Když se ráno Hermiona vzbudila a absolvovala všechny ranní rituály, vydala se na ministerstvo, aby zjistila novinky o Ronově případu.
Jen co otevřela dveře do kanceláře, spatřila Harryho. Seděl u stolu a vypadal přešle.
,, Tak jak to vypadá? " zeptala se ho opatrně.
,, Budu pro něj muset za hranice" odvětil jí suše.
,, Opavdu? Uznali, že by to mohla být jeho vina? "
,, I já jsem byl přizván, abych jim to pomohl přezkoumat. A nenašel jsem nic, co by mluvilo o jeho nevinně" řekl smutně. Bylo vidět, že i jeho to trápilo.
,, A kdy pro něj musíš?"
,, Vlastně... Asi tak za hodinu."
,, A co se stane, až ho chytíte? "
,, Přivedeme ho sem a tady projde soudním procesem... "
,, A já něco můžu udělat?"
,, Nemyslím si Hermi. "
,, Dobře " řekla nakonec. ,, Počkám, až se vrátíte. Nebo víš co, dej mi vědět, až tu budete. "
,, Fajn, zatím se měj. Ahoj" rozloučil se.
Hermiona padla na gauč, který stál v rohu místnosti a jen seděla. Koukala do zdi a přemýšlela, co by Rona vedlo k takovému činu. Vždyť si kdysy byli tak blízcí a teď? Jako by ho nikdy neznala.
Z myšlenek jí vyrušilo klepání na dveře.
,, Dále " řekla automaticky.
Dovnitř vstoupil Draco a zamyšleně se na ní podíval. Co se to s ní děje? Pomyslel si v duchu.
,, Ahoj" řekl, když viděl, že jeho příchod s ní nic nedělá. Dál seděla a nevnímala.
,, Jé, ahoj" zvolala a rychle vyskočila vzhlédla.
,, Co teď děláš? " zeptal se jí.
,, Mám pauzu, ale stejně dneska moc práce nemám."
Tak se mnou pojď na oběd " nabídl jí.
,, A víš, že ráda?" odpovědela mu.
Nabídl jí ruku a pomohl jí vstát.
Došel až k věšáku a pomohl jí do kabátu.
Společně pak z budovy vyrazili do vybrané restaurace.
Draco Hermionu natolik rozptýlit, že si na Rona ani nevzpomněla.
Smála se jako už dlouho ne. Draco jí vyprávěl zážitky z Bradavic a jejich společné vzpomínky. Třeba tu, jak se poprvé normálně a bez hádek sešli a jen tak si popovídali. Nebo tu, jak se mu povedlo Pansy ostříhat téměř dohola, když mu svěřila své vlasy a nůžky.
V restauraci si oba objednali řízek a bramborový salát. A když jim jídlo přinesli, oba dva si popřáli dobrou chuť a pustili se do jídla.
Draco jí ještě pozval k němu, aby jí mohl půjčit jednu knihu, kterou prý nikde nemohla sehnat. Čirou náhodou jí on, ale ve své sbírce měl.
Po obědě jí doprovodil do kanceláře, ale hned zase šel.
V momentě, kdy Hermiona opouštěla ministerstvo, myslela jen a jen na odpoledne v Dracově sídle.
Po přemístění k němu si Hermiona povzdechla a zaklepala mosazným klepadlem. V zápětí se již dveře rozlétly a skřítek ji postrkoval dovnitř.
Dovedl ji až do salonku, kde Draco popíjel kávu.
,, Tak jsem tu" pronesla tiše a vstoupila dovnitř.
,, Všiml jsem si, Hermiono" odvětil a vstal z křesílka.
,, Mohu? "zeptal se a kývl jejím směrem.
,, Jasně" řekla mu a mile usmála.
Draco jí objal a měl opět pocit, že mu nic nechybí.
Ani Hermiona se nechtěla pocitu, který se jí rozlil tělem, vzdát.
,, Tak pojď "řekl jí a pokynul směrem že dveří.
Došli až k obrovským dubovým dveřím. Otevřela je a pustil jí do krásné knihovny.
,, Páni" vydechla. Ani si nevšimla, že Draco dveře zase rychle zavřel.
Objal jí zezadu a ona si spokojeně opřela hlavu o jeho hrudník. Očima hledala obal knížky, kterou hledala.
Vtiskl jí jemný polibek do vlasů a vydal se jí podat knihu, kvůli které přišla. Chlad, který se jí rozlil kůží, jí příjemný nebyl.
,, Je to ona? "
,, Přesně ta. Děkuji."
Ještě chvilku si povídali a pak jí šel vyprovodit.
,,Tak se měj, Hermiono" řekl, usmál se a udělal krok blíž.
,, Měj se, Draco" šeptla a taky přistoupila blíž.
Hleděli si do očí a nic neříkali.
Chtěl jí políbit, ale nevěděl jestli ona to chce taky.
,, Ehmmmm" ozvalo se za nimi a oba od sebe odskočili. Draco úplně zapomněl na návštěvu Blaise.
,, Tak se měj " řekla Hermiona, rychle Draca objala a byla ta tam.
,, No ty si taky umíš vybrat" řekl Draco, když už byla pryč.
,, Promiň, nevěděl jsem, že je to tak vážný " zazubil se Blaise.
,, Tak pojď dál" řekl mu Draco a vešel do domu.
Hermiona se doma najedla a unaveně lehla do postele. V jejích snech se s Dracem procházeli sídlem a on jí vysvětloval, kde co je, aby věděla, kam může jít, když jí bude dlouhá chvíle. Přestěhovala se k němu. Byl to nádherný sen.
_______________________________________Ahojky drahoušci, vítám vás u další kapitoly a chtěla bych vám popřát krásný den.
Doufám, že si příběh užíváte a taky, že se vám líbí.❤️❤️
Mám vás všechny moc ráda ❤️
Zuzka
