Tajné poslání

7.kapitola

Když byl Jin ve sprše, začal pochybovat o svém zdravém rozumu. Jak jen mohl pozvat ze všech lidí právě Kim Namjoona, aby s ním zůstal v jednom opuštěném domě na pláži? Přeskočilo mu? Když ho tak totálně rozhodila jedna pusa, co s jeho klidem v duši provede jeho stálá přítomnost? Při pomyšlení na ten polibek se jeho tělo zachvělo. Nechápal, proč takhle žhavě nikdy nereagoval na Seonmin a ani na ty dvě slečny před ní. Když se utíral před zrcadlem, nechápavě vrtěl hlavou.

Když vyšel z koupelny, z kuchyně zaslechl tlumené Namjoonovo mumlání. Vklouzl do menšího pokoje pro hosty, aby mu přenechal ten větší. Když se v něm zamkl, cítil se najednou směšně. Odhodil osušku, v kufru hledal něco na převlečení a snažil se zbavit dotěrných myšlenek.

Když se po dlouhé procházce vracel z mola přes pláž k domku, slunce už zapadalo. Prožil nádherný den plný pohody. Největší horko přečkal ve stínu zahradní restaurace jednoho z hotýlků podél pobřeží. Popovídal si s několika místními usedlíky, které poznal na svých dřívějších návštěvách a dozvěděl se, co je u nich nového. Když žár slunce zeslábl, procházel se po mělčině a drobné vlnky mu omývaly chodidla až po kotníky.

Pláž jej uklidňovala. Čerstvý mořský vánek, nekonečné vlny a veselé slunce měly v sobě očistnou energii a neopakovatelnou atmosféru, která působila na jeho zmatené myšlenky a city jako hojivý balzám.

Na východě začalo nebe modře tmavnout a západ se zalil zlatem. I když za celý den ušel velkou vzdálenost, měl i teď, při návratu domů, svižný krok.

Byl trochu zvědavý, jestli je ještě Namjoon v domku nebo jestli odešel, aby se s někým mohl zkontaktovat. Když měl čas popřemýšlet o jejich nočním rozhovoru, všechno najednou viděl v trochu jiném světle. Nebyl to žádný padouch, za jakého ho po celá ta léta měl. V hlavě se mu vybavilo i pár jiných, lichotivějších vzpomínek než včera...

Třeba ta, jak se Namjoon v prvním roce na střední škole popral s Kim Hansukem, kvůli něčemu, co o něm Hansuk řekl. Už si přesně nepamatoval, co to bylo, ale ví určitě, že se ho mladší mladík zastal a bránil ho před Hansukovými sprostými poznámkami. Nebo si také vzpomněl, jak jednou jedinkrát randili ve čtyřech. Namjoon se Sangji a on s nějakou Seulgi, která se chovala dost vlezle a tak ji Joon odtáhl stranou, aby ji trochu zchladil. Jin se styděl, že si mladší všiml jeho rozpaků a odmítl si s ním příště ve skupině vyjít. Stejně odmítl i Seulgi.

Když stoupal po schodech před domkem, na černém nebi se rozsvěcovaly první hvězdy. Když roztáhl zasouvací prosklené dveře, objevil se před ním Namjoon.

„Jsi v pořádku? Už jsem se začal o tebe bát." Byl oblečený v džínách a na tričku měl pestrobarevnou reklamu na surf.

„Jsem v pohodě. Pozoroval jsem, jak delfíni dovádějí kolem loděk na moři a úplně jsem zapomněl na čas." Opatrně se kolem mladšího protáhl, ale cítil jeho přítomnost jako nikdy předtím. Vzápětí ucítil vůni, co se linula z kuchyně. „Tady něco krásně voní. Až teď zjišťuju, jaký hrozný mám hlad."

„Doufám, že ti to nevadí. Půjčil jsem si auto a jel koupit něco k jídlu. A taky nějaký oblečení. Šel bych tam pěšky, ale nechtěl jsem to všechno pak vláčet v náručí."

Jin se cítil vyrovnaně, dnes večer se nenechá vyvést z míry. „Jasně že nevadí. Dostat večeři bez práce je slušná kompenzace za všechno ostatní." Zamířil do chodby, ale znovu se zarazil. Bomi se mu otírala o nohu a předla. „Dovolal ses někomu?"

„Jestli máš na mysli spojení, který by mně umožnilo odtud vypadnout, tak ne," řekl bezvýrazně.

Starší se usmál. „Tak jsem to nemyslel, jen jsem zvědavý, nic víc. Můžeš tady zůstat, jak dlouho budeš chtít." Když to vyslovil, uvědomil si, že to myslel upřímně. Opravdu mu Namjoonův návrat do jeho života nevadil. Vždycky byl součástí jeho existence. Dlouho se neviděli, ale slýchával o něm od jeho mámy. „Jdu si dát rychlou sprchu," dodal a zamířil ke koupelně.