Joshifer story (CZ)

11. kapitola - Josh POV

Dnes je to týden, co jsem se s Jennifer neviděl. Natáčení ve Francii už skončilo a ona mi za těch sedm dní napsala asi třicet textovek. Některé byly krátké, kde psala jenom to, že se mnou chce mluvit a jiné byly zase dlouhé, ptala se v nich, kde jsem a proč jí neberu telefon a neodpovídám na zprávy. Ze všech přímo čišel smutek, ale já nevěřil, že to je z lásky, protože kdyby ano, dala by to třeba víc najevo. Jsem si jistý, že teď už je zase zpátky u Nicholase a dělá s ním plány na Valentýna. Sakra, nechápu, proč si tohle dělám, ničí mě to ještě víc, než kdy předtím.

Znovu a znovu si projíždím zprávy od Jen, když narazím na jednu, která není od ní, ale dá s ní snadno zaměnit. Mají podobná jména.

Kam jsi sakra odjel? Zkazil sis tím zbytek života :P Jena

To bylo všechno, ale stejně jsem byl zvědavý, co tím myslela. Našel jsem v kontaktech její číslo a na chvíli jsem se pohledem zastavil o řádek níž. S Jennifer jsme si volali minimálně jednou za čtyři dny, ale obvykle víckrát. Chybělo mi to.

Přinutil jsem svůj ukazováček, aby zmáčkl číslo na Jenu a ne na Jen. Dal jsem si telefon k uchu a čekal. Vzala to na první zazvonění.

„Sakra Joshi, ty jsi mi dal! Proč jsi to udělal?“ vykřikla do telefonu, až jsem se lekl.

„Taky tě rád slyším,“ řekl jsem a slyšel, jak si odfrkla.

„Na něco jsem se tě ptala,“ připomněla mi Jena naštvaně a já jen zakroutil hlavou, pak mi došlo, že mě nevidí.

„Nevím, o čem to mluvíš, prostě už jsem měl jet domů,“ vysvětlil jsem a snažil se u toho znít důvěryhodně.

„Nemusíš mi nic nakecávat, já ten dopis četla, byl sice rozpytej od Jennifeřiných slz, ale číst ještě umím,“ podotkla a mně se zasekl dech. Jenn nad mým dopisem brečela? Jena ho četla? Proč? Nic jsem nechápal, ale ona pokračovala ve vysvětlování i bez mých komentářů. „Všechno jsi to posral, jinak to prostě říct nejde. Tu noc předtím, jak jsme hráli flašku, jsem s ní potom mluvila a ona mi řekla, že za tebou ráno půjde a nějak to vyřeší. Sakra, nevím, jak by to dopadlo, ale jsem si jistá, že Nick by dostal kopačky. Jenže, ouha, když za tebou Jenn ráno šla, ty sis hezky seděl v letadýlku a ona mi několik dalších dní v pauzách mezi natáčením brečela v pokoji, že je to její vina a že takhle to rozhodně nechtěla. Jak si myslíš, že jí mám vysvětlit, čí je to chyba, když bych ji tím jenom víc zranila a to ona rozhodně nepotřebuje, je zraněná až dost, dá se říct, že je duševně téměř mrtvá, minimálně zmrzačená. Proč jsi jí aspoň na něco neodpověděl? Volá mi každej den a ptá se, jestli něco nevím, na Nicholase úplně kašle, jo, je s ním sice v jednom bytě, ale stejně na něj kašle. Jestli s tím něco neuděláš, už to nikdy nebude jako dřív nebo už to nikdy nebude tak, jak jsi chtěl celou dobu,“ vychrlila ze sebe a já si ani neuvědomoval, že zadržuju dech. Zprudka jsem se nadechl a přemýšlel o jejích slovech.

Kurva, kurva, kurva. Tohle jsem vážně nechtěl. Jestli mi Jena říká pravdu, Jennifer to naprosto vzalo a to jsem nechtěl, opravdu. Ale teď už je pozdě, vrátila se za Nicholasem a on nejspíš o ničem ani nevěděl. Nechtěl jsem to s ní dál rozebírat, takže jsem zavěsil bez jediného slova. Potřeboval jsem přemýšlet, hodně přemýšlet.