Sedm

9. Kapitola

Ráno mě probudil budík a taky pěkná bolest hlavy z toho pekelného vína. Začala jsem si uvědomovat, že od té doby,  co se kamarádím s Hasanem, jsem akorát furt nevyspalá, mám bolesti hlavy nebo chodím pozdně domů. Začíná se ze mě stávat moje sestra. Děs, plácla  jsem se po čele. Pak si promnula oči a rozhodla se zkontrolovat mobil. Slibila jsem Natálii, že dnes půjdeme spolu ven, tak by bylo taky dobré, jí najít na instagramu a napsat ji zprávu, aby jsme se domluvily, kam půjdeme. Ale jak se ukázalo,  ona byla rychlejší. Už jsem od ní měla pár  zpráv  s tím, kde dáme sraz a v kolik. Nechápala jsem, jak muže být ta holčina, tak brzo vzhůru. Je devět ráno a já už teď umírám a ona mi psala už v sedm, nechápu?

Vybelhám se teda z postele do koupelny a snažím  se se sebou něco udělat. Vlasy hodím do drdolu, udělám si linky a zakryji kruhy pod očima a protože je dneska fakt krásně, volím kratasy a bílé tílko. V kuchyni do sebe naházím  pár kousků ovoce, vodou zapiju paralen, aby mě tak nebolela hlava a už odepisuji Natali, že jsem schopná být za dvacet minut, jak jinak než v caffetterii. Potom ještě odepisuji sestře, aby o mě neměla strach, vzhledem k tomu, že nějak častěji nejsem doma a pak vyrážím do města.

Jdu pěšky, není to zas tak daleko, užívám si paprsky ranního  sluníčka a přitom jsem na čerstvém vzduchu, který mi pomáhá s mojí bolestí hlavy. Přesně jak jsem říkala, ani ne za dvacet minut jsem byla před restaurací, kde už na mě čekala Natali. Moc jí to slušelo, jako jí to slušelo vždycky. Byla roztomilá blondýnka menšího vzrůstu. Libilo se mi, jak byla decentně potetovaná a růžové šatičky, které měla na sobě úplně dolaďovaly její cute vzhled.

,, Ahoj, moc ti to sluší." Přivítala jsem ji a obejmula

,,  Děkuji, tobě  to též  moc sluší ." Zazubila se a vydala se na zahrádku, kde jsme si sedly k jednomu stolu.

Když jsem teď nad tím tak přemýšlela, tak jsem vážně měla hlad jako vlk. Což byl docela špatný nápad si vybírat z jídelního lístku, protože jsem měla chuť úplně na všechno. No vzhledem k tomu,že jsem měla vafle včera  s Hasanem, rozhodla jsem  se dnes pro lívance, k tomu jsem si objednala ledovou kávu a perlivou vodu. Zatím co Natálie  si objednala jen nějaký dortík a espresso. Bylo příjemné po ránu cítit vůni čerstvě nadrcené kavy, pochutnávat si na opravdu boží snídani a nechat paprsky sluníčka tančit po kůži ..
***

Natali se nebrala moc servítky a začla hned s vyslýcháním. I když jsem na to byla, popravdě docela připravená , že se bude ptát. A tak jsem prostě odpovídala i když to byly otázky celkem na tělo.

,,Takže ty a Hasan, máte spolu něco ?" Řekla a nadzvedla obočí. Trošku jsem se při té otázce zakuckala

,, Né, jsme jen kamarádi." Řekla jsem i když jsem pak přemýšlela o tom, že to je docela blbá odpověď

,, Ahaaa, a on to taky ví, že jste jen kamarádi? Víš jak je to s klukama." Řekl a znovu čekala na odpověď

,, No, snad to tak bere taky, nerada bych mu ublížila. Známe se sice jen chvilku, ale za tu chvilku, jsem si ho fakt oblíbila. On je takové stěně." Abych ale řekla pravdu, nad tímhle faktorem jsem vážně nepřemýšlela. Že by to on mohl brát jinak

,, Tak stěně,jo? " Naty se rozesmála a já po chvilce taky. To znělo fakt blbě ....

,, Ale ne chápu, jak to myslíš. On je fakt takové stěně. Malej, roztomilej a působí nevinně i když je to pěkné číslo, tak si dávej bacha." Řekla a ucucla si svého kafe

,, No je to moje zlato, jsem moc ráda, že jsem ho poznala. Cítím, že si vážně rozumíme a máme k sobě blízko. Nedám na něj dopustit."