Sedm

10. Kapitola

Po našem holčičím sedanku s Naty, mě čekal náročný týden v práci. Byla jsem tam každý den a neměla jsem čas na to se věnovat mým novým kamarádům. I tak jsem je, ale sledovala na istagramu, co dělali a stesknila jsem, že s nima nemůžu být. Přes to všechno mi, ale psal Hasan a dokonce i Natali, mi sem tam napsala. Takže jsem si nepřipadala aspoň tak stranou. Což bylo vlastně dost vtipné uvažování, ldyz jsem je znala takovou chvilku a ani jsem k nim poradně nepatřila. Uz jsem se, ale těšila na volno, které začne až dojedu tenhle týden. Stvalo mě to, protože venku už fakt začalo být krásně a já akorát, trčela ve špitále. A navíc hlásili pořádné horka a přece se nebudu pařit tady.

A tak bylo naprosto uvolňující, když odbila moje poslední hodina a já mohla odejit z práce a těšit se na volný víkend. Po práci jsem zamířila rovnou do obchodu, protože v lednici už začínalo být vzduchoprázdno a z něčeho žít musíme. Hazela jsem věci do nákupního košíku, když mi začal vibrovat mobil.

H: máš plavky ?
S: Co je to za otázku?
H: máš?
S: jsi úchyl, kdo nemá snad ?
H: úchyl bych byl kdybych já nemel plavky
S: To je pravda, i tak ale jsi, jo a plavky mám
H: skvělé chceme jet zitra na vylet se koupat,pojedeš s náma?

Eventuálně museli všichni zase sedět spolu, protože mi zachvilku přišla další zpráva, ale od Naty.

N: řekni prosím,ze jedes s nama nechci jet sama s těma magorama :D

Musela jsem se nad tím zasmát protože bych s něma, taky sama nikam nechtěla.

H: tak co ?
S: když pěkné poprosiš
H: neprosim, v 10 u tebe ?
S:Okey, ale chci snídani
H: tsss, to je vydírání

N: díky bohu,ze jedes taky
S: Bych te v tom přece nenechala

Odpovídala jsem ještě na pár dalších zpráv a přitom lítala po obchode a sháněla suroviny na zítřejší vylet. Chtěla jsem kluky trošku překvapit jidlem. Měla jsem během chvilky košík narvanej k prasknutí. Ale už jsem měla v hlavě všechny ty dobroty, co udělám, že mi to bylo celkem jedno

***
Ráno jsem vstala brzo, abych stihla všechno nachystat. Pár věcí jsem sice měla nachystané už z večera, ale bylo ještě, co dochytávat. Byla jsem s Natalii domluvená, že pro mě po desáté dojedou,takže jsem měla jeste tak čtyři hodiny času. Měla jsem sice od Hasana slíbenou snídani, ale asi bych to tak dlouho nevydržela, takže jsem si rychle udělala aspoň vajíčka.

Po snídani jsem se mohla hned vrhnout na chystaní oběda. Vymyslela jsem si tortily. Takže jsem si musela připravit salát a maso , taky dressing a do toho jsem ještě nahřívala tortily , do kterých jsem to pak všechno balila a nakonec obalila alobalem.  Taky jsem si nachystala chladicí box ve kterém už byly muffiny,co jsem pekla včera večer a na to, jsem rovnala tortily. Nebylo to zas tak těžké na nachystaní, doufala jsem v to, že to bude skvělé občerstvení.

Po té jsem si šla sbalit ještě věci do batohu sebou. Jako osušku, opalováky, lékárničku, co kdyby a oblečení na převlečení. Plavky jsem si hodila na sebe a přes to si oblékla kraťasy a top. A jen tak to vyšlo, než zazvonil zvonek.

Sbalila jsem všechno potřebné a rychle seběhla dolu. Kde už na mě čekala oktávka a v ní seděla Natálie, která na mě zběsile mávala. Usmála jsem se a taky na ni zamávala. Radek vystoupil z auta a pomohl mi moje věci dát do kufru.

,, Ahoj, na co to všechno máš ?"

,, Nech se překvapit." Mrkla jsem na jen a nastoupila do auta