášně vyječávala, že jí mohla prasknout voda, když se pro něj ohýbala a když ho ve 3 ráno vezla na veterinu, ale já jí to nevyčítám. Má pravdu, ale mohla ho líp hlídat.
V říjnu mamka odjela na dovolenou a my si se strejdou udělali výlet do místního útulku, kde jsem našla mýho novýho chlupáče, Sofinku druhou. Byla celá od blech, chlupatá a špinavá a vystrašená, ale byla moje. Dostala jsem sice sprda, že jsme si jí vzali bez mamčina souhlasu, ale my jí volali a ona jí odsouhlasila....No, prostě máma. Teď je to její miláček a občas se o ní stará líp než o mě...
Během sestry se po porodu prvního potom stal docela stroj na rození dětí, zadělala si další 3, takže teď mám 2 synovce a 2 neteřinky, nejsou ani v rozestupu 2 let, prostě, jak Jana mohla, tak už si zašukávala na další. Ano, měli se Slávkem hádky už dřív, často kvůli penězům nebo tomu, že Sláva každou sobotu brutálně ožral a potom v neděli mu do 12 trvalo, než se z postele dostal, ale neměla jsem vůbec ponětí, že milej chlap jako on, je schopen mlátit svý děti. A že moje sestra je taky taková...jinak než sprostě to nejde... kunda, že si prostě o víkendu uteče od dětí za milencem....
Potom se mami div, že nikoho nemám, když ty jsi byla vzorem k prdu a sestra mi je s jejím myšlením a vztahama odporná.
Potom se div, že jsem psychicky na dně ze všeho, co se doma děje, potom mi nadávej, že ty všechno děláš dobře a co po tobě ještě chci, když mi dáváš všechno...
Vlastně nic. Chci jen, aby sis to vyslechla, chci jen, aby sis vyslechla, co ti chci říct, protože jsou věci, které mají být řečeny....