Sedm

1. Kapitola

,, Je to jen jeden blbej večer. Měla by si jít. "
,, Haló slyšíš mě? " vzhlédnu od displeje telefonu na mojí mladší sestru, která stojí nade mnou s rukama v bok. Pouze protočím oči a dál dělám, že ji neposlouchám a projíždím si instagram .
,, No jak myslíš, už je to skoro půl roku. To chceš být jen zavřena doma a chodit do práce. Tak se dohromady nikdy nedáš." Cítím v jejím hlase varování, ale i tak dělám, že neslyším.

Vzdá to. Slyším její dlouhý ironicky povzdech a pak, jak šoupe po podlaze papučema směrem do svého pokoje. Počkám, až za sebou zavře dveře svého pokoje. Vypnu mobil a položíme ho vedle sebe. Taky si vzdychnu, jen né ironicky, ale smutné. Nebo spis unaveně. Má pravdu, nemůžu se trápit věčně. Už jsem se trápila dost.

Jak říkala, je to skoro půl roku, co se se mnou rozešel, teď už můj ex. A já komplet změnila svůj život. Místo toho abych se odstěhovala po skole k němu, jsem zůstala tady v Pardubicích a nastoupila do práce. Utápěla se v žalu a ostatní myšlenky zaháněla svým nově vybudovaným workoholismem. Možná už byl správný čas se sebou začít něco dělat.

Znovu jsem si povzdechla. Zavřela oči a promnula si kořen nosu. Po chvilce jsem se Zvedla a šla k pokoji mojí sestry. Neklepala jsem a rovnou otevřela. V pokoji hrála hudba z laptopu, segra seděla na zemi před otevřenou skříni a při vybíráni outfitu si broukala písničku, která pravé hrála.

,,A kam by se dnes večer teda šlo ?" Zeptala jsem se a pro tentokrat zkřížila ruce na prsou já. Aby hned neměla takovou jistotu, že chci jít. Sestra na mě udiveně koukala, ale po chvíli dodala.
,,Do jednoho klubu, hrají tam dnes moji oblíbení interpreti a mám jeden lístek navíc. Můžeme jít předtím třeba na víno jestli pujdes." Nervózně se zazubila ,,A půjdeš ?" Zeptala se a vyčkávala na moji odpověď.
A já jen kývla. Hned potom mi s pištěním skočila kolem krku a já se musela zasmát.

,, V kolik to začíná? " zeptala jsem se,když jsem ji odtrhla od mého krku.
,, Ale, až v deset proto chci jít předtím na to víno. " zazubila se na mě a sedla si zpět ke skříni ,, Jen nemám co na sebe. " pohodila vymluvně rukama a dívala se na mě svýma velkýma modrýma očima.

,, No já taky ne, tak můžeme zajet něco koupit jestli chceš ?" Nemusela jsem se ani ptát, protože hned jak jsem to dořekla vypla hudbu, vzala si kabelku a protáhla se kolem mě se slovy ,, Jsem myslela, že tě to nenapadne." A znovu se zazubila.
Vzala jsem si tedy peněženku a kličky od auta a mohly jsme jet.

***
Byl pátek odpoledne, takže obchodní centrum bylo narvané k prasknutí, ale i tak jsem prošly všechny obchody a vyzkoušely hromadu oblečení. Pak jsme zavítaly ještě do sephory. A nakonec naše nákupy zakončily každá jedným smootiem, protože vitaminy jsou důležité.

Po příjezdu domů jsme si  vzaly svoje nákupní tašky a šly jsme si je zkoušet do svých pokojů. Nakoupila jsem si pár topů, sukni, jedny potrhané rifle, krásnou krajkovanou braletku a nové vansky. Všechno samozřejmě v černé barvě. Stále jsem přemýšlela, jestli si vzít rifle nebo sukni, ale protože jsem už neměla moc času rozhodla jsem se jít přemýšlet do koupelny.

Když na mě tekla horka voda přemýšlela jsem, nejen nad tím,co si vzít na sebe, ale i jestli jsem udělala správné rozhodnutí. Byla jsem ráda když jsem viděla šťastný výraz moji mladší sestry, ale zároveň jsem se furt necítila psychicky fit. Ale tak třeba to prostě sklenka vína změní. Usmála jsem se sama pro sebe a rozhodla se tomu dnes večer dát šanci.

Vylezla jsem ze sprchy, omotala jsem si ručník kolem sebe a šla si sednout k zrcadlu k segře do pokoje. Jako vždy tu hlasitě hrála hudba. Verča si zrovna žehlila své blond vlasy a já se rozhodla,že taky asi začnu vlasy. Tak jako Veronika jsem je měla dlouhé, husté a platinově blond. Zezadu by si nás každý spletl. Ze předu jsme však každá jiná. Já mám oříškové oči, ona modré. Já mám na obličeji, hlavně na levé tváři plno znamének. Zatím co ona má jen jedno pod pravým okem  na líci. Jsme proste každá jiná a přitom stejná.
,, Takovým tempem to dnes nestihneme. Jsi se trochu zasekla, ne? Trochu hejbni ségra." Mávala mi před očima rukama a jen se tlemila. No jo proste jsem se zamyslela.

,,Promiň, už to skoro mám." Dotočila jsem si posledních par pramínků a pak už jsem se mohla malovat.

Jako vždy všem volila kouřové stíny ,linky a perfektní mejkap a trochu jsem si dokreslila obočí . Sice jsem se moc nemalovala, ale když na to přišlo malovaní mi šlo. Pak jsem po velkém přemlouvání namalovala i ségru.
Zrovna když jsem odcházela do svého pokoje se převléct, zazvonil zvonek.

,, Jdu tam, to je pro mě Tadeáš a Nikča." Zakřičela a proběhla kolem mě jim otevřít.Kdo jiný by to taky byl, tihle dva, jsou u nás pečení vaření.

Nakonec jsem teda zvolila černé potrhané rifle s vysokým pasem. Černou braletku a černý croptop. Koukala jsem se na sebe v zrcadle. Prsa jsem měla vždycky menší, ale za poslední půl rok jsem dosti zhubla a tím šly dolu i prsa.Povzdechla jsem si. Ještě chvilku jsem se přihlížela a upravovala. Když jsem uviděla v odraze černovlasého kluka, co se jen chechtal na můj odraz.
,, No jo, kočka jako vždy. Ale bohužel nemám číslo do toho klubu. Takže tam nemůžu zavolat a říct jim, že si Sofie potřebuje zvýšit ego v zrcadle, ať s tím koncertem počkaj ." Ironicky se zazubil a pak se začal smát. Jen jsem protočila oči. Vzala si koženou bundu a když jsem procházela kolem něj, tak aby se nechechtal jak blbej,Jsem ho Bouchal do ramene
,, Auuu, za co jako ?" Fňukal provinile
,, Ty víš moc dobře." Byl jak můj bracha, ale občas mě ty jeho kecy lezly na nervy

***
Ve vinárce jsme nakonec seděli jen chvíli. Dali si pár skleniček vína a chystali se k odchodu. Cestou si ostatní zapálili cigára a furt se něčemu smáli. Smála jsem se taky,ale v hlouby duše jsem věděla,ze se nesměju upřímně. Ale i tak, jsem se smála.
Když jsme dorazili ke klubu, byla tam už pěkná fronta. Lidé se mačkali a byli nedočkaví, hlavně aby už byli vevnitř. A mě začlo docházet,ze vůbec nevím na koho jdu. V pozadí duňela hlasitá hudba, všude byl cítit alkohol a nikotin. A hromady dopalků pod nohama to všechno potvrzovaly. Všude byl děsný šum a randál. Začala jsem zhluboka dýchat, to zvládnu. Necham se překvapit, třeba tu bude nakonec fajn.

Cítila jsem zezadu na ruce lehký dotek. Tadeaš mě hladil po předloktí, aby mě uklidnil, musel si všimnout jak jsem napjatá. Znal mě až moc dobře a vážně mi to pomohlo. Usmál se na mě a pak naznačil ať se posunu dál.

Při vstupu mám dali fosforový pasek kolem zápěstí a pustili nás dovnitř. Teď už hudba hrála naplno. Klub byl skoro plný. Všude blikala barevná světla a hudba se mi začínala dostávat pod kůži, tak jak to většinou bývá když vlezete do klubu. Zamířila jsem k baru a všichni ostatní šli se mnou. Objednala jsem čtyřikrat křídla. Ťukla jsem si s ostatníma a pak objednali ještě jednu rundu, než se šlo tancit. Podle Verči, máme ještě půl hodiny na taneční, než to začne. A tak jsme tančili. Nechala jsem se unášet hudbou a jen si užívala to,ze jsem konečně někde mezi lidmi s není to v práci.

První kapitolka na světě. Předem se omlouvám za všechny gramatické chyby na které jste narazili. Jinak to chci vzít trochu víc příbehově. Víc se do toho vžít.Pochopit všechny postavy a užívat si jejich propletené příběhy. Ale nebojte budou tam i peprné scénky s Nikem na které všichni zajisté čekáte. Tak snad tomu dáte šanci a bude se líbit ❤️😈
-Honey