Krvavé povídání o páně Conomorovi

Co je mé

,,Svlékni se."
Chvěla se mi brada, prsty jsem zatínala, abych do Conomora nestrčila a nevzala do zaječích.

,,Ne," šeptla jsem.

,,Tryphine, nezačínáš dobře." Založil si paže přes široký hrudník.
,,Zapomněla jsi, co jsi před pár hodinami slíbila?"

,,Neměla jsem na výběr." Procedila jsem mezi zuby.

,,Copak, Waroch ti vyhrožoval výpraskem?" Zasmál se.

,,Moc vtipné."

,,Ukončíme tohle bezpředmětné tlachání. Drahá ženo, já nevyhrožuji, já konám."
Poodešel ke krbu a z římsy sundal vrbový prut. Šlehl s ním ve vzduchu až to zasvištělo. Škublo mi ve víčku, zuby nehty jsem se držela, abych nevystartovala ke dveřím. Nepomohla bych si.
Jedno jsem věděla jistě, prosit nebudu.

,,Jak se rozhodneš?"

Vybírej si rozumně, do které bitvy vytáhneš.
Zavřela jsem oči a začala povolovat tkanice na šatech.
Budu si představovat Artaira, jak bychom pokračovali na hromadě slámy za stájí, kdyby nás Alain nevyrušil. Vytlačím Conomora ze své mysli. Nebude tady a já také ne. Nic z toho se nestane. Nic z poblázněného dneška nebude pravda, svatba, pád z koně, tyto okamžiky... nic. Černočerná tma.

Nebylo mi přáno. Nechala jsem sklouznout šaty z ramen, přes boky na zem.
Cítila jsem Conomorovo prsty jak mi s překvapivou zručností rozplétá cop a uvolněné prameny vlasů nechává padat na záda a přes prsa.
,,Otevři oči, prosím," promluvil potichu nepatrně zhrubělým hlasem.

Posbírala jsem střípky odvahy a podívala se na něj.

,,Jsi krásná." Přejel mi mozolnatým prstem po tváři, sestupoval přes krk níž, na pihami posetou horní část prsou.
Neovladatelně jsem se chvěla. Položil mi horké dlaně nad boky, téměř mě obepjal prsty v pase. Sjel na tenké plátěné kalhoty, které jsem nosila při jízdě na koni, abych zamezila odřeninám, poslední kousek oblečení, jež bránilo moji ctnost. Povolil tkanici a jedním rychlým pohybem je ze mě stáhl. Klekl si na jedno koleno, pomohl mi vyzout levou, následně pravou botu a vystoupit z kalhot. Postavil se zpět do své plné výšky, hladil mě po pažích, něžně, jako vyděšené zvíře.
Sklonil se, až se rty dotkl vrchu mého čela.
,,Neublížím ti."

Zvedla jsem pohled. Z modrých očí zmizel chlad, ustoupil mírnému údivu a žádostivosti. Roztáhl rty v úsměvu.
Přejel mi palcem dolní ret i hranu čelisti, vsunul prsty do vlasů a přitiskl rty k mým. Lechtal mě vousy na krku, ale do smíchu mi nebylo. Líbal mě pomalu, rozvážně. Stoupalo mi horko po týle a do tváří. Vzal do dlaní moje prsa a něžně je mnul, přičemž mu z hrdla unikalo temné vrčení, které se přenášelo až do mých úst.

Zhoupl se se mnou svět, když mě objal kolem ramen i pod koleny a bez větší námahy zvedl do náručí. Vyjekla jsem, chtěla jsem se postavit zpět na pevnou zem. Conomor udělal dva rázné kroky a hodil mě na postel.
Konec něžností.
Rychlými pohyby se zbavil zbroje i zpoceného oblečení, vše s rachotem a šustěním skončilo na hromadě na podlaze.
Vyděšeně jsem se štrachala jako rak od Conomora dál. Stál v nohou postele, nahý, chlupatý, a obrovský. Ve všech směrech.
,,Kampak, Krásko?" Zazubil se a dodal tím k dokonalému výrazu vlka. Praštila jsem se temenem o čelo postele, nebylo kam dál couvat. Přehodila jsem nohy přes postel. Mohla jsem si stokrát říkat, že nemá smysl utíkat před vlastním osudem, prát se s člověkem dvakrát větším, když všechna moc je na jeho straně, mohla jsem hledat veškerý klid světa, moje tělo velelo zdrhat a rychle. Pudově jsem vystřelila směrem ke dveřím.

Svalnaté paže mě objaly jako svěrák, na okamžik jsem se zamotala ve vlastních vlasech a netušila kde je zem a kde strop, než jsem skončila visící hlavou dolů přes Conomorovo rameno. Praštil se mnou na postel a hned mě následoval. Zalehl mě, přimáčkl hrudníkem k posteli až se mi hůř dýchalo. Chytil mi jedno zápěstí a druhou rukou uhlazoval vlasy z obličeje.
,,Budeme se prát?" zařehtal se. ,,Myslel jsem, že poprvé by ti to vyhovovalo spíš něžněji, ale když myslíš."