Dívej se dopředu

Období do Silvestra

Období od října do nového roku se dělí na dvě části. První byla dobývání nedobytného hradu jménem Kača a druhá, trošku víc srandovní, byla připravováni evropského dne se třídní učitelkou. Vážně nevím čím začít a dohromady to míchat taky nemůžu, jsou to dvě odlišné věci. 

Tak asi začnu evropským dnem, kdy si naše třídní usmyslela, že prostě pozveme naše rodiče, prarodiče, tety, strejdy, sestřenice, bratrance a spoustu dalších příbuzných a hned po tom co vyjmenovala koho všeho máme pozvat začala vymýšlet program. No řeknu vám vážení, že si usmyslela, že z naší třídy udělá sbor, teda spíš kapelo - sbor. Jestli něco takového vůbec existuje. No krátce a jednoduše poručila, že kdo na něco hraje, tak ať to přinese a bude hrát, ostatní prý budou zpívat. Po minulé zkušenosti se zpěvem jsem byl lehce nervózní, ale tak snad má škola pojištěné okna. Nakonec se ve třídě sešly jedny housle dvě kytary a nekonečno nervů. Bohužel nervy nebyly uznané jako plnohodnotný hudební nástroj, tak zbyly jenom kytary a housle. A plno zpěváků. Třídní odněkud dotáhla plno francouzských písní a naše poloprajzacká německy se učící třída, až na pár výjimek, které měly francoužštinu, s tím měla trochu problém. Ale byly nám dodány obratem texty s tím jak se to má číst, takže se to nějak dalo. Trénovali jsme každou volnou chvíli, jako kdybychom se chystali na nějakou prestižní soutěž, kterou bychom určitě vyhráli. Však s takovým zpěvákem jako jsem já je první místo samozřejmost no ne a co teprve Afri a jeho hra na kytaru, jeho freestyle verze by obsadili všechny hitparády napříč světem. Ale konec srandy. Horší na tom bylo to, že další z plánu zněl tak, že si uděláme dvojce až čtveřice a něco upečeme. Volba byla jasná s Páťou a Aňou  uděláme štolu. Takže den předem jsme přišli k Pátě a upekli štolu. Cítil jsem se přitom jako Gordon Ramsey v dobách největší slávy. A na druhý den jsme štolu přinesli do školy. Štola byla tak velká, že jsme ji málem neunesli a lidi na nás koukali jak na retardy. A jak to všechno dopadlo? Evropský den dopadl následovně. Jelikož se v ten den konal také florbalový turnaj, který měl samozřejmě přednost, tak jsme víc času strávili v tělocvičně. A když jsme s florbalem skončili, tak jsme zpívali na schodišti a někteří speciálové jako já, kteří si hráli na schovávanou, zpívali schovaní za sloupem, aby je nebylo slyšet. Z těch všech příbuzných, kteří se měli přijít podívat přišli celkově tři důchodci včetně moji babi a dědy a ze štoly, kterou jsme pekli jsem neměl ani kousek, takže tak dopadl evropský den na naší škole. Myslím si, že ale celkem úspěšně. I kdyby nic jiného radost nám to přineslo a co je víc. Jo a ještě jedna věc. Nesnáším lidi co, když je nějaká takováto sranda, řeknou že je to trapné. 

Tak jsme se postupně dostali k druhé části a to nedobytný hrad Kača. Všechno to začalo již známou etapou na tour de France v podání Kači, Africa a mě, kdy jsem zjistil, že je Kača úplně normální holka. Začali jsme spolu chodit ven a postupem času se víc a víc sbližovat. Nekonečné procházky kolem řeky se stali denní rutinou, až jsem ji jednoho dne na zastávce řekl, že mi je zima na ruce. Abych pravdu řekl moc zima mi nebyla, ale chtěl jsem, ať se mě dotýká. Což se taky stalo, protože hned po zjištění, že mi je zima, mi je začala zahřívat. Až se držení za ruce stávalo normální věci. Jednoho dne jsem se zeptal Anči Manči, jestli si myslí, že bych se Kači měl zeptat, jestli se mnou nechce chodit. Aňa mi odpověděla, že ne protože ji Kača řekla, že neví jestli se mnou chce něco mít. Byl jsem strašně smutný z tohoto zjištění a nevěděl jsem co mám dělat.

Na vánoční svátky přišlo pár dnů, kdy jsem se s Kačou neviděl a došlo to do té chvíle, kdy jsem ji musel napsat, že ji mám rád. Načež mi odpověděla, že si musíme na druhý den promluvit. Celou noc jsem nespal a přemýšlel o tom co jsem udělal a o tom co bude. Nakonec jsme se druhý den setkali a šli se zase projít kolem řeky. Přestal jsem vnímat čas a  nevěděl jsem co mám dělat. Cítil jsem se úplně bezmocný. Nevěděl jsem vůbec na čem jsem, až jsem to nevydržel a dal jí pusu. ,,Mám tě ráda," odvětila a šli jsme pomalu na zastávku, odkud ji jel autobus. Večer jsem uléhal do postele s nesmírným štěstím a rozporuplnými myšlenkami. Silvestr jsem jako vždy prožil tím, že jsem přemýšlel nad vším špatným co se mi předchozí rok stalo, ale přesto mě hřála myšlenka na Kaču.,, Šťastný nový rok," zaznělo telefonem, když jsme si o půlnoci volali...