Joshifer story (CZ)

14. kapitola - Jennifer POV

„Joshi,“ řekla jsem a usmála se. Chtěla jsem ho obejmout, chtěla jsem ho políbit, chtěla jsem mu všechno říct, ale bála jsem se jeho reakce. Ani nevím proč, prostě jsem se bála.

„Hunny, co tady děláš?“ zeptal se Josh a usmál se. Přemýšlela jsem, co mám říct.

„Chtěla jsem ti říct, že… že jsem odešla od Nicholase,“ vypadlo ze mě a šla jsem o pár kroků blíž, abychom nebyli tak daleko od sebe. Josh si toho všiml a taky udělal pár kroků.

„Proč?“ zeptal se. Nevěděla jsem, jestli mi nevěří nebo to prostě chce jenom slyšet.

„On… požádal mě o ruku, ale…“ Musela jsem si odkašlat, abych mohla mluvit dál. „… ale já jsem ho odmítla a on se mě zeptal, jestli…“

„Jestli co, Jennifer?“ pomohl mi Josh.

„Jestli tě miluju,“ řekla jsem a popošla o pár dalších kroků. Už mezi námi bylo jen pár metrů a já měla chuť je přeskočit, ale neudělala jsem to. Místo toho jsem si utřela oči a víc si kolem těla obtáhla kabát. Celou dobu, co jsem sem běžela, jsem ho držela v ruce. Prostě jsem si ho zapomněla obléct, jak jsem spěchala k Joshovi. Vzala jsem si ho, až když mi neotevíral a já si uvědomila, že mi je strašná zima.

„A… co jsi mu řekla ty?“ zeptal se a v jeho hlase byl podivný podtón. Čekal, chtěl znát moji odpověď co nejdřív, ale byl trpělivý. Dala jsem si načas a snažila se to udělat dramatičtější, ale nemohla jsem to vydržet, musela jsem mu to říct.

„Já… jsem mu řekla… že tě miluju,“ zašeptala jsem a usmála se. On se taky usmál, přešel tu zbývající vzdálenost mezi námi a políbil mě. Bylo to úžasné, nádherné a neuvěřitelné, obzvlášť poté, co jsem o tom polibku tak často přemýšlela. Jednou rukou jsem ho objala kolem krku a druhou mu zajela do vlasů. On si mě přitáhl blíž a já pod každým jeho dotykem a pohybem cítila chvění, takže se dá vlastně říct, že jsem se chvěla po celém těle.

Když se odtáhl, usmíval se a díval se mi do očí. „Miluju tě, sakra, nehorázně moc tě miluju,“ zasmál se.

„Já tebe taky,“ zašeptala jsem a začala se smát.

„Omlouvám se za těch čtrnáct dní,“ řekl a tvářil se vážně.

Políbila jsem ho a usmála se. „Díky těm čtrnácti dnům mi toho hodně došlo, ale je fakt, že kdybys to neudělal, přišlo by tohle dřív.“

„Já vím, Jena mi to řekla.“

„Co ti řekla?“ zeptala jsem se.

„Že jsi za mnou chtěla jít, ale že já tam nebyl a taky mi řekla, co se dělo dál,“ protáhl Josh, jakoby prozrazoval něčí tajemství.

„Ona ti řekla úplně všechno? Všechno? To je mrcha,“ zasmála jsem se a znovu ho políbila.

Odtáhl se a usmál tak neodolatelným úsměvem, že to nešlo vydržet a políbila jsem ho znovu.

„Jen, neříkám, že by se mi tohle nelíbilo, ale jsi hrozně zmrzlá, pojď dovnitř, musíš se zahřát,“ řekl a otevřel domovní dveře. Vešla jsem a byla šťastná za trochu tepla, které tam bylo. Vzal mě do obýváku a dal mi deku, do které jsem se zabalila. Objal mě a začali jsme se líbat. Deka byla naprosto zbytečná, protože mi hned spadla na zem, ale to teď bylo jedno. Josh couval a když narazil na pohovku, neudržel rovnováhu a spadl na ni. Ležel na zádech a já se na něj obkročmo posadila, ale dál ho líbala. Přitáhl si mě blíž a jednou rukou sledoval křivku mého těla. Když dorazil k lemu mého trička, chytil ho a podíval se na mě, jakoby žádal o svolení. Jen jsem se usmála a tričko si sundala sama. Byla jsem vděčná, že jsem si krátce před Nicholasovým příchodem vzala moji nejhezčí podprsenku, protože jinak bych měla nějakou úděsnou. Chtěla jsem se Joshovi líbit. On si mezitím taky sundal tričko a ó můj bože, tohle tělo se mi opravdu líbilo.

„Přiznávám, že jsem nikdy neměla kluka s hezčím břichem,“ řekla jsem a Josh se zasmál.

„Takže to mám brát tak, že jsi moje holka?“ zeptal se.

„Co se ti nezdá na slovech ,Miluju tě‘?“ řekla jsem a zasmála se.

„Jen jsem si to chtěl ověřit. Jo a mimochodem, miluju tě, Jen,“ zašeptal a znovu mě zhluboka políbil.