Někdy to potřebuje ven....

Bouře emocí

Peklo a nebe

Spadla jsem do pekla
Padala a neutekla
A moc to bolelo
A bolí to i teď

Bolest ovládala moje tělo
Nebylo nic, co by mě nebolelo
Srdce trpělo, duše to vzdala
Moc bolesti jsem tehdy přetrpěla

A pak mi nebe doneslo anděla
Světlo mého života
Přišla jsem jí moc roztomilá
A tak přišla láska do mého života

Kotoul pocitů je zpět, chyběla jsem vám?

Dokážete uvěřit, že tohle jsem psala před půl měsícem?
Co se může stát za jeden den, za jeden týden?
Jak mám jedna informace nebo pocit obrátí život vzhůru nohama?

Myslela jsem, že mám lásku
Myslela jsem že mám bezpečí
Ale přišlo peklo ještě větší

Ale co teď mám dělat, Osude? Stále miluju, i když mi ubližuje...ZASE

Jsem moc hodná pro tenhle svět, moc laskavá, moc hodná, moc pravdomluvná.....a moc se od lidí nechám vyjebávat! Je snad v mentalitě lidí, ubližovat těm hodným a milovat ty zlé?

Je tu spousta lidí, se kterými bych šla ráda ven, klidně i chodila....
Ale bojím se, že jim ublížím.... že až uvidí, jak jsem zlomená a na kousky, že utečou, že mě začnou nenávidět...
Občas umím dobře hrát, že se nic neděje a že jsem v pořádku, ale jednou chci najít člověka, kdo ustojí všechnu moji bolest a a stejně mě bude milovat... že neuteče, že bude vědět, jak mi pomoct, že mě nějak utěší....
Budu si hledat odbornou pomoc, slibuju, ale nevím, jak to bude dál...
Chci toho moc?
Nepřijde mi...je to sobecký, ale prostě chci jen pomoct a nějakou útěchu...

Doufám, že každý, kdo to čte, nebude plakat...to bych nechtěla...
Jen prostě nevím, jak dál, potřebovala jsem to jen říct.
I když já mám temno, vám posílám radost <3