Demigod Life 2

Pro vás

Percy

V Táboře jsem se objevil a slunce mi svítilo do tváře. Už si jsem si ani nepamatoval jaký to je pocit, když jste střízlivý. Dal jsem si před oči ruku a pomalu jí dával pryč, aby si moje oči na slunce zvykly. Po tom co si zvykly a já se dokázal rozhlédnout po Táboře, zděsil jsem se. Všude byl oheň. Nechápu jak to, že jsem si toho nevšiml hned, jak jsem se tady objevil. Dokonce až teď jsem uslyšel křik dětí z Tábora. Rozeběhl jsem se směrem k dětem. Přivolal jsem vodu, která byla jen kousek od nás – dobře asi 1 km, ale teď jsem silnější. Uhasil jsem rychle všechny ohně a zmáčel všechny kolem.

„Jste v pořádku?“ rozhlédl jsem se po dětech a hledal v nich tvář svého pra-pravnuka. Naštěstí tam byl.

„Percy!“ usmáli se na mě děti.

„Kde je?“ opravdu jsem neměl náladu na šťastné shledání a objímání. Všichni ukázali někam směrem k aréně. Já jen přikývl a rozeběhl se tím směrem. Kronos a … Cheirón?! Co tam sakra dělá Cheirón?! Vždyť proti němu nemá šanci.

„Tohle je tvůj konec můj synu!“ naštěstí jsem je našel v čas. Jen o sekundu déle a Cheirón by byl mrtev. Vyvolal jsem vodu a odněkud z mého těla se vynořila. Opravdu jsem nesledoval odkud. Udělala štít před Kronem, a když na vodu dopadl jeho srp, Kronos jednoduše odletěl. Přiběhl jsem k Cheirónovi, který byl zbitý do krve.

„Co vás to napadlo Cheiróne?!“ klekl jsem si k němu.

„Myslel jsem si, že nepřijdeš.“ Suše se usmál „Nějakou dobu ses tu neukázal.“

„Procházel jsem tréninkem a …“ ztratil jsem hlas. Nedokázal jsem o tom, co se za posledních 24 hodin stalo mluvit. Ještě ne.

„Nemusíš mi to říkat Percy.“ Ztěžka se postavil „Zbytek nechám na tobě.“ Kývl jsem a Cheirón někam odcválal. Nekoukal jsem se kam, protože akorát vstal můj nepřítel.

„Takže ses tu nakonec ukázal?“ odplivl si Kronos. Vypadal jako člověk. Zase musel nějakému táborníkovi ukrást tělo… Počkat. Vždyť já tu jeho „schránku“ znám! Vždyť to je Roy.

„Tebe to nikdy nepřestane bavit, že ne?“ začali jsme opisovat elipsu v aréně.

„Vždycky tu budu Jacksone. Vždycky tu bude někdo, kdo bude chtít zničit tvůj milovaný domov.“

„Já si to uvědomuji. Taky že tu vždycky někdo bude, kdo můj domov ochrání. Ať už jsem to já nebo někdo jiný. Zlo nikdy nevyhraje.“

„Nejsme v pohádce Jacksone. Tady nečekej Happy End. Tohle je realita.“

„A víš co je ještě realita Krone?“ usmál jsem se a zastavil se.

„Tak to by mě opravdu zajímalo.“ Udělal to samé co já „Pouč mě.“

„Právě teď jsem silnější jak ty a porazím tě!“ vykřikl jsem a někde v oblasti břicha mi vystřelila voda. Já si vytáhl svůj meč Anaklusmos a rozběhl se naproti Kronovi. Krona nejdřív zaskočila moje nová schopnost, ale stihl se vzpamatovat. A to ještě není všechno, co umím…

„Nevěděl jsem, že máš smysl pro humor.“ Zasmál se Kronos.

„Taky, že ne. Už nějakou dobu ne.“ S neutrálním výrazem jsem seknul z jedné a z druhé strany zase voda. Samozřejmě, že tomu se prostě nemohl vyhnout. Nakonec jsem ho zasáhl ho můj meč a udělal jsem mu hnusnou ránu na pravé ruce, takže už se mu bude ztěžka držet srp. Teda pokud není levák.

„Zlepšil si se.“ Polkl Kronos.

„Dám ti tři rány.“ Kronos se na mě nechápavě podíval. Chápu ho, protože takový šílený úsměv jsem na svém obličeji už dlouho nevytvořil.