Close To Fear✅

5.

,,Mary jsi hotová?" z dola volala mamka. ,,Jasně...už jdu" zakřičela jsem nazpátek a protočila oči. Vzala jsem si rifle a bílou Nike mikinu. Vlasy jsem nechala rozpuštěné. Sešla jsem do haly a mamka s taťkou tam na mě už čekali. ,,vypadáš krásně" pochválil mě taťka. Po dlouhý době na mě dá se říct takhle promluvil. Uculila jsem se,, můžeme vyrazit" zvolal taťka. ,,Jdeme pěšky?" zeptala jsem se ,,ano. Je to jen kousek" řekla mamka. Vyrazili jsme.

Cestou jsem už slyšela ten jekot děcek atrakcí a smíchu. Jak říkám. Poutě ráda nemám a mít nebudu.

Byli jsme u stánků kde se střílí vodními pistolemi do klaunských úst aby naplnil balónek nad ním. Zahlédla jsem chlapa, kterej dával plyšáka malé holčičce. Potom jsem si všimla, že jde s jedním chlapem za ruce. Gayové. Skupina GLBT mě nevadí. Dokonce mám mezi svými přáteli kamarády s jinou orientací a je to někdy lepší než obyčejnej kluk. Lepší než Dylan😂.

Chodili jsme tak kolem stánků ,,mami...můžu se jít někam zašít?" otočili se na mě. Chápali proč. ,,Jasně, ale nikam daleko. Dáme ti vědět až budem odcházet". Super. Konečně chvilku sama.

Zašla jsem až za pouť pod nějákej most. Bylo tu příjemně a hlavně klídek. Napsala jsem Dylanovi.

______________________________________

M : Čauky. Co děláš?

D : Ahój...nic zajímavého...co ty?

M : Jsem pod mostem...užívám si samoty😂.

D : Taky dobrý...nejsi na pouti?

M : Byla, ale chvíli...víš jak😀

D : Jasny😃 ale dávej pozor.

M : Budu budu😀...hele asi by jsme nezavolali co?

D :jasně zavolám💗

______________________________________

,,Je tu nuda" ,,Proč myslíš...já bych se nejvíc bavil...vždyť můžeš jít na horskou dráhu...střílet do balónků" zasmál se
,,Jo kdyby všude nebyly ty děcka potrhlý". ,,Tak si jich prostě nevšímej",,to je teda rada" zasmála jsem se. Něco jsem zaslechla. ,,Počkej chvíli" řekla jsem mu. ,,Co proč? Co se děje?!" ale na to jsem mu neodpověděla. Někdo na se nademnou hádal. Spíš křičel. Slyšela jsem nadávky. Kurva radši odtud vypadnu ,,Mary...sakra kdo tam tak křičí. Co se děje?!!" přerušil mě v přemýšlení ,,Já..já nevim" nakonec jsem mu odpověděla. ,,Někdo se tam asi pere. Na hoře na mostě" ,,Tak to radši vypadni. Aby tě neuviděli...nechci aby ti někdo něco udělal" ,,To ne...radši tu zůstanu...napíšu ti...pa" ,,Nenene Mar" vypla jsem hovor. Čekala jsem jak se to vyvrbí. Slyšela jsem někoho křičet. Pozorně jsem se zaposlouchala. Adrian. Někdo volá Adriana. Sakra něco se děje. Chtěla jsem odejít když v tom někdo přepadl přes zábradlí do řeky. A kurva. Slyšela jsem smích a křik. Ta řeka byla docela rychlá. Stála jsem jak skála. Nevěděla jsem co dělat.  Na opačným břehu jsem si všimla postavy. Nakláněl se pro tu osobu.
Sakra, co to je?! Ta postava chytila toho chlapa? Jo teď šlo vidět, že je to chlap. Ale ta postava byla celá pokroucená. Rychle se narovnala a obmotala ruce kolem toho chlapa. Bože vždyť to je ten co byl na pouti. Ten co dal té malé holčičce plyšáka. To není dobrý. Najednou se na stejným břehu, na kterym jsem byla právě já objevil ten druhej. Jeho přítel. Chtělo se mi brečet. Né že bych neměla ráda lidi co odsuzují homosexualitu, ale když proti  tomu jdou s násilým tak jsem zásadně proti takovým lidem.
Ale pak se stalo něco, naco nikdy nadosmrti nezapomenu. Ta postava co držela toho chlapa začala měnit svůj obličej. Z její huby se vynořily tesáky ostré jako jehličky. To co jsem uviděla mě naprosto odrovnalo. Zmoženýmu, zmlácenýmu chlapovi se ty hnusný tesáky té postavy, pokud se tomu dá tak už vůbec říkat zahryzly do podpaží. Šlo vidět jak zhltl kousek ukousnutýho masa. Spokojeně si pomlaskával. Vyvalila jsem oči a začala pomalu couvat. To mám halucinace. V tu chvíli jsem si přála aby byli. Ten druhej chlap co stál daleko přede mnou začal křičet. Podle toho jsem usoudila, že ten koho právě drží ta nestvůra se jmenuje Adrian. Nevím jak, ale z prava se najednou začali objevovat balónky. Červené balónky. Rychle zakryly výhled na Adriana a tu nestvůru. Muž proto začal ještě víc křičet až vběhl do řeky. V breku se chtěl dostat na druhý břeh, ale jak balónky odpluly jinam postava a ani Adrian tam nebyli. Já jen nehybně stála a začala registrovat pípání mobilu v mé ruce. Věděla jsem, že je to Dylan, ale nechtěla jsem si nic přečíst. Opatrně jsem zkoušela pozadu odejít. Ten chlap v řece si mě všiml. Jeho obličej byl zmoženej a vystresovanej. A já už na to opravdu neměla. Utekla jsem pryč.

Celej ten kousek cesty jsem se ohlížela za sebe jestli mě nepronásleduje. Když jsem byla na pouti mezi lidmi ulevilo se mi. Podívala jsem se na mobil. Sakra psala mi mamka. O půl devatý ať jsu u těch stánku s těma klaunskýma hlavama. A je skoro půl. Jaj. Rozeběhla jsem se. Nemohla jsem ten stánek najít. Taky super. Po asi 10minutovém hledání jsem ho konečně našla. Hurá. Mamka tam stála a koukala se na taťku jak se pokouší naplnit balónek nad
Klaunskou hlavou. Moc mu to nešlo. Pousmála jsem se. Mamka si mě všimla. ,,Zlato...kde seš, proč si mi neodepsala na zprávu?!" zeptala se ustaraně. ,,Promiň něják jsem si toho nevšimla" což byla pravda. V tom tranzu. ,,A užila sis to aspoň trochu" ,,Jo...bylo to super" usmála jsem se a koukala do blba.

Vyšli jsme před pouť. Zůstala stejně hlučná jako když jsme přišli. Před náma bylo policejní auto. A sakra. Stal tam strážník a...ten chlap. Ten přítel Adriana. Nejspíš zavolal policii a všechno mu řekl. Najednou mě opět uviděl. Zasekl se. Něco mu řekl a polda šel za ním. K nám. ,,To to je ona...viděla to...celý to viděla. Jak ten hnusnej klaun zakousl mýho přítele. Viděla ty balónky... To je ona!!" křičel. ,,Notak notak co se tu děje strážníku" zeptal se taťka. ,,Tady Pan Don Hagarty mě zavolal, protože tu byla zaznamenána vražda. Zemřel, nebo spíš zmizel-" ,,Zmizel!!!" vykřikl Don. ,,Dobře zmizel jeho přítel Adrian Mellon. A tady pan říká, že vaše dcera to viděla" pronesl strážník. Na sucho jsem polkla. ,,Mary je to pravda?". Sakra kdybych řekla, že jo, a že ho zakouslo nějáké monstrum šupli by mě do nějákýho ústavu. Doprčic. ,,Ne neviděla. Já tam nebyla" řekla jsem. ,,Co to lžeš!! Tys tam byla. Byla si stejně vyděšená jako já. Utekla si. Dívala si se na ty podělaný balónky. Viděla si jak se mu zahryzl do žeber!! Prosím!" začal brečet. ,,Promiňte strážníku, ale tady ten muž očividně potřebuje doktora. Jak řekla nebyla tam a i kdyby jo tak nic neviděla. Jdeme" taťka nás obě objal za ramena a táhl nás pryč. ,,Ty to moc dobře víš. Proč neřekneš pravdu!!!" křičel dál. Já měla slzy na krajíčku.

Došli jsme dom a já bez rozmýšlení šla do pokoje. Sedla si na postel a chtěla si všechno srovnat v hlavě. Třásla jsem se. Byl to opravdu klaun? Ne. Ne ne!! Tohle se nestalo. To není reálné. Nic nedávali smysl! Zvedla jsem se a otevřela okno na ventilaci. Zhluboka jsem dýchala. Někdo mi zaklepal na dveře. ,,Dále" řekla jsem a vstoupila máma. ,,Zlatíčko jsi v pořádku?" zeptala se mamka ,,Jasně proč bych nebyla?" usmála jsem se. ,,Hele z toho chlapa si nic nedělej. Byl pomatenej. Je možný, že si něco..no však víš..šňupl. Měl halucinace...určitě se ten přítel šel jenom někam podívat a neřek mu to" ,,Jasně" usmála jsem se na ni. ,,Budeš večeřet?" ,,Asi ne" ,,Měla by jsi něco sníst" ,,To je dobrý...nemám hlad mami" ,,dobře. Půjdeš spát?" ,,Asi jo" ,,Dobře. Zítra tady něco s tim uděláme ju. Dobrou" ,,dobře, dobrou mami". Odešla.

Šla jsem se vysprchovat. Nemohla jsem na to nemyslet. Ve sprchovým koutě jsem si sedla na zem. Teplá voda mi spadala na hlavu a já přemýšlela. Nikdy jsem kvůli krvi, násilí nebyla tak v prdeli. Je to možná tím, že to prostě nedává smysl? Není možně aby se prostě člověk proměnil do nějáký nestvůry? Jasně, že to není možné! To kurva fakt není možné!

Ani na vyfénování vlasů jsem neměla náladu. Lehla jsem do postele. A Ani na mobil jsem se nepodívala. Cítila jsem se trochu provinile, že jsem nedala Dylanovi vědět, ale nemám na to teď náladu. Nechám to na zítra.

Jé...já se něják rozepsala...no další kapča is here. ❤💗 trochu akčnější😂 a konečně první spoiler. Ale já vás varovala..papa

_Controler_SaBa_