Dissapointment A/B/O

8. Pain

"Tak trochu jsem s tím počítal. Kdy mám přijít ?" Zeptal jsem se narovinu a zatočil doprava na cestě k mému pokoji.
Zastavil jsem před ním a Sanderson zastavil se mnou.
"Děkuji pane odsud to už zvládnu." Řekl jsem a letmo se podíval na svoji ruku kde prosakovalo pár kapek krve skrz obvazy.
Sanderson se, ale bohužel, na moji ruku podíval taky.
"Chápu že se mě asi už chcete zbavit ale nechte mě vám jen vyměnit obvaz a ujistit se že tam během dne nevykrvácíte." Řekl pevně a já se mu ani nepokoušel odporovat.
Odemkl jsem klíčkem co jsem měl v kapse a vešel dovnitř.
Posadil jsem se na postel a on si odemě vzal obvazy které jsem dostal od zdravotnice.
"No tak se na to podíváme." Zamumlal si spíše pro sebe a začal mi odmotávat obvazy.
Když je odmotal všechny tak jsem si konečně prohlédl svoje zranění.
Musím říct že to vypadá hůř než jsem si myslel.
Odřené klouby, škrábance až na předloktí a několik hlubokých řezů na dlani, prstech a hřbetě ruky kde byly řezy asi úplně nejhlubší a které taky včetně těch na dlani krvácely.
Anderson mi ruku otočil dlaní nahoru a já musel syknout protože teď už mi bolest netupil vztek ani adrenalin.
"Teď ti tu ruku znovu vyčistím a obvážu. Bohužel to bude bolet tak to prosím zkus vydržet." Řekl a já kývl, protože na nic jiného jsem se nezmohl.
Vzal hadříček s dezinfekcí a začal jemně čistit okolí ran a já se kvůli bolesti kousl do rtu a vyhrkli mi slzy.
Nechtěl jsem aby mě tak viděl a tak jsem sklonil hlavu aby a zdravou rukou jsem trochu zmáčkl prostěradlo jako by mi to mělo ulevit od bolesti.
Sanderson si toho asi všiml protože mi přestal čistit ruku.
Najednou jsem ucítil jak mi dal prsty pod bradu a lehce mi ji zvedl.
Otevřel jsem oči a střetl pohled s jeho hnědýma očima.
"Jsi v pořádku?" Tak jednoduchá otázka a já si nebyl jistý jak odpovědět.
Asi viděl že nevím jak mu odpovědět a že sotva odolávám bolesti a tak udělal něco co by jsem nečekal.
.
.
.
On....mi setřel slzy a obejmul mě.