Ráno se Hermiona probudila v cizí posteli a co hůř, vůbec si nepamatovala, jak se tam dostala.
Opatrně vstala a došla až k těžkým dveřím. Otevřela je a spatřila dlouho chodbu. Nepoznávala to tu... Pomalu procházela chodbou. Sešla schody a vkročila do další chodby. Tuhle už poznala. Viděla jí, když tu kdysy byla vězněná. Pokračovala dál až k pootevřeným dveřím (ne, bohužel to nebyly dveře do Dracova pokoje). Otevřela dveře úplně a zjistila, že vedou do jídelny. K velkému stolu a několika párům židlí.
,, Nevěděl jsem, že tě to tady tak fascinuje"promluvil hlas za jejími zády a ona leknutím naskočila.
,, Jen jsem zavzpomínala na doby, kdy jsem tu byla naposledy."
,, To jsem nechtěl, ale ty jsi včera byla tolik brečela a pak jsi mi tu usnula" řekl jí Draco klidně.
,, Promiň, to jsem neměla v úmyslu. Snad abych šla ne? " promluvila po chvíli a otočila se k odchodu.
,,Ne, počkej! Nasnídej se se mnou prosím."
,, Nechci ti tu překážet" řekla tiše.
,, Víš, bydlím tu sám. Takže překážet určitě nebudeš " usmál se na ní a zavolal skřítka.
,, Fajn, tak ale rychle. Taky musím pracovat."
Během snídaně si povídali. Hermiona mu vysvětlila situaci s Ronem. On chápavě kýval hlavou. Nevěděl, jak jí pomoct a tak jen poslouchal.
Odpoledne po práci se rozhodla, že půjde nakupovat šaty na ples. Zašla snad do tuctu obchodů. V žádném ale nenašla to, co hledala. A přitom to bylo tak málo. Nebo ne?
Nejspíš ne. Záleželo jí na tom, aby se svému partnerovi líbila. Když už si nevěděla rady, vkročila do posledního obchodu. Znovu a bezvýsledně prohrábla ramínka na věšáku. V tom rukou zavadila o jedny, které jí navždy ulpěli v paměti. Byli růžové s nadýchanou sukní a bílým krajkovým vrškem. V tu chvíli věděla, že našla, co hledala. Vybrala si k nim ještě béžové lodičky a bílé psaníčko.
Vše zaplatila a přemístila se k Ginny.
U ní shodou okolností našla i Blaise, shodou náhod v polibku. A k jejímu překvapení i Draca, který zrovna zkoumal něco v opačném rohu místnosti. Když si Ginny uvědomila, že tu má kamarádku, odtrhla se a letěla jí obejmout.
,, Co jsi nám to přinesla? " zeptal se Draco, kterého nákupní taška zaujala.
,, Byla jsem si pro šaty na ples" odvětila mu, usmála se a mrkla na něj.
,, A uvidíme tě v nich? " zeptala se Ginny.
,, To byste přišli o moment překvapení" řekla jim se smíchem Hermiona.
,, Běda ti, jestli jsi zvolila špatnou barvu" varoval ji Blaise. Zadržoval přitom smích, protože Draco vypadal, že Hermionina poznámka o momentu překvapení ho natolik zajímala, že neměl čas ani na reagování.
Všichni si pak společně dali kávu a probírali, co všechno se jim ten den stalo.
Draco nezapomněl zmínit jejich společnou snídani s Hermionou.
,, Vidíš, říkal jsem ti to " mrkl Blaise na Ginny.
,, Co jsi jí říkal??" zajímala se hned Hermiona.
,, Že si s Dracem budete víc než rozumět" řekla Ginny.
,, Co prosím? "probral se Draco, který do té doby hypnotizoval její vlasy.
,, O tom přesně mluvím" řekl Blaise.
Náramně se všichni bavili a strávili společně krásné chvíle. Když nadešel čas se rozloučit, objala Hermiona Ginny. Když to viděl Draco, uvědomil si, že by chtěl taky obejmout. Pomalu přistoupil blíž a když Hermiona Ginny pustila, rozpažil a Hermiona se na něj s údivem podívala. Jako by se chtěla ujistit, že to myslí vážně.
Blaise s Ginny se drželi za ruce a přihlouple se usmívali.
Hermiona bez váhání překonala vzdálenost mezi nimi a objala ho. Draco se usmál a stiskl ji. Téměř, jako by ji nechtěl nechat odejít. A možná nechtěl, ale museli se pustit...
Domem se rozlehlý dvě rány. To se dvě osoby přemístili každá někam jinam. Ale myslí zůstali spolu. Alespoň na pár chvil.
A obě duše se v klidném spánku setkali. A co víc, uzavřeli spolu silné pouto.
_______________________________________ Ahoj všichni, chci vám poděkovat, že čtete a ignorujete moje chyby v textu.
Pro dnešek je to přes 600 slov, snad vám to stačí 😂 Já jsem zatím spokojená, jen nevím jestli to dává takový smysl, jaký bych chtěla.
Nicméně se mějte krásně a užívejte si otvírání kalendářů a předvánoční čas.
Zuzka
