Sedm

11. Kapitola

No holky měly pravdu. Radši jsem kluky ve videu neoznačovala, ale i tak mi během hodiny, přišlo pár zpráv a žádosti. Snažila jsem se to však ignorovat. Taky jsme jen lidi, hlavně kluci. A fanoušci by se měli zamyslet nad tím, že všichni vedeme nějaké životy. A i když jsou kluci slavní, furt jsou jen obyčejní kluci. Co dělají blbiny na nafukovací atrakci.

Nechala jsem teda mobil mobilem a rozeběhla jsem se zase k vodě, abych se ochladila ale hlavně, abych skočila na zada Hasanovi, kterej zrovna nedával pozor. Snažila jsem se ho, co největší silou potopit. No na to, že jsme vypadali postatově skoro stejne, tak jsem neměla šanci ho pod vodu dostat.

,, Ne, že bych ti měl v plánu pomáhat, ale zkus ho zlechtat, to vždy zabere." Houknul na mě z druhé strany nafukovačky Nik a zazubil se, když jsem začala Hasana lehtat a on pištěl, dokud jsem ho celého neponořila pod vodu. Taky jsem se na Nika zazubila, ale to už mi nevěnoval pozornost. Dělali jsme ještě další půl hodiny blbosti ve vodě, než jsme se zase všichni přesunuli na souš. Holky ty se opalovaly a nevěnovaly nám pozornost. Sedla jsem si na svojí osušku a na ramenech jsem cítila, že voda asi vzala za své a trošku pomohla sluníčku, mi spálit ramena, naštěstí jsem nebyla jediná, kdo byl spálený. Jakub s Radkem na tom byli stejně,  jako já. Myslím si, že večer budeme všichni tři, pěkně trpět.

Z ničeho nic mi začal vibrovat mobil a tím upoutal moji pozornost. Někdo mi poslal několik zpráv za sebou. A když jsem otevřela mobil, malém se mi zastavilo srdce. Od tohohle člověka jsem už žádné zprávy nikdy nečekala. A i tak, jich tu bylo hned několik. Psal mi můj bývalej. Teda abych byla přesná, reagoval na můj příběh. A pak tam přidal pár nehezkych zpráv. Né, že by mi přímo nadával. Ale když už nečekáme  na to, že by vám tenhle člověk ještě někdy napsal, není  to příjemné vůbec cele. Přečetla jsem si ty zprávy víckrát za sebou, protože jsem nevěřila vlastním očím.

Moje nálada byla z ničeho nic na bodě mrazu a já už neměla na nic náladu. Než jet domu, schoulit se v posteli a nachvilku vypnout. Byl to tak skvělý den a nějaký pitomec, co se se mnou už ani nebaví, mi ho teď zkazí. Pociťovala jsem nepříjemné tlaky na hrudi a nešlo mi se pořádně nadechnout. Vytáhla jsem tedy z chladničky vodu a po pár pořádných hltech jsem se nadechla. Ale nepomahalo to. Znovu jsem otevřela zprávy a přečetla jsem si je. Během mého úzkostlivého stavu, se k nám přidali zase zpět kluci, ale já jak kdybych je slyšela z dálky. Rozbolela mě hlava.

,, Jsi v pořádku." Zeptala se mě Natali a starostně mi položila ruku na stehno. Koukla jsem se ji do ustaraných oči. A v jednu chvilku jsem měla pocit, že se rozbrečím a tak jsem jen, rychle zavrtěla hlavou, abych zahnala slzy.
Když viděl Hasan, že kroutit hlavou na její otázku, prisednul si ke mně.

,, A copak se děje, zlato? " úzkost se ještě víc prohloubila, musím si něco vymyslet, přece tu nebudu fňukat před všema.

,, Myslím si, že jsem byla moc dlouho na sluníčku, asi budu mít úpal,  začínám to na sobě cítit." Pokrčila jsem smutně rameny a vydechla vzduch nosem ,, Možná bych měla jet domu, zavolám si kdyžtak taxíka." Smutnějsem se usmála

,, To ne, jestli ti není dobře,tak pojedeme, stejne by jsme každou chvíli jeli všichni." Natali se povzbudivě zazubila a já se snažila taky

,, Nechci vám kazit zábavu, omlouvám se." To už ale Natálie balila věci z lehátek a všichni ostatní se přidali. Koutkem oka jsem zahledla Nikův zkoumavý pohled, ale v poslední chvíli jak, kdyby zavrtěl hlavou, otočil se a já to nechala plavat
***

Cesta domu pro mě byla nekonečná. Stále jsem si v hlavě přehrávala různé scénáře a snažila se zahnat svoji úzkost. Ostatní v autě se bavili, ale já, jak kdybych už neměla chuť a tak jsem jen byla upřená o Hasanovo rameno a nervózně poklepavala prsty o displej telefonu. Cítila jsem, jak mi Hasan chytl ruku,kterou jsem nervózně poklepavala a položil na ni svoji, koukla jsem se na něj a on se na mě usmál a pak mě palcem začal hladit na hřbetu ruky. A moje úzkost začala lehce slábnout. Byl to konejšivý dotek a hezké gesto. A vážně začlo aspoň trochu pomáhat. Snažila jsem se tedy po zbytek cesty, aspoň trochu uvolnit. Smutnět mohu až doma v samotě.