Tajné poslání

5. kapitola

„Máme před sebou dlouho noc. Umím dobře poslouchat a mám velký kapesník, kdybys potřeboval prolít pár slz."

Potíž byla, že měl Namjoon pravdu. Jin jej neviděl tak dlouho. Během těch let se z vytáhlého a hubeného kluka stal ramenatý a svalnatý mladý muž.

Zadíval se do tmavé noci, kde v dálce občas zablikala světla. Napadlo ho, jak rychle se všechno mění. Jak je možné, že se najednou řítí nekonečnou dálnicí, aby se zbavil vnitřního zmatku, když ještě včera sháněl věci na svatbu?

Posunul se na sedadle a přál si pár posledních hodin své existence vygumovat.

„Tak víš co, když nechceš mluvit o sobě, řeknu ti něco ze svého života," prolomil Joon ticho.

Jin si založil ruce na prsou. „Nemusíš se namáhat. To už jsem slyšel mockrát."

„Co? Co tím chceš naznačit?"

„Všechny tvé hrdinské skutky, tvá máti už povyprávěla mojí mamce a potom i mě."

Hlas mladšího zněl pobaveně: „Pochybuju, že by tě seznámila se všema z nich."

„Dá se říct, že moje představivost je dost bohatá, abych si ty chybějící doplnil."

„Moc mě to mrzí, ale musím přiznat, že nevím, jak to bylo s tebou. Poslední, co si pamatuju, žes byl na vysoký a měl v plánu studovat postgraduálně. Co bylo pak?"

„Nastoupil jsem do práce v Centrální bance."

Mladší se zašklebil. „Tobě se tam líbí?"

„A jak! Mě práce s číslicemi strašně baví a uklidňuje mě. Nelžou, nebudí v noci, jsou spolehlivý a mají v sobě přizpůsobivost a jistotu."

„To je ale jen jeden náhled, nemyslíš? Já bych dost trpělivosti na tohle papírování v životě neměl."

„To vím. Proto mě překvapilo, když jsem slyšel, že děláš kancelářskou práci na ministerstvu."

„To ti říkala moje máma?"

„Ano. Ona to není pravda?"

„Kancelářskýmu stolu se snažím na hony vyhnout."

„Ale ve vládním sektoru děláš, ne?"

„Dá se to tak říct."

„Jak to myslíš?"

„Že pracuju pro ně, ví jen pár mých spolupracovníků. Vypadá to, že jsem se stal rychle populárním, protože mě někteří muži zákona mají na svých zatykačích."

Na mladšího vykulil oči. „To myslíš vážně?"

„Naprosto."

„Tebe hledá policie?"

„V některých státech a v některých městech u nás."

„A nemohl bys jim říct, že děláš pro vládní sektor?"

„Neexistuje. Popřeli by to."

„To je ale strašný."

„Jen, když mě chytí."

„Podle toho jak vypadáš, tak jsi k tomu dneska neměl daleko."

„Blíž, než by se mi líbilo. Někdo mě zradil a já nemám tušení, jakej spolek v tom jede. Trvalo mi pěkně dlouho, než jsem se dopracoval do téhle pozice a nehodlám se jen tak lehce vzdát, ledaže by se domákli, kdo jsem. Teď nemůžu dělat nic, dokud si něco neujasním."