Close To Fear✅

22.

Rozhodla jsem se, že se půjdu někam projít. Byla jsem zmatená, ale i naštvaná. Jo přiznám se, že jsem znala kluka asi jen chvíli a zamilovala jsem se do něj. To bylo asi před šesti lety. Ale nemohla jsem mu to říct. On mě tak neznal a já ve svých devíti letech byla už rozumná na to abych mu to neřekla. A udělala jsem dobře, protože přestoupil na druhý stupeň k nám do třídy a když vám to tak řeknu tak to byl kurevník od 7 třídy.

Procházela jsem se parkem a uviděla menší plácek kde byl strom. Bylo to z dálky pěkné takže jsem tam šla. Opřela jsem se o strom a pomalu si sedla. Byl tu nádhernej výhled na krajinu. Bylo příjemně teplo a teplý vzdoušek mě načechrával vlasy. Pomalu jsem zapomínala na ráno. Vzpoměla jsem si, že mě rodiče říkali abych jim napsala, když půjdu ven. Šáhla jsem si do kapes, ale mobil jsem nikde neměla. Safra zapomněla jsem si ho doma. No stejně, rodiče se vrátí až navečer.

Probudil mne chlad. Otevřela jsem oči  schoulená vedle stromu. Vstala jsem. Slunce pařilo, ale pod stromem takové teplo nebylo, no a já se rozhodla, že je nejvyšší čas jít domů. Podívala jsem se na hodinky, které jsem si vzala, kdyby se mi vybil mobil. Bylo půl páté.

Přišla jsem dom, otevřela dveře a všimla si bot. Tátových bot. Že by byl doma? Nahoře jsem uslyšela kroky a uviděla jsem ho nad schodama. ,,Ahoj Mary...kdepak jsi byla?" Scházel schody a díval se na mě ,,promiň tati, zapomněla jsem si mobil doma, jinak bych napsala" taťka kývnul ,,v pohodě zlato" ,,A co ty tady tak brzo?" Zeptala jsem se ,,pustili nás dřív z práce, protože shořely pojistky. Zítra se prý na to půjde někdo kouknout" stál u linky a nalíval si z kohoutku vodu. ,,Ahá" šla jsem ke schodům ,,no ale počkej" zarazil mě. Podívala jsem se na něj ,,byla tu návštěva" pronesl. Srdce mi začalo bít ,,n návštěva?" Kývnul. ,,Dylan". Srdce se mi rozbušilo a začala jsem rychle dýchat ,,cože?" ,,Přiletěl sem. Měl štěstí, že jsem došel dom. Prý s ním nekomunikuješ už pár dní. Je vše v pohodě Mary?" Zeptal se starostlivě. ,,J jo vše. Kdy tady byl?!" ,,No asi před hodinou, řekl jsem aby zůstal, ale chtěl tě jít hledat. Tak jsem mu nebránil" díval se na mě. ,,Em...děkuju tati...tak j já ho jdu najít jo?" Vzala jsem si kabelu, rychle skočila pro mobil do pokoje a vyrazila ven ,,buď do tmy doma jo?" Slyšela jsem taťku jak říká ze vstupních dveří.

Skoro jsem běžela a šla ho hledat. Bože jen to ne, proč sem přiletěl. Sakra! Sakra! Sakra! Všimla jsem si za sebou Sigi ja za mnou utíká. Zastavila jsem se ,,hlupáčku, kam pak?" Sigi štěkla, vzala jsem ji do náruče a běžela do parku. Zastavila jsem se ,,doufám že tu bude". Zhluboka jsem si oddychovala. Pustila jsem Sigi na zem. Běh není nic pro mě. Prošla jsem celý park ale po Dylanovi ani stopa. Šla jsem kolem jednoho keře a všimla si sportovní láhve na vodu. Dylan vždycky nosil baťoh se sportovní flaškou. Vzala jsem láhev do ruky a zamrazilo mě. Byla to jeho flaška. Srdce se mi rozbušilo jako nikdy předtím. Rychle jsem si vzala z kapsy mobil. Naštěstí jsem ho měla zapnutej a rychle jsem Dylanovi volala. Jeho vyzvánění jsem uslyšela na pravo odemě. Za keřem. Na sucho jsem polkla a podívala se tam. Byl tam jeho baťoh. Prolezla jsem přes keř a vyhrabala jeho mobil. Ne! Ne! Ne!!! Zvedla jsem se. Vzala jsem Dylanuv baťoh. Bylo jediné místo kde by mohl být. Měla jsem šílenej strach, ale ten se po chvíli měnil v nenávist a nasranost.

Kráčela jsem si to k tomu pororozpadlému hnijcímu baráku, kterej jsem začala nenávidět. Přišla jsem přede dveře, otevřela je a propletla se mezi prkny a byla opět v polo tmě. Čupla jsem si k Sigi ,,zlatíčko, ty tu počkáš, ano?" Pohladila jsem ji po hlavě. Ta na mě smutně koukla, ale pak se otočila a sedla si ven na terasu. Zvedla jsem se a šla do kuchyně. Nic se nedělo, prostě jsem otevřela dveře do sklepa a šla ke studni. Všimla jsem si provazu přichycenýho nad studní a po něm se snesla dolů. Dopadla jsem do močky. Byl tu smrad, že se mi chtělo blejt. Vzala jsem si mobil a zapla baterku. Asi po desetiminutovém bloudění jsem uviděla světla a vydala se za ním. Bouřilo to ve mě. Byla jsem tak nasraná, že jsem měla chuť někoho zabít. Ale co když to nebyl Pennywise. Co pak? Ne, byl to on.