Joshifer story (CZ)

1. kapitola - Josh POV

Tohle je můj první příběh na wattpadu, tak doufám, že nesrovnalosti a chybičky mi odpustíte. Něco z příběhu je pravda a něco je naopak totální výplod mé fantazie. Doufám, že se vám to bude líbit :)

Mám problém. Velký problém. Zamiloval jsem se do mojí nejlepší kamarádky, se kterou společně hrajeme celkově ve čtyřech filmech. To by samo o sobě nebylo tak špatné, kdyby ona neměla přítele a kdyby toho přítele nemilovala. Jo, jsem Josh Hutcherson, kterému tolik holek ulehá k nohám, ale já debil se zamiluju zrovna do ní.

Uvědomil jsem si to teprve před chvílí, když jsem v televizi sledoval živě předávání Golden Globes. Jennifer samozřejmě ve svojí kategorii vyhrála, ale když jsem viděl, jak ho políbila před všemi těmi lidmi, měl jsem chuť minimálně rozkopnout mojí plazmovku. Nic takového jsem ještě nikdy necítil, ten pocit obrovské žárlivosti. Vlastně to bylo poprvé, co jsem Jenn viděl, jak Nicholase políbila. Přineslo mi to trochu uspokojení, že se s ním přede mnou nelíbá, ale rozhodně to nedokázalo utišit můj hněv.

Díval jsem se dál, ale jenom kvůli rozhovoru s Jenn, který přišel poté, co rozdali všechny zlaté glóby, jestli mě v něm třeba náhodou nezmíní. Vždycky, když tam byl Nicholas, jsem se snažil televizi na chvíli ignorovat. Potom tam přišla s cenou v ruce a všichni ze všech stran se jí na něco ptali. Vypadala trochu ztraceně, ale pořád se usmívala. Někdo se jí zeptal, jakým způsobem se vyšvihla tak rychle na tak dobrou pozici mezi nejlepší herečky současnosti.

„Vždy jsou pouze dvě cesty, ta méně stresující a ta víc. Většina lidí si vybere tu první cestu, ale já jsem si zvolila tu druhou, tu stresující, protože to ke mně víc sedí. Na štěstí mám několik lidí, kteří mi pomáhají se s tím vypořádat,“ řekla Jennifer a lehce se pousmála. „Nejdřív samozřejmě můj přítel Nicholas,“ s úsměvem se podívala někam do publika, nejspíš na něj. Potom, ale chvíli očima hledala tu správnou kameru. „Pak je tu můj dobrý, vlastně nejlepší kamarád, který vždycky ví, v jakou chvíli mě vytáhnout ven do Starbucks,“ očima se zadívala přímo do kamery, jakoby věděla, že se na ni dívám. „Ty víš, že mluvím na tebe,“ zasmála se. Taky jsem se zasmál. Samozřejmě mluvila na mě a bylo jí jedno, že ostatní nechápou, co tím myslí. Moje jméno nezmínila, ale to mi nevadilo. Řekla toho o mně víc, než o Nicholasovi a to mi taky nevadilo. Dál uvedla ještě svou rodinu a poděkovala všem lidem, kteří s ní dělali na tom filmu.

Vypnul jsem televizi a chytil si hlavu do dlaní. „Panebože, Joshi, co to děláš?“