Tajné poslání

9.kapitola

Jin se nechtěl hýbat. Včerejší dlouhá procházka po pláži a nezvyklé plavání ho vyčerpaly. Ležel schoulený v posteli a spokojeně odpočíval v teplém objetí svalnatého těla.

Teplé tělo? Prudce otevřel oči.

Ne. To není možné. Přece by nemohl mít –

Pěkně tvarovaná ruka mu líně přejela po hrudi, prsty lehce přejížděly po bradavce, dokud se neproměnila v tuhnoucí korálek.

Chvějivý pocit mezi nohama mu připomněl, jak lehce se vzrušil a dosud vzrušený je. Potlačil zasténání.

Namjoonova dlaň mu pomalu sjížděla přes bříško až ke kudrnatému hnízdečku a neustále laskala horké tělo pod ní. Přitiskl stehna k sobě a sevřel polapenou ruku.

„Nebolí tě to, lásko?" zašeptal mu mladší ospale do ucha. „Nebyl jsem v noci moc hrubej?"

Na co může myslet, když se ho takhle dotýká? Jeho tělo už odpovídalo na jeho něhu, rozpalovalo se a tepalo důvěrně známým rytmem, který Namjoon vyvolal.

„Nechci ti ublížit," mumlal mladší.

Usmál se a nabídl se mu v takové pozici, která rozkoš ještě umocnila.

Namjoon více nepotřeboval. Tenhle úhel mu umožnil ještě hlubší proniknutí. Nasadil pomalé tempo, které staršímu vyhovovalo a přitom nepřestával s hlazením bříška a hrudi.

Každé milování bylo ještě krásnější než to předchozí. Každý nový okamžik, každá nová poloha, ho dokázala vzrušit víc a víc, až měl jistotu, že na vrcholu propukne rozkoš, kterou ještě nikdy nezažil. Jin vykřikl.

Namjoon se odtáhl a otočil si ho tváří k sobě. Jeho obličej byl napjatý vášní, oči prozrazovaly zběsilou snahu se ovládnout. Zvedl staršího tak, že na něm seděl tváří k němu. Jejich těla se znovu spojila, jeho ruce ho popadly za boky a udávaly rychlost.

Jin se na něm s úsměvem rozvlnil. Namjoon mu odpověděl stejným způsobem. Přitáhl si Jina blíž a ústy laskal jeho tvrdé bradavky. Znovu mu ukázal další způsob, jak brát a dávat rozkoš. Tohle Jina rychle rozohnilo. Vychutnával si svobodu pohybu a přivedl je oba k rychlému a výbušnému vrcholu, při kterém vysíleně dopadl na Joonův svalnatý hrudník.

„Ach, princezno... tys mě dal... lásko, nevím... jestli se budeš moct pohnout, nejmíň tejden."

Hlavu položil mladšímu na prsa, tam, kde měl srdce a slyšel, jak mu nadšeně buší do ucha. „No a co?" zamumlal, když konečně pobral trochu vzduchu do plic. „Nikdo neví -" Přerušilo ho hlasité zaklepání na zadní dveře a jen zaúpěl. „Vsadím se, že to je nějaký zvědavý soused." S povzdechem z Joona sklouzl. „Budu mu muset vysvětlit, kdo jsem, aby si nemyslel, že jsme se sem vloupali." Sáhl po krátkém župánku, chvatně si ho oblékl a pásek zavázal na uzel. Očima přejel po Namjoonovi, který se rozvaloval v jeho posteli. „Vydrž takhle, jsem tu hned," prohlásil rozhodně Jin.

„Ty budeš moje smrt, zlato," zavrčel Joon, ale jeho výraz Jina ubezpečil, že si nestěžuje.

Jin půvabně zčervenal. Bušení na dveře pokračovalo.

Jin za sebou zavřel dveře do ložnice a spěchal chodbou dolů. „Už běžím," volal a spěchal k zadním vchodovým dveřím. Odemkl, otevřel a se slovy: „To je v pořádku, jsem z rodiny a -" Z otevřených úst nevycházel ani hlásek. Před ním stála Song Seonmin. „Seonmin?" zašeptal ohromeně.

„Musíme si promluvit, Jinie. Nechápu tvé dětinské chování a tu scénu v restauraci. Utekl jsi jako nějaký nezralý puberťák." Vešla dovnitř. „Jsme oba dospělý, a když si sedneme a rozumně si o celé věci promluvíme, uvidíš, že není důvod k přehnanému rozčilování. Máme se ani ne za dva měsíce brát -"