Dissapointment A/B/O

15. Sorry

"Chápu je toho na vás hodně." Řekl a zkontroloval jestli je vzduch čistý. "Hele teď není správná chvíle na lítost. Musíš být na pokoji dřív než tudy někdo projde. Řekl během toho co se postavil na nohy a natáhl ke mě ruku a dodal "Už teď by mohl být problém kdyby někdo ucítil váš nebo můj pach v chodbách, protože nikdo z nás tu teď nemá co dělat." S jeho pomocí jsem se vytáhl na nohy a poděkoval mu. "Proč nám vůbec pomáháš?" Zeptal jsem se ho. "Uh....To tě nemusí zajímat..buď za to prostě rád." Řekl chladně a já si udělal v hlavě poznámku že se mám přestat ptát. Došli jsme ke dveřím a zastavili jsme. "Calebe, díky, máš to u mě." Slíbil jsem mu a letmo jsem ho obejmul. "Nemáš za co, Alexi a dejte si už pozor příště už možná nebudete mít takové štěstí ze potkáte mě místo hlídky." Řekl s úšklebkem a odešel do bludiště chodeb. Potichu jsem otevřel dveře a podíval se do našeho pokoje. Ari seděl na posteli se skloněnou hlavou a nepohnul se ani když jsem otevřel dveře úplně a vešel dovnitř. "Ari?" Řekl jsem potichu a zavřel dveře. "Alexi?" Podíval se na mě uslzenýma očima. "Moc se omlouvám nechtěl jsem na tebe být zlý.." začal jsem a pomalým krokem jsem došel k jeho posteli. "Ne..Alespoň jsi mi trochu otevřel oči. Máš pravdu, měl jsi pravdu tohle není nějaký výlet ale nápravné centrum.." Řekl a prázdně se podíval ven z okna s mřížemi za kterým byly vidět skrz stromy světla města. "Sice jsem rád, že jsi si to uvědomil, ale i tak to mohlo být jiným způsobem. Nechci, aby se z tebe vytratila ta šťastná jiskra, která mi každé ráno i na tomhle místě zlepšila náladu, tvoji vášeň pro romantické filmy no jednoduše o to co dělá tebe." Dořekl jsem a Ari mě prudce objal.
"Taky tě mám rád ty necito!" Šeptl mi do ucha a já se musel pousmát.
————————————————————————
"Šťastná jiskra říká vstávej!!" Zapištěl ráno Ari a já úlekem vyletěl do sedu. "Hned mám lepší náladu." Zamrmlal jsem a koukl na malé hodiny. "Sakra zase!" Za 10 minut je snídaně já jednoduše nemůžu vstát včas. Ari už zmizel v šatně a tak jsem se doplahočil za ním.
Vybral jsem si co největší mikinu co tam byla a černé látkové volné kalhoty. Nazul jsem si jako vždy tenisky u vchodu a čekal na Ariho, který hned na to vyšel v bílém svetru a tmavě zelenými kalhoty.Pohni Ari!" Netrpělivě jsem syknul když si pomalu obouval boty. "Vždyť už jdu!" Odseknul mi nazpátek a vyšli jsme ze dveří. Do jídelny jsme naštěstí doběhl v čas s nikdo nás neseřval. Posadili jsme se vedle omeg z první skupiny a já se porozhlédl po jídelně. Stejně jako předchozí rána tu u několika stolů byli usazeni "učitelé", dozorci z našeho patra a omegy z druhé skupiny.
Zamyslel jsem se a procházel jsem v hlavě co kde vlastně je. V nejvyšším patře jsme my a druhá skupina, ale máme oddělené společenské místnosti a celkově tak aby jsme se nemohli potkat. Pod námi jsou učitelé a pod učitelským patrem jsou nižší skupiny.Po schodech dolů je v přízemí jídelna a chodbou dál jsou potom učebny s tím že se učí skupinově po patrech, protože my jsme s druhou skupinou s viděl jsem třídy dál do chodeb s tam byli ti chudáci. Za třídami s nejnižšími skupinami je ošetřovna a v chodbě jsou celkově dva záchody. Díky "výletě" s panem Sandersem jsem si to tady docela dobře zmapoval. Měl jsem už snězeno a koukl jsem na Ariho, který na tom byl stejně. Počkali jsme tedy až dá hlídač povel a my se budeme moct vrátit na pokoje. Využil jsem volné chvíle a podíval se směrem k učitelskému stolu a zastavil se pohledem na Hunterovi. Mám s ním za trest mít přidné hodiny tak bych za ním měl později zajít.