Krvavé povídání o páně Conomorovi

Stařena

Přitáhla jsem Sorše podbřišník, vzala ji za otěže a vyvedla ze stání.

Conomor na nádvoří řešil spor mezi Munganem a starším plešatým mužem z vesnice pod hradem, dohadovali se o dodávkách zeleniny a u všech bohů se nebyli schopní dohodnout, až se začali častovat nadávkami.

,,Na okamžik, pánové," přerušil proslov vedený rozčíleným přeskakujícím hlasem vesničana. Mungan se opíral o jílec meče a z očí mu sršely blesky. Zatínal zuby a vypadalo to, že se snaží přeprat nutkání druhého muže zkrátit na životě.

Poodešel ke mně. ,,Nejezdi k jezeru."
Sklonil se, aby mě mohl políbit na čelo.

Ani v nejhorším snu by mě nenapadlo se vydat směrem k té zpropadené vodě.

,,V poledne ať jsi doma."

,,Ano, otče."

Vyvalil na mě oči, načež je přimhouřil, sjel dlaní po boku až na zadek a štípl mě.

,,Nezlob, holčičko. Onchu půjde s tebou."

Sorcha se mu třela spokojeně o rameno a čumákem se natahovala po dlaních, jestli v nich náhodou neskrývá mrkev či skrojek chleba.

,,To není nutné." Ohlédla jsem se po chlupáčovi, který se svým psím úsměvem přiťapal za námi.

,,Buď tak, nebo zůstaň tady." Pokrčil rameny.

,,Říkal jsi, že u vás je bezpečno." Ukročila jsem, zastrčila nohu do třmenu a vyhoupla se do sedla.

Hlasitě vydechl, jakoby ho diskuze se mnou unavovala. ,,Je. Onchu jde s tebou."

Koneckonců neptal se mě ani Conomor, ani Drobek- Onchu, který se se štěknutím přidal k Soršiným štíhlým nohám. Pobídla jsem Sorchu do kroku, přešla nádvoří, kolem kovárny a skladů, branou po dřevěném mostě ven. Stráže mi s vážností pokývly a dál sledovaly krajinu rozprostírající se pod kopcem. Sešla jsem opatrně strmou část cesty a pustila se na západ po pěšině lemující kraj lesa. Neměla jsem v plánu utéct ani se ztratit, vybrala jsem cestu, kterou jsme už několikrát jeli s Conomorem. Necelou hodinu jízdy západním směrem se nacházela malá osada u křižovatky. Stačilo odbočit doleva a cesta se podél kamenité říčky stáčela zpět kolem lesa až se potkala s hlavní silnicí z jihu se vracející k hradu. Příjemná zábava na celé dopoledne.
Stiskla jsem Sorchu holeněmi a vyrazila pohodovým klusem ve stínu mohutných stromů.

Zastavila jsem u řeky, seskočila ze Sorchy a nechala ji pást na břehu, kde rostla vysoká, jasně zelená tráva. Zula jsem si boty a vykasala lem šatů nad kolena. Z lesa na druhé straně řeky se ozýval zpěv ptáků, občasné zapraskání větve, jak se zvěř prodírala houštím.
Smočila jsem si chodidla, voda příjemně chladila. Pomalu jsem sešla přes kamenité dno doprostřed koryta. Drobek se procházel vodou a čumákem zkoumal něco na dně, co, to mi unikalo. Sedla jsem si na kámen a nechala si omývat kotníky i holeně v líném proudu vody. Zavřela jsem oči a poslouchala šumění, tiché narážení vody do valounů a občasné kváknutí žáby. Možná Drobek lovil právě ty žáby. Nebo raky. Rybu jsem neviděla ani jednu, ale nepochybovala jsem, že by Drobkovo zraku unikla.
Protáhla jsem si záda a zapřela se dlaněmi za sebou o studený kámen.
Jak se má Alain a Anne? Co dělají? Připadnu jim na mysl? A co otec? Spřádá plány na další svadbu, osvobozený od tíživých myšlenek na válku s mocným sousedem? Uvidím je ještě někdy? Nedělí nás nijak zásadní vzdálenost, ale dovolil by mi Conomor cestu zpět do Vannes? Musím se ho zeptat, i když o výsledku dost pochybuji. Conomor. U Epony, jak rychle se můj život změnil a neustále mění. Učím se plavat v manželství, co mi jen síly stačí, ale je moje snaha dostatečná, nebo se utopím jako nedomrlé kotě? Děsí mě a zároveň zvláštním způsobem přitahuje. Dostál svému slibu a čte mi, odpovídá na moje všetečné otázky, což je víc, než kdy byl ochotný udělat otec. Bere si, co mu přijde pod ruce a neptá se. Líbí se ti to, napomenulo mě mé vlastní já. Do tváří se mi dralo horko, ačkoliv mi na obličej sluneční paprsky nedopadaly. Nebudu si nic nalhávat, ano, líbí se mi, jak se mě dotýká. Nevědomky jsem se dotkla vlastních rtů.
Z podivných myšlenek mě vytrhlo zachraptění. Prudce jsem se postavila, až se mi zamotala hlava a rychle se rozhlédla. Drobek se dál věnoval říčním živočichům, Sorcha se pásla, jen na velkém balvanu u břehu přibyla stará žena.