Ráno se Hermiona probudila s prvními paprsky slunečními. I přesto, že byl začátek prosince, pronikalo do její ložnice pár posledních podzimních paprsků. Zvolna vstala a vydala se vstříc novému dni. Uvařila si každodenní dávku čaje z bylinek a dala si snídani. Usedla ke stolu a otevřela Denního věštce. Dočetla se jen spoustu nezajímavých informací o tom Kdo a S kým. Potřásla hlavou a zvonivě se zasmála. No vážně! Kdo by tyhle řeči bral ještě v potaz. Bylo po půl osmé a pro ni nastal čas jít do práce.
V kanceláři ztěžka dosedla do křesla a rovnou se pustila do papírování, které jí dnes čekalo. Na oběd měla jít naštěstí s Ginny. Kolem půl jedenácté pootevřeným oknem náhle dovnitř vletěla malá sovička. Hermiona ihned poznala malého Gustíka, Ginninu sovu. Z jeho nožky sundala drobný kus pergamenu a pustila se do čtení.
Drahá Hermiono,
Dnes se k nám na oběd připojí Blaise, říkala jsem si, že je nejvyšší čas vás seznámit.
Pa Ginny
O to víc se Hermiona těšila na jejich setkání. Nemohla se dočkat, až se podívá co z bývalého zmijozela vyrostlo. Naprosto oprávněně. Pokud se změnil natolik, aby dokázal okouzlit Ginny, musel to být opravdu slušný mladý muž.
Zhruba kolem poledne vyšla Hermiona před ministerstvo a volným krokem se vydala do nedaleké restaurace (jistě, mohla se přemístit, ale když celý den sedíte, rádi se projdete ;)) I když na vysokých podpatcích se o procházce mluvit nedá, že?
Otevřela dveře a vešla dovnitř. Pozornost hned několika mužů se přesunula jejím směrem. To jí nedělalo dobře. Ano, věděla, že je přitažlivá, ale velkou pozornost v oblibě neměla.
Došla až ke stolu, kde již mladý pár seděl u sklenky vína.
Jako první vstal Blaise a pomohl partnerce na nohy. Ginny Hermionu hned objala a pak pravila:
,, Hermiono, tohle je Blaise. " Hermiona se na něj mile usmála a stiskla ruku, kterou jí podával.
,, Hermiona" dodala.
,,Vím kdo jsi, přeci jen, studovali jsme na stejné škole, vzpomínáš?" pravil Blaise a srdečně se usmál.
,, Jistě. Jsem překvapena, kde se ve zmijozelovi bere tolik dobré povahy."
,, Jsem samé překvapení" šeptl jejím směrem a zazubil se.
,,Ostatně i Malfoy se velmi změnil. Divila by ses, kdo se z něj po válce stal" zapojila se do rozhovoru Ginny.
,, Jak to myslíš? " zeptala se Hermiona opatrně.
,, Tak, jak to říkám. Jsou s Blaisem nejlepší kamarádi, párkrát jsme s ním byli na kávě a dortíku. Viď zlato?" vysvětlila Ginny.
,,Jistě drahá, i on je samé překvapení " řekla Blaise se smíchem.
Po té co si každý něco objednal se znovu pustili do debaty.
,, Víš, že se teď z Malfoy Manoru stala krásná vila? "pronesla do ticha Ginny.
Hermioně se při vzpomínce na toto místo sevřel žaludek. Ginny si toho hned všimla a omluvně jí stiskla ruku. Hermionu, ale stejně zajímalo, jak se to temné místo změnilo i, jak se změnili jeho obyvatelé.
,, Bydlí tam ještě Narcissa a Lucius? " optala se, aby se také něco dozvěděla.
,,Ne" zněla odpověď, tentokrát z úst Blaise.
,, Narcissa se po zatčení Luciuse odstěhovala za sestrou do Jižní Itálie."
Hermiona chápala, že ta žena nechtěla zůstat na místě tolik plném vzpomínek. Ani ona by tam nezůstala.
Po snědení oběda nadešel čas návratu do práce. Hermiona objala Ginny a následně i Blaise, který jí vymýšlel tu "nejlepší " přezdívku.
,, Mějte se" zavolala Hermiona.
,, Ty taky, Heřmane" naoplátku volal Blaise.
Hermiona se jen se smíchem naposledy otočila a pak už na vysokých podpatcích kráčela vstříc papírům v kanceláři.
Odpoledne strávila nudným podepisováním všemožných smluv a potvrzení.
Těsně před koncem směny někdo zaklepal na dveře. (tady se přesně hodí použít zvuk z jiné knížky, který mi přijde hrozně vtipný :Klop klop😂)
Dveře se otevřeli a dovnitř vešel vysoký, slušně oděný muž.
,, Zdravím Grangerová" pronesl se svým obvyklým úšklebkem na tváři.
Hermiona k němu překvapeně vzhlédla. Co tu u všech svatých dělal?!
,,Copak tě sem přivádí Malfoyi!?" odvětila mu stroze.
,, Přišel jsem tě pozvat na ples" řekl, a jí spadla čelist. Myslí to vážně?
,,Prosím?" zeptala se pro jistotu, že by snad nebyl při smyslech.
,, No tak, pojď se mnou. Ani jeden nemáme doprovod a oba bychom tam měli být."
,, Jak víš, že nemám doprovod? " bála se, odkud má tak dobré info.
,, Ginny občas až moc mluví" řekl a zasmál se.
,, Ještě mi připomeň, proč bych ti na tu šílenou nabídku měla kývnout? Několik let jsi mě urážel, a další roky jsme spolu nemluvili. A teď jsi tady a zadáš mě o takovou věc?"
,, Víš, válka i mě změnila a navíc myslím, že je načase, abychom se spolu začali bavit. Dřív nebo později bychom došli k našemu usmíření a příměří." Hermiona vůbec nechápala a tak na něj jen hloupě civěla.
,, Odpovíš už konečně? " zeptal se netrpělivě.
,, Ehmmm.... No ano. Jistě. Alespoň nebudu vypadat hloupě" řekla, aby zakryla červeň v tvářích.
,, Ale já nemám v čem jít!?" vykřikla náhle.
,, O to se později postaráme" řekl a mrkl na ní.
,,Jo a ještě jsem chtěl jednu věc" pravil a přistoupil blíže k jejímu stolu.
,, Pojďme zakopat válečnou sekyru a říkat si jménem. Draco" řekl a natáhl k ní ruku ve znamení míru.
,, Hermiona" dodala také a ruku mu jemně stiskla. On se na ní usmál (ano, opravdu) a pak opustil místnost.
,, Naviděnou. Hermiono" řekl ještě ve dveřích. Musel si vyzkoušet, jak zní její jméno z jeho úst.
,, Pa, Draco." Dveře se zaklaply a ona znovu usedla za stůl.
Po práci se Hermiona spěšně přemístila do bytu.
Udělala si večeři, uvařila čaj a posadila se se svou oblíbenou knihou je krbu. Když přečetla svou denní dávku (zhruba tak knížku 😂), zavřela desky a knihu položila na stůl.
Provedla večerní hygienu a ulehla do postele.
Dlouho do noci se převalovala a přemýšlela, co se to sakra s Malfoyem stalo. Vždyť k ní nikdy nebyl milý ani nic podobného. Také uvažovala, co si obléct, aby Dracovi neudělala ostudu. Rozhodla se, že na tyhle myšlenky bude ještě času dost. Když konečně po hodině usla, zdál se jí kouzelný sen. Byl o něm. A někde, hluboko uvnitř její duše, se rozhořel plamínek něčeho, co by se dalo nazývat láskou. Nebo také jakési kořeny pravého přátelství. Ale teď již nechme Hermionu v klidu spát 😉
_______________________________________Zdravím všechny! Jsem tu znovu a přináším příběh, který má 1004 slov! Opravdu! Kdo chce, může počítat 😂😉 doufám, že si příběh užíváte tak, jako já. Jinak děkuji za přečtení.
Pac a pusu Zuzka
