Dissapointment A/B/O

16. Cornered

Po povolení od hlídače jsme se vydali na pokoje, ale na chodbě si mě odchytil pan Sanders. Položil mi ruku na rameno a já se úlekem otočil směrem k němu. "Alexi máš chviličku?" Zeptal se slušně i když jsem věděl že jako Alfa se mě na nic ptát vlastně nemusí. Ari si samozřejmě všiml že nejdu s ním s zastavil se kousek od nás s tázavým výrazem.
"Jistě pane učiteli." Odpověděl jsem mu stejně slušně. "Ari já za chvíli přijdu." Řekl jsem směrem k Arimu a ten s úšklebkem šel na pokoj nechávající mě Alfě na pospas.
"Alexi, máš u mě pořád ten trest, aby jsi nezapoměl. Připoměl mi to na co jsem před chvílí myslel. "Ano, myslel jsem na to. Kdy mám přijít?" Zeptal jsem se rovnou. "Tak samozřejmě nejlepší by to bylo po obědě." Odpověděl a já se podíval nervózně po prázdné chodbě. "Co tvá ruka?" Zeptal se s lehkým pokývnutím k mé ruce. "Když jsem si to večer převazoval jak jste mi ukazoval tak to vypadalo trochu líp." Vzpomněl jsem si na včerejšek.
"Škoda že se nehojíme tak rychle jako Alfy." Dodal jsem spíše pro sebe ale on přikývl.
"Zase Alfy by měly být od toho aby jste se nezranili." Vyřkl fakt, který nebyl mezi Alfami příliš uznávaný. Musel jsem koukat lehce překvapeně protože kdyžtak na mě podíval tak se lehce zasmál. "Netvař se tak překvapeně nic překotného jsem neřekl." Řekl a podíval se na hodinky. "Za chvíli začíná první lekce." Zamyslel se. "Co teď máš?" Zeptal se a já zapátral v paměti. "Uh..m-myslím že uspokojení Alf." Trochu jsem se nad tím zasekl, protože říkat to takhle před Alfou se mi nechtělo. "To je v učebně vedle té co učím tak tě tam můžu doprovodit." Řekl ale v jeho hlase byl slyšet jistý odpor. "To nemusíte nechci vám být na obtíž." Podíval se na mě nechápavě.  "Alexi, je to jen přes chodbu a hlavně mi nejsi na obtíž baví mě si s tebou povídat." Řekl a pomalým krokem se vydal do chodeb plné učeben. "Víte, nemyslím to tak, že bych chtěl zpochybňovat vaši autoritu, ale chováním mi vůbec nepřipadáte jako alfa." Řekl jsem ale došlo mi že to asi nebyl dobrý nápad . Hunter mě chytil za rameno a zatáhl do prázdné třídy vedle nás. Natiskl mě na zeď vedle dveří a koukal mi přímo do očí. "Co ti dává pocit že se nechovám jako alfa?" Zavrčel lehce. Nemohl jsem se pohnout z místa nebo uhnout jeho pohledu. Měl jsem pocit že mi jeho oči vidí až do duše a jeho tvář byla tak blízko té mé že jsem cítil jeho teplý dech ze kterého i mě i přesto mrazilo. Když viděl že se nemám k odpovědi unikl mu povzdech a jeho postoj se uvolnil. Podstoupil a tím pádem už jsem nebyl uvězněný mezi zdí a ním. "Omlouvám se Alexi." Řekl a po krátkém pohledu vyšel ven z učebny. Zůstal jsem tam stát nechápajíc co se stalo. Do třídy začali vcházet omegy a mě došlo že bych měl jít.