Dissapointment A/B/O

12. Something about you.

"J-já nevím co... Nic zajímavého o mě není.." Řekl jsem a sklonil pohled k mé teď už nově obvázané ruce.
"Jistě že je. Například máš nějáké sourozence?" Řekl a já se podivil nad jeho trpělivostí.
"Ano mám mladší sestru.."odpověděl jsem mu.
"Kolik jí je?"
"Osm."
"A odkud jsi?" Zeptal se ještě.
"No z blízkého města Arcara..." řekl jsem a čekal jsem jestli už mě nechá nebo jestli se bude ptát dál.
"Já jsem z Myry (hl. město)" řekl na oplátku.
V Myře jsem nikdy nebyl otec mě tam nepustil a on sám tam nikdy nejezdil jen když byl povolán.
"A co potom děláš tady? Nejsou v Myře lepší centra pro Omegy kde by jsi mohl pracovat?"
Zeptal jsem se ho.
"O tom ti povím jindy už vážně musíme jít na večeři." Vyhnul se mé otázce a po zvednutí se z pohovky si šel nazout boty.
"A slibuješ že mi to řekneš ?" Zeptal jsem se ho.
"No-..Jo slibuju." Povzdechl si a mě došlo že to asi není moje věc a že jsem se neměl tak vyptávat.
"Promiň Huntere nemusíš mi to říkat!" Vyhrknul jsem.
Otočil se už obutý na mě a usmál se.
"V pořádku už jsem to slíbil." Řekl a zůstal stát na místě.
Chvíli mi trvalo než mi došlo že čeká na mě až si vezmu boty.
"Jo jasně!" Vypadlo ze mě něco jako forma omluvy a skoro jsem skočil po botách na zemi.
Rychle jsem se obul a prošel dveřmi které mi Hunter podržel.

Hunter's pov
Jak se to zase chovám?! Proč mě ta omega stojí roky sebeovládání vůči jejich roztomilým pohledům a nevinného chování?! Nikdy jsem se tak nechoval tak nechápu co to zas dělám.
Ano vždy jsem byl mírnější než ostatní Alfy ale ne v této míře.
Navíc kazím celou podstatu výchovného centra.
Má si zvykat na tvrdé chování i podmínky kvůli jeho budoucí Alfě která mu rozhodně nepodrží dveře jako já blbec!
Sváděl jsem se sebou myšlenkový boj když jsem uslyšel: Oxfordsi ty nicko! Víš že máš půl hodinové zpoždění?!
Pak jsem jen viděl jak mu velitel dává facku.
To jsem už nevydržel a odstrčil jsem ho od malého Omegy.
V tu chvíli mi došlo co jsem udělal.
Já bránil Omegu.
Velitel se na mě nevěřícně podíval a já začínal panikařit.
Ne! Klid z toho se vymluvíš Huntere.
"Omlouvám se veliteli ale jak moc dobře víte tak ubližovat tělesně omegám nejvyšší skupiny  mimo účelu výuky je zakázané." Řekl jsem mu s klidnou tváři a doufal jsem ze to vyjde.
"Ale tohle je za účelem výuky! Chodí pozdě!"
Křičel znovu a mě došlo že je Alex pořád na zemi, ale teď mu nemůžu pomoc.
"Jestli jste si nevšiml má poraněnou ruku a byl se mnou na převázání obvazů."Začínal jsem být už nepříjemný.
"No dobře, ale tohle je naposledy! On proste musí mít poslední slovo.
Co že je vůbec naposledy? Ne neptej se ho to by jsi si moc nepomohl.
"Jistě Veliteli." Odpověděl jsem mu a jakmile se otočil a vešel do jídelny jsem pomohl Alexovi na nohy.
"Promiň." Řekl jsem mu a narážel na to ze jsem byl mimo a neřekl jsem veliteli rovnou z byl semnou.
"V pohodě." Řekl a promnul si červenou tvář na které se rýsoval obtisk ruky.
"Pojďme jen dovnitř už mám hlad." Dodal.

Děkuju za všechny komentáře 💞 slibuju ze budu alespoň jednou za 2 týdny vydávat kapitolu možná i víc uvidím jak budu mít čas🤗