Sedm

6. Kapitola

Dalších pár dnů probíhalo velice stroze a monotóně, tak jako můj každý všední den. Tři dny v práci se strašně táhly. Občas bych chtěla být jako má ségra aby jediný můj problém byl to, že chodím do školy. A však zpestřovala jsem si dny poslouchaní Hasanovi hudby, tak jak jsem slibila. Líbilo se mi to. Dost mě jeho hudba uklidňovala.

A však byl tu jeden takový detail. Hasan už nenapsal. Sice jsem ani nečekala, že by znovu napsal, ale i tak mi z toho bylo smutno. Protože abych řekla pravdu, tak jsme si vážně ten večer sedli a rozuměli jsme si. Kdybych nebyla takovej posera klidně mu zkusím napsat, ale zase na druhou stranu, mě moje svědomí hlodalo, protože jsem se nechtěla vtírat a kdyby chtěl, napíše on sám a nenapsal.

Ale i tak jsem kontrolovala mobil pokaždé, když mi zavibroval a byla jsem pak děsně naštvaná, když to byly jen blbé reklamy. A tak se to táhlo další pár dní, když najednou přišla zase zpráva.

Hasanspace: ahoj, jsi doma nebo v práci ?

Zrovna jsem končila v práci, měla jsem dnes totiž odpolední, takže jsem byla na cestě domů.

Ahoj, no zrovna jsem na cestě z práce. Děje se něco?

Jen co jsem poslala zprávu, na displeji se hned ukázalo, že odepisuje zpět. Poslal mi odkaz se souřadnicema a k tomu napsal.

Čekáme na tebe :D

Nevěděla jsem, co si představit pod tím "My" ale chtěla jsem ho zase vidět, a tak jsem se vydala na adresu, kterou mi nasdílel. Ten park jsem znala, bylo to kousek od mojí práce a během chvilky, jsem byla tam, zaparkoala jsem na malém parkovišti a chtěla Hasanovi napsat, že už jsem tady, když v tom jsem zaslechla smích a mužské hlasy. A tak jsem se vydala po sluchu parkem k hlasům. Vzhledem k tomu, že bylo deset hodin večer, bylo už docela šero, ale i tak jsem Hasana poznala hned v té malé skupince. Dokonce i jiné tváře mi byly povědomé. Hasan seděl na lavičce a zrovna si upíjel z lahve vína, když mě zbystřil. Viděla jsem, jak se mu rozzářil výraz v tváři a hned mě s úsměvem šel obejmout.

,, Ahoj Sofii, jak se máš ? Jsem se na tebe tak těšil." objímal mě a já se musela začít taky usmívat, protože z něj sálala úplně dobrá energie.

,, Mám se skvěle a taky jsem se na tebe tešila, copak to vůbec tady provádíte takhle večer v parku? " Ale asi mi to bylo jasné, co tu provádí. Vzhledem k láhvi  v jeho ruce a odéru trávy, která šla cítit všude kolem.

,, Aaale, byli jsme celej týden zavření ve studiu a nahrávali nějaké nové věci. Což je taky důvod, proč jsem nepsal, měl jsem moc práce a za to se omlouvám." hodil na mě smutné oči a čeka, co řeknu.

Cítila jsem, jak na nás koukají všichni ostatní a byla jsem z toho lehce nesvá.

,, Brouku to vůbec nevadí, taky jsem byla v práci, nechceš mě radši seznámit, ať na nás nemusí všichni tak koukat?

,, Chill, před náma můžeš být uvolněná, my přece nekoušeme a navíc, stejně skoro všechny už znáš. " otočili jsme se k ostatním klukům, ty dva jsem poznávala

,,Ahoj kluci, vás  už znám Danko a Karlo, že? " Oba kývli hlavou a usmáli se.

,, A já som Kamil, Čau." napřáhnul ke mě ruku blonďatý klučina a já mu s ní potřásla ,,Sofie"

,, No a tohle je Tomáš, řikej mu však Tokáč, stejne nešlyší na nic jiného." řekl Hasan a všichni se začali smát .

•••

S každým jsem se řádně přivítala a seznámila, pak kluci pokračovali v povídání a píti. Rychle jsem jen sestře napsala sms, ať se nebojí, kde jsem protože u mě nebylo zvykem, že bych po práci někde zůstávala. A pak jsem se otočila zpet ke klukům. Hasan seděl zpátky na lavičče, kde seděl předtím a potahaval z ubaleného jointu, které mu nabídnul Karlo. Zamávala na mě, at jdu k němu blíž.