Demigod Life 2

Epilog

… O pět let později …

Už zase mi volá. Rychle jsem to vzal, protože jsem nechtěl dostat vynadáno.

„Ano lásko?“ usmál jsem se.

„Ahoj.“ Ozval se z telefonu vlídný hlas „Kde jsi? Už na tebe čekám.“

„Za chvíli tam jsem. Musím končit. Miluji tě.“ Rychle jsem to típl a podíval se na prodavače přede mnou.

„Vaše přítelkyně?“ mile se na mě usmál.

„Ano. Je nejdokonalejší a proto chci ten nejdokonalejší prstýnek.“

„Jeden bych pro vás měl.“ Prodavač se sehnul a začal hrabat „Mám.“ podal mi černou krabičku, kterou jsem hned otevřel. Byl tam nádherný prstýnek, na kterém byl malý modrý kamínek a kolem něj ještě další kamínky.

„Je dokonalý, ale obávám se, že na něj nebudu mít.“ Smutně jsem zaklapl krabičku.

„Dám vám slevu 50%, což dělá 2000 dolarů.“ Strčil mi krabičku zpět do ruky.

„Fakt?“ rozzářili se mi oči jako malému klukovi co právě dostal novou hračku. Prodavač s úsměvem přikývl a já rychle vytáhl kreditní kartu. Zaplatil jsem, ještě jednou poděkoval a rychle běžel za ní. Proč mi byl ten chlap povědomý …?

~

Přiběhl jsem ke kopci, na kterém stála. Rychle jsem ho vyběhl a objal jí.

„Chyběla jsi mi.“ Políbil jsem jí do vlasů.

„Neviděli jsme se jenom 5 hodin, Percy.“ Zasmála se.

„Pro mě to bylo jako 10 let.“ Zasmál jsem se pro změnu já.

„Proč jsi se, chtěl sejít tady na Vrhu polokrevných?“ tázavě se na mě podívali její kukadla.

„Dnešek je speciální den. Dneškem, před 12 lety, všechno začalo.“ Popošel jsem k borovici a dal na ní svojí dlaň „Je to nostalgie, nemyslíš?“ ani jsem se na Annabeth nepodíval.

„Jsem ráda, že jsi před těmi 12 lety přišel a vstoupil mi do života. Změnil se mi celý život.“ Objala mě zezadu.

„Když pomyslím, že jsem mohl snad sto krát umřít a můj osud mohl být jiný…“

„Nemysli na to Percy. Hlavní je co je teď a ne to co bylo nebo mělo být.“ S úsměvem jsem se otočil.

„Zavři oči.“ Mrkl jsem na ní. Nejdřív nechtěla, ale zanedlouho je zavřela a napjatě čekala, co jí čeká. Vyndal jsem si z kapsy černou krabičku a poklekl.

„Můžeš.“ Jakmile otevřela, oči dala si ruce před pusu a chtěla začít brečet. Pomalu jsem otevřel krabičku.

„Annabeth Chaseová, staneš se mojí Bohyní?“

„Ano!“ vykřikla a skočila na mě, až mě povalila.

„Nastav ruku.“ Annabeth tak udělala a já jí nasadil prsten.

„Je nádherný Percy. Musel stát hodně…“

„To neřeš.“ Usmál jsem se. Annabeth mi rychle vlepila pusu. Postavil jsem se a podíval se na oblohu.

„Tím vás, Bohy, zvu na svatbu vašich hrdinů!“

~

„Musím ti něco říct, Percy.“

„Nepočká to? Za chvíli si máme říct svoje ano.“

„Dej si tu ruku dolů.“ Slyšel jsem, jak se uchechtla.

„Ne. Nepřináší štěstí vidět nevěstu v šatech.“ Stál jsem si za svým.

„Jsem těhotná Percy.“ Řekla to tak potichu, že jsem to skoro neslyšel. Pomalu jsem dal ruku dolů. Nemohl jsem uvěřit vlastním uším. V ti chvíli jsem neřešil jaký má šaty, nebo jestli jí to sluší. S úsměvem na rtech jsem jí objal.

„Já budu táta.“ Zajásal jsem.

„Myslela jsem, že nebudeš rád.“

„Co blázníš? Jsem nejšťastnější chlap pod sluncem. Budu mít dvě osoby, které budu milovat.“ Oběma rukama jsem jí vzal za tváře „Jak dlouho to už víš?“

„Dva týdny.“ Usmála se.

„Budu táta!“ vyběhl jsem z pokoje pro nevěstu a běžel na zahradu, kde se konala svatba. Všichni se na mě podívali, usmál jsem se a z plných plic zakřičel „Já budu táta!“ ten pocit byl úžasný. Žiji svůj život, který jsem ani mít nemusel. Nejsem Bůh, protože jsem si to všechno sám zařídil, ale i tak jsem starší než moje nastávající.

„Budu táta…“ vydechl jsem. Rozhlédl jsem se, kdo všechno už sedí. Byla tam Athéna, Poseidón, Artemis, Apollón a dokonce i Zeus. Taky jsem zahlédl Thalii, Luka, který teď žil s Reynou. Piper s Jasonem, kteří už spolu taky žijí. Zahlédl jsem i Leo s Kalypsó jak si o něčem povídají. Nica s nějakým klukem, který byl pravděpodobně jeho přítel. Mamku s Paulem, kteří byli za mně šťastní. Franka s Hazel, kteří už dítě měli – holčičku jménem Kilari. Clariss stála ruku v ruce s Chrisem a Ráchel s Octaviánem. Všichni byli šťastní a všichni mi chodili přát. Za chvíli začali hrát na klavír a všichni se posadili. Já si stoupl na své místo. Podíval jsem se dopředu a směrem ke mně šla Annabeth s jejím tátou. Potom oddávající začal říkat všechny ty žvásty, ale já je nevnímal. Nedokázal jsem to. Strašně moc jsem chtěl, aby už konečně byla paní Jacksnová. Jediný, na co jsem zareagoval, bylo –

„Táži se vás slečno Chaseová. Berete si zde přítomného Percyho Jacksona?“

„Ano.“ Usmála se.

„Táži se vás pane Jacksone. Berete si zde přítomnou Annabeth Chaseovou?“

„Ano, ano.“ Přikývl jsem.

„Tímto vás prohlašuji za právoplatné manžele. Můžete políbit nevěstu.“ Otočil jsem se na Annabeth a políbil její krásné rty.

„Teď jsi oficiálně žena nejslavnějšího poloboha 21 století.“ To byla pravda. Proroctví se splnilo a moje socha byla v Táboře polokrevných, Táboře Jupiter a dokonce i na Olympu. Určitě se to za několik let změní.

„Kvůli tomu jsem si tě nebrala, chaluhový mozečku.“ Pohladila mě po tváři, která už nebila hladká „Vzala jsem si tě, protože tě miluji.“

„Já vím lásko.“ Znovu jsem jí políbil.

„Percy…“ vydechl vedle mě Luke, který byl zároveň i můj svědek.

„Sakra…“ šeptla Thalie, která byla svědek Annabeth. Já a Annabeth jsme se podívali tím samým směrem co Luke a Thalie.

„Ne, ne, ne, ne!“ vyjekl jsem „Proč na naší svatbě?! Já myslel, že je to už za námi!“ bohužel opak byl pravdou. Ráchel, která byla obalená v zeleném kouři, nebo-li Orákulum z Delf spustilo….

_____________

Ano. Miluji vás :D Tohle je poslední díl Demigod Life 2 a nejspíš i celé knížky :) Děkuji vám, že jste mě podporovali a četli moje žvásty :D Jsem ráda, že se vám tento příběh líbil a budu ráda, když mi napíšete vaše názory do komentářů :) Děkuji vám, že jste se mnou vydrželi :)

~Díl věnuji Child_of_Hebe - Tvůj komentář mi vyrazil dech a strašně moc mě potěšil :)

~Koment

~Vote

~Pac a pusu vaše Yoshiko_:P:D:*