Sedm

3. Kapitola

Probudila jsem se s mírnou bolesti hlavy. Nebyla jsem včera, ale zas tak moc opilá, abych měla kocovinu. Promnula jsem si obličej a odbelhala jsem se ještě rozespalá do koupelny. Cítila jsem ze sebe pach klubu. Tu zvláštní směs kouře, alkoholu a zpocených těl, který na vás ulpí, když protančíte nebo propijete noc.
Vzala jsem si tedy kartáček s pastou a vlezla jsem si pod horký proud vody, který ze mě ten pach měl smýt.

S turbanem na hlavě a už čistá a svěží jsem se rozhodla prozkoumat naši malou kuchyň, co by se tak dnes dalo uvařit. Na to,že bylo kolem půl dvanácté má sestra ještě spala, ale tak bůh ví v kolik přišla a aspoň tu neotravuj v kuchyni, když chci jít vařit. Položila jsem si mobil na stůl a otevřela lednici. Né, že by tam bylo něco extra, ale uvařit se z toho dalo.

Rozhodla jsem se pro carbonara. Vytáhla jsem tedy slaninu, vajíčka a sýr. Na indukční desku jsem dala hrnec s vodou. A chystala jsem si zbytek. Pěkné nakrájela slaninu na jemno. Vajíčka rozmíchala s nastrouhaným sýrem. To jsem pak všechno hodila do pánve. A udělala směs do které nakonec přimíchám špagety.
Všude se linula příjemná vůně jídla a já už jen čekala až se dovařej špagety ve vode. Vzala jsem si sklenici s citronovou vodou a šla si sednout ke stolu, když mi zavibroval mobil.

Koukla jsem se na rozsvicený displej a všimla si žádosti na instagramu.
Hasanspace vám chce poslat žádost

Vůbec jsem netušila kdo by to mohl být a tak jsem to rozklikla a přečetla si zprávu a zůstala stát jako opařená.

Ahoj, snad jsi to ty. Hledal jsem tě podle občanky a tenhle účet seděl nejvíc. Našel jsem tvojí peněženku. Takže pokud ti chybí je u mě. 

První co jsem udělala bylo, že jsem se rozeběhla ke své kožené bundě a začala prohledávat kapsy. A ona to byla vážně pravda. Všechno kromě peněženky tam bylo. A v tu chvilku se mi vybavila ta trapná scéna za klubem vzadu u popelnic s dvěma klukama. Běžela jsem zpět do kuchyně propadla mobil a odepsala tomu klukovi.

Ahoj, jo eventuálně je to moje peněženka. Jsem moc ráda, že si ji našel. Ta představa, jak řeším nové doklady je strašná.

Hned jak jsem mu odepsala, začal odepisovat zpět.

Fajn, jsem teď ve městě ta adresa co máš na občance platí ? Můžu ti ji dovést ?

A já se zase rozeběhla. Tentokrát do koupelny. Je to sice nějakej neznámej kluk, ale abych mu otevřela v pyžamu a s turbanem na hlavě to zase ne.  Rychle jsem si vyfoukala vlasy, udělala si lehké linky, nanesla řasenku.  Oblékla jsem si černé kratasy a tričko a šla mu rychle odepsat.

Tak pokud tě to nebude obtěžovat, tak by si byl moc hodnej. Jo adresa platí.

Okey, jsem u tebe za patnáct minut.

Polil mě takový divný pocit. Potřebovala jsem všechno nutně přerovnala a uklidit, že jsem úplně zapomněla na ty špagety. Které byly už skoro převařené. Rychle jsem je zamíchala do směsi a položila na pánev pokličku, ať to nevychladne. Ještě jsem si upravila vlasy, když zazvonil zvonek.

Šla jsem ke dveřím s úsměvem jsem otevřela, ale moc dlouho mi nevydržel. Naproti mě stal kluk ze včera a nervózně se na mě smál. Tak to už chápu jaktože našel moji peněženku, když byl u toho, když jsem ji tam nechala. 

,, Emmh, ahoj." Řekl nervózně a prohrábl si rukou hnědé vlasy.

,, Ahoj, já jsem Sofie, ale to už asi víš." Nic lepšího mě nenapadlo a tak jsem před sebe natáhla ruku a on mě ji potřásl na zpět