Dalších pár dnů probíhalo velice stroze a monotóně, tak jako můj každý všední den. Tři dny v práci se strašně táhly. Občas bych chtěla být jako má ségra aby jediný můj problém byl to, že chodím do školy. A však zpestřovala jsem si dny poslouchaní Hasanovi hudby, tak jak jsem slibila. Líbilo se mi to. Dost mě jeho hudba uklidňovala.
A však byl tu jeden takový detail. Hasan už nenapsal. Sice jsem ani nečekala, že by znovu napsal, ale i tak mi z toho bylo smutno. Protože abych řekla pravdu, tak jsme si vážně ten večer sedli a rozuměli jsme si. Kdybych nebyla takovej posera klidně mu zkusím napsat, ale zase na druhou stranu, mě moje svědomí hlodalo, protože jsem se nechtěla vtírat a kdyby chtěl, napíše on sám a nenapsal.
Ale i tak jsem kontrolovala mobil pokaždé, když mi zavibroval a byla jsem pak děsně naštvaná, když to byly jen blbé reklamy. A tak se to táhlo další pár dní, když najednou přišla zase zpráva.
Hasanspace: ahoj, jsi doma nebo v práci ?
Zrovna jsem končila v práci, měla jsem dnes totiž odpolední, takže jsem byla na cestě domů.
Ahoj, no zrovna jsem na cestě z práce. Děje se něco?
Jen co jsem poslala zprávu, na displeji se hned ukázalo, že odepisuje zpět. Poslal mi odkaz se souřadnicema a k tomu napsal.
Čekáme na tebe :D
Nevěděla jsem, co si představit pod tím "My" ale chtěla jsem ho zase vidět, a tak jsem se vydala na adresu, kterou mi nasdílel. Ten park jsem znala, bylo to kousek od mojí práce a během chvilky, jsem byla tam, zaparkoala jsem na malém parkovišti a chtěla Hasanovi napsat, že už jsem tady, když v tom jsem zaslechla smích a mužské hlasy. A tak jsem se vydala po sluchu parkem k hlasům. Vzhledem k tomu, že bylo deset hodin večer, bylo už docela šero, ale i tak jsem Hasana poznala hned v té malé skupince. Dokonce i jiné tváře mi byly povědomé. Hasan seděl na lavičce a zrovna si upíjel z lahve vína, když mě zbystřil. Viděla jsem, jak se mu rozzářil výraz v tváři a hned mě s úsměvem šel obejmout.
,, Ahoj Sofii, jak se máš ? Jsem se na tebe tak těšil." objímal mě a já se musela začít taky usmívat, protože z něj sálala úplně dobrá energie.
,, Mám se skvěle a taky jsem se na tebe tešila, copak to vůbec tady provádíte takhle večer v parku? " Ale asi mi to bylo jasné, co tu provádí. Vzhledem k láhvi v jeho ruce a odéru trávy, která šla cítit všude kolem.
,, Aaale, byli jsme celej týden zavření ve studiu a nahrávali nějaké nové věci. Což je taky důvod, proč jsem nepsal, měl jsem moc práce a za to se omlouvám." hodil na mě smutné oči a čeka, co řeknu.
Cítila jsem, jak na nás koukají všichni ostatní a byla jsem z toho lehce nesvá.
,, Brouku to vůbec nevadí, taky jsem byla v práci, nechceš mě radši seznámit, ať na nás nemusí všichni tak koukat?
,, Chill, před náma můžeš být uvolněná, my přece nekoušeme a navíc, stejně skoro všechny už znáš. " otočili jsme se k ostatním klukům, ty dva jsem poznávala
,,Ahoj kluci, vás už znám Danko a Karlo, že? " Oba kývli hlavou a usmáli se.
,, A já som Kamil, Čau." napřáhnul ke mě ruku blonďatý klučina a já mu s ní potřásla ,,Sofie"
,, No a tohle je Tomáš, řikej mu však Tokáč, stejne nešlyší na nic jiného." řekl Hasan a všichni se začali smát .
•••
S každým jsem se řádně přivítala a seznámila, pak kluci pokračovali v povídání a píti. Rychle jsem jen sestře napsala sms, ať se nebojí, kde jsem protože u mě nebylo zvykem, že bych po práci někde zůstávala. A pak jsem se otočila zpet ke klukům. Hasan seděl zpátky na lavičče, kde seděl předtím a potahaval z ubaleného jointu, které mu nabídnul Karlo. Zamávala na mě, at jdu k němu blíž.
ČTEŠ
Sedm
FanfictionSofie se snaží vyrovnat se svoji minulostí než jí cestu zastoupí nové přátelství. Které ji dostane pryč od nudného životního stereotypu. Co když se, ale postupem času všechno změní a ona bude muset nechat rozhodovat svoje srdce ?