Joshifer story (CZ)

5. kapitola - Josh POV

Bylo asi deset večer a já jsem řekl Jennifeřiným rodičům, Garymu a Karen, že si už půjdu lehnout. Jennifer sice silně protestovala, ale bylo na ní vidět, že si půjde za chvíli lehnout taky. Oni chtěli s Jen pořád oslavovat, jenže já jsem na ní viděl, že už je z toho všeho unavená. Seděl jsem v pokoji pro hosty, kde spím vždycky, když tu jsem, což bylo vlastně zatím jen dvakrát. Jednou, když mě chtěla Jen seznámit s její rodinou a podruhé, když měla na dvacáté třetí narozeniny tajnou oslavu, která ji naprosto překvapila. Převlékl jsem se z riflí a Jenniny oblíbené kostkované košile do velkých basketbalových kraťasů a volného tílka na spaní. V koupelně už jsem byl, takže jsem si lehl na postel a přemýšlel. Samozřejmě jsem myslel jenom na ni, na to zakázané ovoce, které patřilo někomu jinému. Dnes jí to hrozně slušelo, ale ona je krásná vždycky. Nejlepší z celého dne byla ta chvíle v letadle, kdy jsem ji držel za ruku při vzlétání. Když jsme se dostali do výšky, kdy už nijak moc nestoupáme, myslel jsem, že mě pustí, ale ona to neudělala, držela mě celou dobu letu, i když jsme si povídali nebo jenom mlčeli a dívali se z okénka.

Z myšlenek mě vytáhlo tiché zaklepání na dveře. Vzhlédl jsem a řekl klasické: „Dál.“ Dveře se otevřely a dovnitř někdo vešel.

„Ahoj.“

Byla to Jennifer. Na sobě měla dlouhé puntíkaté kalhoty a tričko s nápisem: Sweet Dreams. Potěšilo mě, že si kvůli mně oblékla podprsenku, protože to vypadalo, že právě vylezla z postele. V ruce držela štos papírů, který jsem nemohl identifikovat.

„Ahoj,“ usmál jsem se. „Má tvoje návštěva nějaký důvod nebo…?“

„Prostě jsem chtěla přijít, nemohla jsem usnout,“ řekla Jennifer a posadila se na okraj postele. Nemohla usnout? Cože? Podíval jsem se na hodiny. Bylo už půl jedné ráno. Sakra, jak dlouho jsem jen tak ležel na posteli a přemýšlel o ní. Kdyby jen věděla…

„No, taky jsem nemohl usnout,“ zalhal jsem. Nemůžu jí přece říct, že jsem přemýšlel o ní a zapomněl na čas. „Co to máš?“ zeptal jsem se s pohledem upřeným na štos papírů v její ruce. Jenn se zasmála a pokusila se je trochu srovnat.

„To je můj scénář, není zrovna v nejlepším stavu. Když nemůžu usnout, čtu si ho. Někdy to pomáhá.“ Na chvíli se odmlčela a pak pokračovala. „Říká se, že když nemůžeš usnout, je to proto, že se o tobě někomu zdá,“ řekla s lehkým úsměvem na rtech a já se k ní na posteli nenápadně posunul.

„V tom případě nevím, proč nemůžeš usnout, když jsem taky vzhůru,“ zašeptal jsem a podíval se na její reakci. Usmívala se a trochu i červenala. Vypadala nádherně, nemohl jsem si pomoct, naklonil jsem se k ní a políbil ji. Myslel jsem, že mě odstrčí, ale ona mi polibek oplácela. Upustila scénář na zem, jednou rukou mě chytla kolem krku a tou druhou mi zajela do vlasů. Přitáhl jsem si ji blíž a dál jsme se líbali. Horce, vášnivě, nedočkavě. Užíval jsem si to, když najednou, jakoby si to právě uvědomila, odtrhla se ode mě a vstala. Zvedla ze země scénář a než jsem stihl zareagovat, stála u dveří.

„Joshi, já…sakra, tohle se nemělo stát. Já mám Nicka. Nemůžu…dělat tohle, i kdybych sebevíc chtěla. Promiň. Mohl bys…vím, je to blbý, ale mohl bys dělat, že se to nestalo. Prosím,“ vychrlila ze sebe a provinile se na mě dívala. Byla smutná, ale vypadalo to, že to není jenom z toho, že se se mnou líbala, je to i z toho, že toho musela nechat.

„Dobře, nic se nestalo,“ odpověděl jsem pevným hlasem.

„Děkuju,“ řekla smutně a sáhla na kliku dveří. „Dobrou noc.“

„Dobrou, Hunny,“ zašeptal jsem.

Než odešla, na tváři se jí mihl krásný úsměv. Rozhodně se jí to líbilo tak, jako mně.