Sedm

5. Kapitola

Hned, jak jsem dostala dm s údaji, kam dojít, začala jsem se chystat. Tu restauraci jsem znala, ale nikdy jsem v ní nebyla. Byla jsem lehce rozhozená. Proč, když je to jen normální schůzka, jdeme do restaurace? Ale zase na druhou stranu, jestli je tak slavný, jak ségra říká, tak je asi blbost jít jako normální lidi, třeba do parku.

Vešla jsem k segře do pokoje. Jako vždy, tu na celé kolo hrála hlasitá hudba. Všude svítily světýlka a byl tu nedýchatelný vzduch. Ségra ležela na posteli a Tadeaš hrál hry u počítače. Ty dva sice tvrdí, ze jsou jen kamarádi, ale vzhledem k tomu, že je tu furt si já myslím něco jiného. Ale nebudu se do toho míchat.

,, Slyšel jsem o tvém novém trapasu, že mě to ani nepřekvapuje." Otočil se od obrazovky a zazubil se na mě.

Otevřela jsem jim okno, aby se tu dalo dýchat a jen na něj vyplázla jazyk a protočila oči ,, Haha, moc vtipné."

,, Asi to nebylo tak hrozné, když mám být za hodinu v Caffetterii." Jen co jsem to dořekla, sestra vyletěla z postele a udiveně na mě koukala

,, No co, chtěla jsem se mu omluvit a on mě místo toho pozval ven. A tak proč bych nešla. Ať je slavnej nebo ne, furt je to obyčejný kluk. A navíc, ty si chtěla,ať se bavím. Takže.." zbytek věty jsem nechala viset ve vzduchu a nevinně jsem se na ségru usmála.

,, To není fér. Jak jako tohle děláš ani je neposloucháš. A to jako půjdeš v tomhle, to je strašný." Řekla, koukla na Tadeáše a čekala, že ji třeba podpoří.

Ten se pouze nad celou situaci tlemil. Pak pokrčil rameny a vrátil se zpět k hraní her.

,, Ne převleču se do riflí a vezmu si tričko a koženou bundu." Tentokrát jsem pokrčila rameny já.

,,No to ne, já ti něco půjčím. Nemůžeš, tam jít takhle ,jak z vesnice. Musí to být trochu hypebeast. Oni mají styl. " povzdechla jsem si.

Už ji zase chytala, tady ta její nálada ,,hypebeast" a její značkový hadry. To fakt miluju, když mě začne poučovat o těhle nezáživných věcech.

,, Já půjdu, tak jak jsem řekla, nebudu si hrát na něco, co nejsem. A ty, se netlem u toho počítače." Protočila jsem oči a odešla pryč z pokoje

,, Vem si aspoň tu svoji kšiltovku new era, prosím." Křičela za mnou ještě ségra, než jsem se zavřela v koupelně
***

Hodila jsem rychlou sprchu. Přemalovala jsem si linky, ještě z rána a dala blond vlasy do culíku. Usmála jsem se na svůj odraz v zrcadle, i když jsem byla trošku nervózní. A s ručníkem okolo sebe jsem se vydala do pokoje.

Vzala jsem si přesně to, co jsem předtím říkala. Doplnila jsem to,jen svojí ledvinkou. Protože v ni nosím všechny doklady a potřebné věci. Aby se neřeklo, vzala jsem si i tu kšiltovku a všechno to přestříkala svým parfémem.

V chodbě jsem vklouzla do slip-onů od vans. Popadla jsem klíče a mohla jsem jít.

,, Tak já jdu děcka, čuuus." Nečekal jsem na odpověď a rovnou jsem šla.
***

Jela jsem městskou dopravou k obchodnímu centru a ten kousek už jsem došla pěšky.
Vešla jsem do restaurace a rozhlížela jsem se po ní. Krásně to tam voňelo jídlem a šumělo to tlumenými hlasy rozhovorů lidi, kteří se tu byli občerstvit. Projížděla jsem obličeje a hledala v davu Hasana. Usmíval se na mě od zadního stolu a mával na mě. Zamávala jsem na něj taky a rozešla jsem se k němu.

Musela jsem uznat, že byl docela roztomilej a obyčejnej kluk. Kdo by řekl, že zrovna on, může být slavnej. To jak se na mě zubil a jakej měl rozcuch. Mě vyvedlo z iluze dokonalosti slavných lidi.