Close To Fear✅

12.

,,Ty jsi se vrátila". Nemohla jsem vyjeknou a začít řvát a proto jsem vyděšeně řekla tohle,,Kdo jsi?!". Zarazil se a tupě hleděl,,Ty si mě nepamatuješ?". To mě dorazilo

,,Co po mně chceš...nech mě napokoji"
Zvážněla jsem výraz. Dívala jsem se té nestvůře přímo do očí. Šel ke mě a já se víc stahovala do rohu pokoje. Ach prosím, ať příjde někdo...kdokoliv. Boužel jsem věděla, že se to neuskuteční. Opět jsem začala vnímat a tentokrát klečel. Naproti mě. ,,Mohl jsem to tušit" vydechl. ,,C-Co t-tušit!?" vzhlédl ke mně ,,že si to nebudeš pamatovat" ,,JÁ TĚ NEZNÁM. Chápeš to?! Jsi vrah a nechápu jak si se sem vůbec dostal?!" pousmál se,,víš...kdyby sis nemyslela, že jsem za to mohl já...pamatovala by sis vše" vykulila jsem na něj oči a v zápětí jsem uviděla otevírat dveře. ,,Kočko? Jsi v pořádku?" do pokoje vešel táta. Ta Věc byla pryč. Podíval se na mě udiveně, když mně uviděl sedět v rohu pokoje. ,,Já? J-jasně, pročbych neměla být" falešně jsem se zasmála ,,Jo...em jenom, že jsem slyšel jak s někým mluvíš, tak" ,,Jó já s někým volala" usmála jsem se na něj. ,,S Dylanem?". Zkoprněla jsem ,,Jo". Přišel ke mně,,Mary" ,,Já vím tati...ale pochop, že ho mám ráda. Nemůžete mi rozkazovat s kým chci nebo nechci kamarádit. A navíc už je v pohodě. Vážně" ,,Kočko já vím, ale znáš mamku. Né, že mně by to bylo jedno, ale mamka není spokojená" ,,já se nevzdám člověka, kterýho mám ráda jen kvůli tomu, že ho zrovna nemusíte" sklopila jsem hlavu. ,,To ani po tobě nechci...jen se mamce o něm moc nezmiňuj. Spíše vůbec, ano?" ,,Jasně, neboj" usmála jsem se. ,,Dobře...no vidím, že jste si s mamkou udělaly pěknej den" pousmál se na mě,,Jo...a asi i poslední...celkově s váma" vzdychla jsem. Pohladil mně po vlasech,,neboj...budeme se ti věnovat jak nejlíp budeme moct...stejnou chybu neuděláme" přitáhl mě k sobě a pevně objal. ,,Už nikdy" objetí jsem mu opětovala. Cítila jsem se opět v bezpečí. Jako kdysi, ale ten hřejivý pocit vyprchal, když se taťka odtáhnul, že půjde spát.

,,Sladce se vyspi" ,,Ty taky tati" usmál se a ještě mi poslal vzdušnýho hubana. Uculila jsem se. Zavřel dveře a já byla zase sama. Najednou jsem si vzpoměla na to co se stalo před tím než sem vstoupil taťka. TEN KLAUN.
Začala jsem koukat do každýho tmavýho místa v pokoji, ale nic tu nebylo. Nemohl se jen tak vypařit. Po chvíli přemýšlení mě z toho bolela už hlava. Pak mé oči zahlédly něco napsaného na okně. Stáhla jsem žaluzky. !Já to neudělal! Nerozuměla jsem tomu. Moje podvědomí mi říkalo, že jsem s timhle Cosi měla už něco někdy společného, ale mozek to nechtěl příjmout. Nevěřil tomu stejně jako já. Ale přeci jen. Nemám ráda, když nevim něco důležitého. Jo asi si zahrávám, možná hodně, ale i kdyby cokoli, chci zjistit oco tu jde!

Další kapča je tu...
Doufám, že jste si ji užili a moc děkuju za 130 přectení...jo pro někoho to může být málo, ale pro mě je vůbec zázrakem, že si to vůbec někdo přečte! Mám Vás mocinky ráda a zatím Pa❤