Dívej se dopředu

Nový obzor

Týden před mými narozeninami mi bylo oznámeno, že mamce odřekla kámoška koncert v Praze, tak jsem měl nastoupit jako náhrada. Plán zněl jasně v pátek hned po škole se půjdu domů sbalit a poletím co nejrychleji na nádraží, odkud pojedu do Ostravy, kde přestoupím na vlak směr Praha. Přijedu dvě hodiny před koncertem a všechno bude vklidu. Tento plán měl avšak jeden nedostatek a to ten, že neměl plán B, ale taky proč když je malá pravděpodobnost, že se něco pokazí no ne. Nutno dodat mamka byla v Praze už od středy, tak jsem to musel všechno zvládnout sám.

V pátek odpoledne jsem dopsal čtvrletku z matematiky a šel jsem domů. Všechno šlo podle plánu, ještě jsem si říkal jaký mám dobrý čas. Poté jsem přišel na nádraží a všechno to začalo. Koupil jsem si lístek jako každý normální člověk. Stoupl jsem si do plného vlaku a čekal jsem. Čekal jsem pět minut. Čekal jsem deset minut. Pak přišla průvodčí a oznámila nám, že nějaký náklaďák neodhadl svoji výšku a urval dráty na trati. ,,Jirko jsi v háji",  začalo mi blikat červené výstražné světýlko v hlavě. Po dalších pěti minutách průvodčí přišla s tím, že vlak pojede do určitého bodu a pak bude jezdit jeden autobus kyvadlově. Tak jestli má jeden autobus jezdit kyvadlově pro tenhle plný vlak, tak se do Ostravy taky můžu dostat až za týden a jelikož mě hned v pondělí čekala škola, zamítl jsem to. Proto jsem taky vyběhl a cestou do podchodu jsem potkal jednu holku ze školy, chtěl jsem ji upozornit na nově vzniklou situaci, ale řekla mi že jede jinam.  Běžel jsem tedy k pokladně a nechal jsem si vrátit peníze za lístek a zavolal dědovi jestli by pro mě nepřijel. Naštěstí přijel a odvezl mě do Ostravy a já svůj vlak z Ostravy do Prahy o deset minut nestihl. Naštěstí mi ho mamka zrušila takže peníze se nám vrátili. Další co jelo bylo pendolino, ale to bylo nekompromisně vyprodané jako premiéra Hobita a další co jelo, jelo tak, že bych to nestihl, takže jsem lítal po nádraží jako veverka po stromě a zkoušel se ptát na všech přepážkách jestli se neuvolnilo místo v tom pendolinu. Byl jsem vlezlý jak jehovista u domovních dveří, ale přineslo to své ovoce. Naštěstí někdo uvízl na trati, kde byla ta porucha a přišla za mnou pokladní, že se teda uvolnilo místo a ať si koupím lístek a jedu ke všem čertům. Sedl jsem tedy na pendolino a jel. Na nádraží v Praze už mě čekala Mamka a koncert jsme si užili. V jednu ráno když jsme přišli na ubytko, jsem zjistil, že mi ta holka z podchodu napsala, jestli jsem teda dojel. 

Během toho týdne před narozeninami jsme si psali víc a víc a šli jsme spolu i ven a v den mých narozenin jsem od ní dostal dárek. Samou radostí jsem ji objal a dali jí pusu, tak jsme  spolu začali chodit.

Pak nastal konec školního roku a prázdniny byly tady.