Omlouvám se, málem bych zapomněla na plesovou část příběhu, na kterou se velmi těším i já. Po téhle kapitolce přijde ještě jedna Štědrovečerní a tím bych to ukončila úplně. Rozhodla jsem se ale, že napíšu další příběh a tentokrát delší, takže pokud máte důvěru v mé psaní, můžete očekávat další knížku ❤️ Užijte si kapitolu
Nadešel očekávaný den plesu. Hermiona se probudila v posteli, ve které ještě spokojeně chrupkal Draco.
Chtěla opatrně vstát tak, aby ho nevzbudila. Což se jí ovšem nepovedlo, protože když si chtěla sundat Dracovu ruku z pase, načež ji on chytil ještě pevněji a pronesl:
,, Kampak zlato? Chystáš se mi utéci hned po ránu? "
Hermiona se usmála a věnovala mu dlouhý polibek, kterým mu dokázala, že ona ho nikdy neopustí. Nikdy.
,, To vůbec lásko, jen jsem se chtěla jít upravit a udělat ti snídani."
,, A to jako proč? Snídani nám mohli přinést skřítci až do postele. "
,, Chceš tím říct, že na mojí snídani nemáš chuť? " škádlila ho.
Elegantně vstala a dlouhé vlasy si stočila do drdolu. Svůdně se na něj podívala a jemně si stáhla jedno ramínko od své (krátké, dost..) noční košilky. Pak se sladce usmála Dracovým směrem a pak rychle zaběhla do koupelny.
Draco, který v ten moment seděl na posteli a se zájmem ji pozoroval, sebou praštil zpět do peřin a frustrovaně si povzdechl.
Donutila ho vstát. Zvedl se, došel do koupelny o patro níž. Vlezl do sprchy a důkladně se umyl. Pak na sebe oblékl světle modrou košili a šel se na ni podívat.
Zlehka otevřel dveře a nakoukl do ložnice. Ke svému údivu nespatřil nikoho. Náhle se rozlétly dveře do koupelny a vyšla Hermiona. V jeho triku a svých černých legínách.
Mohl na ní oči nechat. Přešel k ní a jedním polibkem jí dokázal, jak moc jí miluje, a jak moc po ní touží.
Vynecháme pár nepřístupných scén a přesuneme se v čase vpřed.
Draco se svou přítelkyní seděl u stolu dole v hale. V krbu vesele plápolal oheň a oni se šťastně bavili o plese, práci a o Ginny s Blaisem. Nedávno jim totiž oznámili, že se budou brát a hodlají založit rodinu.
Hermiona jim to moc přála a sama věděla, že se do této fáze brzy (snad) dostanou také.
Zrovna dojídali oběd, když se u stolu objevil skřítek a oznámil jim, že je na čase začít s přípravami na ples.
Hermiona opět zalezla do koupelny. Vlasy si nechala rozpuštěné a na oči nanesla jemné kouřové oční stíny.
Její šaty, smaragdové barvy, na ni čekaly v pokoji. Byly dlouhé s nadýchanou sukní. Těšila se, co na ní řekne. Vybrala si též lodičky na vysokém podpatku, věděla ovšem, že toho bude později večer litovat. Hodně.
Vyšla z koupelny a dávala přitom pozor, aby si nerozmazala své umělecké dílo.
S pomocí její skřítky se oblékla do šatů a nazula si boty.
Připadala si jako princezna. Zatočila se a nechala velkou sukni létat vzduchem.
Pomalu se vydala na cestu do haly. Tam měla s Dracem sraz.
Šla pomalu, aby nezakopla, ale jistě.
Draco rychle otočil hlavu, když uslyšel zvuk podpatků. Měl co dělat, aby udržel jazyk za zuby, jinak by řekl nemravná slova, která ho při pohledu na ní napadla.
Byla úchvatná. Začala scházet schody.
Stejně pomalu jako předtím šla, nechce přeci trapas hned doma.
Pozorovala ho, věděla to.
Teď ho dostala.
Mile se usmála a prošla kolem něj.
,,Pujdeme?" zeptala se a vytrhla ho tím z hlubokých myšlenek.
,, Jistě" odpověděl, vzal ji za ruku a přemístil se s ní před radnici.
Vešli do sálu. Zamířili ke stolu kde seděl Blaise s Ginny. Pozdravili se a objednali si pití. Ginny se pustila do hovoru s Mionou a Draco se vyptával Blaise, jak se jim daří a co plánují na léto.
,, Smím prosit " ozvalo se jednohlasně, když dívky dořešili něco zcela zbytečného. To se Blaise a Draco domluvili pohledem, aby je nevyrušili, že je vyzvou k tanci naráz.
,,Jistě" ozvala se Ginny, chytla Blaise za ruku a vydali se do houfu lidí.
,, No ovšem, pojďme " řekla i Hermiona. Když vstala, Draco ji políbil, chytil za ruku a vedl ji na parket.
Tančili.
Jejich harmonie ohromovala dav.
Nevěděli, jak se to stalo, ale dva nepřátelé byli spřízněné duše. Bylo zřejmé, že jeden potřebuje druhého.
,, Nevěděla jsem, že jsi tak skvělý tanečník " vydechl Hermiona v pauze mezi skladbami.
,, To víš, jsem samé překvapení" odpověděl jí s úšklebkem.
Půlnoc.
Uprostřed parketu stál dokonalý blonďák a hnědovlasá kráska.
Poklekl. Hermioně srdce vynechalo pár úderů. Rukou si zakryla ústa.
,, Hermiono Jean Grangerová, prokaž mi tu čest a staň se mou manželkou.
Vím, že je všechno hrozně rychlé, ale já si uvědomil, že bez tebe už neumím být sám sebou. Potřebuju tě, jako Měsíc potřebuje Zemi, jako květina potřebuje vodu. Vezmeš si mě? "
Když dokončil monolog jeho partnerka před ním stála v slzách.
Milovala ho.
,, Ano! Jistě že ano" vykřikla a vrhla se mi kolem krku.
,, Miluji tě lásko " vydechl úlevou a políbil ji jako nikdy. Tolik lásky, kolik dal do polibku, se dá těžko měřit.
Lidé v sále tleskali. Věděli, že se právě stal zázrak, který v životech těch dvou chyběl. Byli šťastní.
