Joshifer story (CZ)

17. kapitola - Josh POV

„Jen, co tam tak dlouho děláš?“ zavolal jsem na ni přes zamčené dveře. Byla v koupelně už asi dvě hodiny a během dalších pěti minut měli přijít nějací vyslanci z Dioru, aby jí pomohli připravit. Ona tvrdí, že by to zvládla sama, ale prý je to v jejím popisu práce.

„Holím si nohy,“ zavolala zpátky a v jejím hlase byl slyšet smích.

„A proč ses zamkla?“ zeptal jsem se a doufal, že otevře.

„Nevím, asi ze zvyku,“ odpověděla, dveře se rozletěly a těsně minuly můj obličej. Jennifer seděla na vaně ve spodním prádle se žiletkou v ruce a smála se mému výrazu. Přešel jsem k ní a políbil ji. „Neměl bys líbat ženu, která drží v ruce ostrý předmět,“ řekla a usmála se proti mým rtům.

„Myslím, že to risknu,“ zašeptal jsem a znovu ji políbil, „I když v tvém případě je tu dost velké riziko úrazu.“

Byli jsme spolu jenom dva týdny, ale já si připadal, jakoby jsme spolu byli roky. Zatraceně moc jsem ji miloval a věřil jsem, že ona mě taky.

„Trošku jsem doufal v to, že jsi nahá, ale tenhle fakt můžeme rychle napravit,“ řekl jsem a svůdně se usmál. Jenn se podívala na hodinky na mojí ruce a výraz jí lehce povadl.

„Možná příště, protože já mám momentálně asi tak půl minuty, než přijde můj přípravný tým a zkrášlí mě na rozhovor se Ceasarem Flickermanem,“ pronesla protáhle Jennifer a odfrkla. Musel jsem se tomu zasmát. Často život přirovnávala k něčemu z Hunger Games. Byla taková moje Katniss a já byl její Peeta, přesně jako v knížce.

Pár sekund potom, co to dořekla, zazvonil zvonek, odtáhl jsem se a šel otevřít. Za dveřmi stála žena a muž a oba nesli velké množství tašek. Muž měl v ruce pytel s Jennifeřinými šaty.

Jen mě vyhnala do její ložnice a nařídila mi, že nemám vycházet ven, dokud pro mě sama nepřijde. Čekal jsem, díval se na televizi, oblékl jsem si oblek na dnešní večer. Čas do odjezdu na Oskary se krátil a ve chvíli, kdy jsme měli už jen hodinu, Jennifer konečně otevřela dveře. Stála tam v docela obyčejných červených šatech, které by samy o sobě vypadaly nudně, ale ona je rozzářila a zkrášlila. Vypadala nádherně. Vím, že se říká, že muž by měl vidět neuvěřitelnou krásu své přítelkyně i v roztrhaných teplákách a špinavém tričku, ale představa krásných šatů je mnohem lákavější.

Usmál jsem se na ni. „Jsi krásná,“ řekl jsem a ona se začervenala. Byla nervózní. Poznal jsem to, protože ona se normálně prostě nečervená, jenom se krásně usměje, ale nečervená se.

„Nepřipadám si tak, mám pocit, že jsem… já nevím… balón?“ pronesla nejistě. Vlastně byla hodně nervózní. Přešel jsem k ní a dal jí pusu.

„Lepší?“ zeptal jsem se.

Jennifer se zhluboka nadechla a vydechla, políbila mě, a když se odtáhla, usmála se.

„Mnohem,“ zašeptala a dodala: „Ti dva už jsou pryč, takže můžeme vyrazit.“

Prohlédla si moje oblečení a upravila mi červeného motýlka, kterého jsem si vybral zcela náhodně.

„Jsi fešák a dokonce máš i motýlka, který ladí s mými šaty,“ usmála se.

„Pamatuj, telepatie nadevše,“ zavtipkoval jsem a připomněl ji jeden náš rozhovor, na kterém jsme se předem dohodli tak, aby to vypadalo vtipně. Děláme to často a je to zábava. Jenn se zasmála, vzala do ruky malou kabelku a vyrazila ke dveřím.

Před domem na nás čekala černá limuzína. Nastoupili jsme a vyrazili na Oscary.

Bude to vážně zábavný večer.