Sedm

4. Kapitola

Šla jsem zpět do obýváku pro špinavé talíře, abych je mohla umýt. Ale tam už na mě čekala ségra s nechápavým výrazem.

,,Co je, proč na mě tak koukáš." Protočila jsem oči

,, Proč? Chci vysvětlení a hned." Stále na mě koukala vytřeštěnýma očima a její výraz v tváři byl velice neodbytný

,,To mě budeš takhle vyslýchat pokaždé, když tu bude nějakej kluk ?" Zkřížila jsou ruce na prsou a zaujmula obraný postoj.

,, Nějakého kluka? Nevím, jak si to udělala, ale jednou tě vezmu na koncert a druhej den tě tu najdu s ním? Chci to vysvětlení, dělej !"  Nechápala jsem o co ji sakra jde. Ale tak jsem ji prostě jen vysvětlila, co tu dělat.

,,Ztratila jsem včera peněženku po cestě domu, tak mi ji přivezl dnes. Ty toho kluka znáš? "
Koulala na mě jen s otevřenou pusou. A kroutila hlavou

,,Chtěla si vysvětlení, tak proč na mě furt tak koukáš."  Vzdychla jsem si a promnula si svůj kořen nosu

,,A ty snad jako nevíš, kdo to byl nebo co? " Teď jsem na ni koukala udiveně já. A přemýšlela jsem nad tím, že tu máme asi nějaký zásadní problém.

,,Měla bych snad?"

,,Ty vole, byla si včera na jeho koncertě, Kriste, obědváš si s ním v největším klidu a mě budeš osočovat, že se ptám." Hazela rukama sem a tam a nešlo poznat, jestli je v jejím hlase víc euforie nebo zlosti.

,,Co prosím? " dala jsem si obličej do dlaní a jen se snažila v klidu dýchat

,,Já mu řekla, že ten koncert byl nic moc. Tak už chápu proč se na mě celou dobu furt, tak divně koukal." Polilo mě horko. Cítila jsem se fakt trapně a ségry výraz tomu taky moc nepomáhal

,,Ty vole." Teď už si dala i Veronika obličej do dlaní a jen jsme tam obě mlčky seděly

Měla bych se mu aspoň omluvit, takový trapas.To nemůžu jen tak nechat. A nebo se mu nebudu omlouvat, však už mě nikdy neuvidí. A když to byl jeho koncert, kdo byl potom ten, komu jsem vlezla na záchod. Přemýšlela jsem nad tím. Nedalo mi to a tak jsem se zeptala ségry.

,,Mám otázku, kamarádi se Hasan s nějakým potetovaným klukem ?" Segra vybouchla smíchy ,,Přestaň se prosím smát a odpověz mi." Měla jsem už docela nervy

,,Všichni ostatní s kterými se kamarádi jsou potetovaní, to je docela neurčitej pojem. Jsi fakt zaostalá, ségra." Zkřížila jsem naštvaně ruce na prsou a ona se přestala smát.

,, Tak mi ukáž nějaké fotky, potřebuji to vědět."

,, A to jako proč ?" Ptala se nedůvěřivě, ale mobil už měla nachystaný a hledala na instagramu fotky.

,, Na, tady jsou všichni, tak kterého myslíš ?" Podala mi mobil a já na něm viděla fotku několika kluků a jak tvrdila, skoro všichni byli potetovaní. Všimla jsem si i Hasana. No a pak, jsem uviděla toho kluka ze záchodů. Ten potetovanej krk bych si zapamatovala i kdybych byla úplně na šrot.

,, Tady ten, jak se jmenuje? " Vrátila jsem segre mobil a ukázala jsem na něj

,, To je Nik, co s ním ?"

,,Ale nic, jen se ptám." Prohodila jsem rukama a dělala jako, že se nic neděje. Zrovna mě totiž zajímalo nějaké smítko na stole. Periferně jsem viděla, jak zkřížila ruce na prsou a čekala jsem, co přijde pak.

,,No tak mluv, tohle ti nežeru." Koukla jsem na ní a nevinně se usmála.

,,No omylem jsem vlezla na klučičí záchody a on tam byl a pak jsem ho potkala znovu za klubem, kde jsem ztratila tu peněženku."

,,Pane bože." Ségra se plácla do čela,ale pak se rozesmála a já musela s ní protože to takhle, znělo fakt vtipně a komicky.

***
Celý den jsem přemýšlela nad tím zajímavým shlukem události a nenechalo mě to klidnou. Ať už z moji strany, protože jsem se ztrapnila , tak i ze strany ostatních. Seděla jsem v obýváku a před sebou jsem měla na konferenčním stolku položený mobil. Nevibroval, u mě totiž nebylo normální, že by mi někdo psal. Ale já měla nutkání někomu napsat. Chtěla jsem se aspoň omluvit, za svojí  zaostalost v hudbě a poděkovat ještě jednou, když už bych byla u toho. Avšak sváděla jsem boj sama se sebou, jestli napsat nebo ne. Po chvilce přemýšlení, jsem stejně, ale mobil odemkla a naťukala zprávu a pak s menším zaváháním zmáčkla ,,odeslat". Rychlostí blesku, přišla hned odpověď a mě se nervozitou rozbušilo srdce.

,,Chill, bylo příjemné bavit se s někým, kdo nepiští, při každém mém pohybu a snaží se vést smysluplnou konverzaci, aniž by to byl kdokoliv jiný než kluci z milionu."
Po chvilce přišla další zpráva.

,, A navíc jsem rád, že jsem tě mohl poznat. Tada aspoň trochu."

Potěšilo mě to. Jak sám říkal, po dlouhé době jsem se taky bavila s někým jiným, než jen s lidmi, co potkávám v práci nebo se segrou.

,, No, abych se přiznala, tak jsem taky byla ráda, že mluvím konečně s někým jiným, než s lidmi z práce,  už dlouho jsem nebyla mezi normálníma lidma."

,, No né, že bych byl normální 😂."

,, BTW a tak nezajdeme někam večer sednout, moc rád si ještě pokecám."

Chvilku jsem se rozmýšlela, ale pak napsala Ano. Za pokus nic nedám. A tak jsem to odeslala a čekala nervózně na odpověď.

Mám tu pro vás zase krátkou část. Ať tu mate nějaké díly, když sem na to tak stala a pak dam zase nějakej dlouhej . Ale nebojte zachvilku tam budou všichni kluci z Milionu. Snad se vám to líbilo
❤️❤️❤️
-Honey