Zase sám…
Neměl jsem co dělat. Už zase. Seděl jsem v té tmavé místnosti a nevěděl jsem co dělat, abych se zbavil nudy. Zkusil jsem se znova zamyslet nad tím vším. Ne jenom nad svou historií v pizzérii, ale celkově nad svým životem. Nikdy mě to netrápilo, nebo jsem byl moc zaměstnaný něčím jiným, než abych si vzpomněl. Jako malý… nepamatoval jsem si skoro nic. Po několika hodinách přemýšlení jsem usnul.
Seděl jsem na koberci ve svém pokoji. Vedle jsem měl položenou krabičku s nejrůznějšími součástkami. Ale moje ruce byly béžové... ne, tohle jsem nebyl já, tohle byl William! A tohle byla… jeho vzpomínka??? Jak to, že vidím jeho vzpomínku? Koutkem oka jsem zachytil nějaký pohyb. William se otočil, ale vtom všechno zčernalo.
Probral jsem se. Pořád jsem seděl v mé tajné místnůstce, ale něco bylo jinak. Špatně jinak. Kolem mě zafoukal slabý vítr. Ne, to byly hlasy! We're still here. We know what you've done. We remember... You are a murderer!
Ne! Ne, ne, ne, NE!!! Vždyť už měly být dávno volné! Celý jsem se třásl. Tohle nemohla být pravda! Ne, ne, ne ne ne ne, NE! Vždyť jsem zničil ty kostýmy! Měly by být volné! Měly by být dávno pryč! Copak to nebylo dost?!?
Po nějaké době konečně utichly. Seděl jsem v rohu, třásl jsem se a brečel. Takže všechno, co jsem udělal, bylo na nic? Celá ta akce byla zbytečná? Tohle peklo v rozbitém kostýmu ničemu nepomohlo?! Nemohl jsem tomu uvěřit. Měl jsem pocit, že se mi někdo pokouší rozdrtit lebku obřími kleštěmi.
Nakonec jsem se ubrečel k spánku.
ČTEŠ
FNAF 3 - Jsi to ty?
Fanfiction!!!POZOR!!! Obsahuje temné myšlenky, násilí Pokračování FNAF - Spíše povídka (Ne po špatném konci) Vincent se probírá na neznámém místě. Kde je? Co se dělo předtím, než se sem dostal? A proč je uvězněný v kostýmu nějakého králíka?
