Dívej se dopředu

Lyžák

Týden před lyžákem uběhl rychle jak Zátopek maraton a už jsme brzy ráno jeli autobusem na lyžák. Seděl jsem vedle Africa a celou cestu jsem mu říkal, že mi chybí Kača jak medvědovi losos. Afric dělal, že mě poslouchá a já byl rád, že mu to můžu říkat a nevadí mu to. Takže jsme byli oba spokojeni. Já se mohl vypovídat a ho můj tón hlasu uspával. Tomu se říká dokonalá symbióza.

Přijeli jsme na místo, kde už se dál autobus nedostal a naložili jsme věci do rolby. Pět kluků včetně mě naskákalo do rolby,  abychom mohli vyložit u chaty věci. Zbytek šel po svých. Když jsme přijeli, tak jsme vyložili všechny věci a počkali, až přijde zbytek. Po půl hodině jsme se dočkali a šli jsme se ubytovat. Na pokoji jsem skončil s Pepíkem a Afrim. Napadlo mě, že bychom mohli jít udělat kolaudačku Kače, Míše a Barče na pokoj. Sdělil jsem svůj nápad Afrimu a ten souhlasil, tak jsme se vydali na trestnou výpravu společně. Přišli jsme do pokoje od holek a já si lehl do první postele, která mi stála v cestě, což nezvládla Kača a mrskla po mně papuč a odešla. Později jsem se dozvěděl, že to byla její postel. Jelikož člověk kvůli kterému jsem tam šel, odešel, tak jsme se vydali směr náš pokoj, kde Pepík mezitím vylovil z batohu svůj notebook a začal pouštět Prago Union. Později odpoledne jsme se vydali lyžovat. Proběhlo rozřazení do skupin, ve které jsem skončil s Kačou, Kačí a dalšími lidmi. 

Po večerce šel Afri s Pepíkem prozkoumat pokoj holek a já radši spal. Na druhý den jsem zjistil, že šli spát, tak ve tři z čehož plynula jejich únava u snídaně. Trochu jsem s nimi soucítil, protože já se řídil pravidlem: ,, neznič se hned první noc," tudíž jsem byl vyspaný do růžova. Dopoledne jsme lyžovali a v odpolední pauze Afri splnil úkol kvůli prohrané sázce a to, že musí skočit do sněhu jenom v trenkách. Tímpádem se na pokoji svlékl do trenek a vyběhl ven, kde skočil do sněhu a začal se v něm válet jak vorvaň na mělčině. Poté jsme si všichni tři na pokoji lehli pustili si Prago Union a usnuli jsme. Odpoledne jsme lyžovali a na večeři jsme měli sladké knedlíky a já s Africem zkoušel kolik se nám jich vleze najednou do pusy. Sice se vlezl jenom jeden, ale umazaní jsme byli jak malé děcka od krupice. Večer jsme šli navštívit pokoj Anči Manči, na který přišla i Kača a lehla si vedle mě a bavila se se mnou. Tož já jsem z toho jelen, tak baví se se mnou nebo ne. Když jsme s Africem v jednu ráno mířili zpátky na náš pokoj, tak jsem mu říkal, že nevím na čem jsem, ale že doufám, že se to spraví. Na pokoji nebyl ještě Pepík, který byl navštívit jiný pokoj od holek ve složení Natka a Klárka,  tak jsme si lehli a usnuli. Ráno jsme my dva byli celkem fresh, ale Pepík ten celkem trpěl, jelikož zase přišel pozdě. ,, Pojď se vsadit, že dneska nikam nejde," řekl jsem Afrimu a ten jenom přitakal. Dopoledne jsme šli na běžky a odpoledne na sněžnice. Šel jsem celkem vzadu a snažil jsem se dělat, že tam nejsem, protože mi Kača nechala vzkázat, že se se mnou už nechce bavit. No celý den byl takový divný a v konečném výsledku jsem to byl já, kdo zůstal v noci na pokoji a nešel nikam. Afri i Pepi se šli vyspat k holkám, takže když jsem se ráno probudil zjistil jsem, že tam jsem stále sám. Po deseti minutách se ti dva přiloudali a začali mi povídat o svých zážitcích a já je neposlouchal a jenom myslel na Kaču. Po snídani jsme šli lyžovat a po obědě jsme šli na běžky a jeli jsme na další chatu vzdálenou 3 km. Jelikož mě běžky baví, tak jsem se po příjezdu zeptal jestli si můžu přidat a jet tu trasu tam a zpět znovu. Učitel mi to povolil a zatímco ostatní zalezli do chaty na kofolu, nebo čaj, tak já si jel vyčistit hlavu a taky mě to na chvíli vzdálilo od Kači. Když jsem přišel dovnitř sedl jsem si záměrně ke stolu, u kterého nebyla Kača a bavil se s Ondrou, Míšou, Štěpánem, Páťou a dalšími. Učitelé nám řekli, že kdo už chce může jet zpátky. Všichni postupně odcházeli, až tam zbyl jenom náš stůl. Začalo se smrákat, tak jsme se vydali směr naše chata a já jim ujel a chtěl jsem dohonit Africa a zase se mu svěřit se svými problémy. Postupně jsem cestou předjížděl všechny spolužáky, včetně Kači, až jsem Africa zastihl 20 metrů před naší chatou. Večer jsem šel tentokrát za holkama zase s Africem, ale našli nás tam učitelé s tím, ať si lehnem, nebo bude zle. Po deseti minutách přivedli aji Pepana, který prohlásil, že už nikam nejde a šel spát. Počkali jsme dvacet minut a chtěli jsme se vrátit.,, Ještě potřebuju na záchod," řekl jsem Afrimu a šel jsem na něho. Když jsem dokonal Afri sáhl na kliku s tím, že ji zmáčkne, aby se otevřeli dveře, když v tom se ozvaly za dveřmi hlasy. Naskákali jsme do postele jako delfíni do vody a čekali, co se bude dít. Otevřeli se dveře. ,, Tady už se spí," pronesl někdo a dveře se zase zavřely. Takže nás vlastně to, že jsem byl na záchodě zachránilo. Po dalších deseti minutách jsme se odhodlali jít na dívčí pokoj, ale bylo nám řečeno, že už je pozdě, a že chcou jít spát. Naštvaní jsme šli zpět. ,, Takže my tu takhle riskujeme kvůli nich a ony jdou spát," řekl Afri. Tak jsme si aspoň povídali my dva. Předposlední den jsme ráno lyžovali a odpoledne jsme měli maškarní lyžování, kdy jsme si každý před lyžákem měli vyrobit masku. A  jelikož jsem retard a Afri není v této disciplíně o nic pozadu, domluvili jsme se, že si vyrobíme masku koně a jeden pojede vzadu a jeden vpředu. Tedy největší sranda přišla na lanovce, kdy nám fyzikální zákony nedovolili vyjet na jedné pomě, tak jsme se rozdělili a nahoře zase spojili. Jízda probíhala zajímavým způsobem, jelikož Afri byl vzadu a nic neviděl a já měl sice otvory na koukání, ale v takovém blbém místě, že jsem taky nic neviděl, takže to byla jízda naslepo, párkrát jsme narazili do překážek, ale užili jsme si to. Před večeří jsem navštívil společně s Afrim pokoj, na kterém jsme ještě nebyli a to Johani, Zuzku a kudrnatou Kláru a řekli jsme jim, ať se večer zastaví u nás, protože když chtěli Aňa, Kača atd. minulou noc spát, tak ať si spí aji tuto. Po večeři nám učitelé oznámili, že vyhlašují koulovačku, a tak jsme se rychle převlékli a šli se koulovat. Honili jsme se, shazovali se do sněhu a krmili se navzájem sněhem. Když jsem tak stál a přemýšlel koho shodím jako dalšího, objali mě zezadu dvě ruce, patřící Kače, shodila mě do sněhu, sedla si na mě a snažila se mě udržet na ledové zemi co nejdéle, já jenom přemýšlel, co bude následovat. Po věčnosti co jsme se navzájem dívali do očí, se zmateně zvedla a zase odběhla do bojové vřavy. Celý šťastný jsem se rozběhl za ní a schytal cestou palbu od Africa. To už se na mě řítila Johani se Zuzkou a začali mě krmit sněhem. Byl to nejlepší večer. Vůbec by mi nevadilo kdyby neskončil. Když už jsme se koulovali půlhodinu přesčas, dostali jsme zdupané a šli jsme dovnitř. Večer přišla Johani, Zuzka a kudrnatá Klára. K mému velkému překvapení o pět minut později přišla Kača s Aňou a bylo nás na pokoji celkem dost. Já zas nevěděl na čem jsem a byl jsem z toho trochu smutný. Ale což je to můj úděl, pomyslel jsem si a bavil se dál. Poslední den byl už takový spíš odpočinkový a po obědě jsme se vydali směrem naše domovy a já byl ve větší nejistotě, než když jsem sem jel, ale přesto jsem měl naději.