Prokletí rodu Swoodu - Pozastaveno

[Kristian Creed ∞ Kapitola Ⅲ]

Jakmile jsme s otcem dotančili byla jsem šťastná. Šťastná tak, jak jsem za posledních pět let jen mohla být. Smála jsem se a já viděla na otci, že ho to těší. Mrtvý stín mého bratra mě doprovázel ode dne, kdy zemřel, a proto byl otec tak nadšený z toho, že se usmívám. „Když mě teď omluvíš, tak bych si šel zatančit s tvou matkou. To víš, aby nežárlila." Usmál se na mě táta a při tom na mě spiklenecky mrkl. Já sena něj za odměnu usmála a řekla něco do stylu, že to by se nikdy nestalo, protože matka vždy žárlí jen sama na sebe.

Když pak otec skutečně odešel za matkou bylo to něco nevídaného. Protože jakmile se jí zeptal o tanec, tak se nenápadně podívala přes otce přímo na mě. A... smála se. Skutečně se má matka usmála. Asi ji potěšilo, že jsem nějak neodmlouvala nebo že nebyla žádná scéna, uvědomila jsem si a trochu se pousmála. Zakývala jsem na ni hlavou a pak s otočila a odešla ke stolu s občerstvením, kde byli skleničky s drahým šumivým vínem. Jednu skleničku jsem si vzala a při tom si do dlaně nabrala i pár kousku nabízeného hroznového vína. Jednu sladkou kuličku ovoce jsem si strčila do úst a ochutnala její výtečnou chuť. Po zapití lehce kyselého šampaňského se zdál hrozen ještě sladší. „Neruším vás?" ozvala se mi za zády otázka. Rychle jsem se otočila, abych se slušností, kterou jsem byla vychována mohla odpovědět. Byl tam vysoký mladý muž, který mohl mít maximálně dvacet. „Vůbec ne." Odpověděla jsem s širokým nacvičeným úsměvem, kterému mě naučila matka. „Pak bych vám chtěl pogratulovat k Vašim zásnubám, které ještě neproběhli, ale během roku by měli. Jmenuji se Kristian Creed. A jsem jeden z těch ubožáků, kteří se o Vás budou ucházet." Řekl s úsměvem a až spěšně hluboko se mi uklonil. Jen tak jsem mu nastavila ruku pro políbení. Nečekané bylo, že ji opravdu chytil, aby si ji mohl přitisknout ke rtům, a tak dát vyniknout svému bouřkovému pohledu. Cítila jsem, jak jsem celá vzplála. Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Nikdy jsem nepotkala muže, který by byl takový. Který by měl tak krásné tmavě hnědé vlasy, tak světle hnědé oči, že spíše připomínali lískové oříšky, nebo tak svůdný pohled, kterým tak sebejistě opojoval.

Když jsem se až po skoro nekonečné chvíli donutila odtrhnout mou ruku od jeho rtů, trochu jsem se začervenala. „ Pak jste tedy zatím můj nejoblíbenější ubožák, který se o mě zatím ucházel." Řekla jsem a věnovala mu soukromí úsměv, který byl již však upřímný. Trochu zmateně, ale pobaveně se na mě podíval. „Omlouvám se. To bylo velice netaktní." Začala jsem panikařit. Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Poprvé v životě jsem já, Lilian Swoodová, nevěděla, co mám říct. „Ne, ne, ne. To je v pořádku. Nebylo to netaktní," zamyslel se, „No dobře, možná trošičku bylo, ale v žádném případě se mi nemusíte omlouvat." Dořekl již s neodolatelným úsměvem. Ulevilo se mi. Měl smysl pro humor. No, možná to bude ten pravý, řekla jsem si, ale hned jsem od té myšlenky upustila. Nemohla to být láska na první pohled. Napřed jsem musela zjistit, kolik mu je vlastně let.

„A promiňte, že se tak hloupě ptám, ale kolik vám je let?" zeptala jsem se lehce. „Vlastně to není vůbec hloupá otázka, příští rok mi bude dvacet tři." Odpověděl mi ležérně se sklenkou v ruce, kterou si vzal od procházejícího číšníka. „Skutečně? Vůbec na to nevypadáte. Tedy... tím nechci říct, že vypadáte na třicet, spíše na opak. Vypadáte velmi svěže." Podotkla jsem hloupě. Ještě nikdy jsem neměla tu zkušenost, abych se bavila s mužem, který je skoro ve stejné věkové kategorii. „Vážně, ani mi nepřijde." Usmál se na mě zase tím svým dokonalým úsměvem. Zdál se mi vážně dokonalí.

„Co byste tak navrhla na krátkou procházku? Jen vy a já?" navrhl s napětím. „S radostí." Řekla jsem nadšeně. Pak mě po chvíli, co mě vedl sálem napadlo něco troufalého. „Co takhle si tykat?" bylo to směšné, možná až příliš. „Kristian." Odpověděl mi důvěrně. „ Lilian, ale říkejte mi prosím Lili." Odpověděla jsem mu též důvěrně a při tom se k němu naklonila. Ne, že bych mu chtěla být tak nablízku, ale proto, aby to slyšel skutečně jen on. „Výborně Lili. A teď vzhůru novým možnostem a známostem." Usmál se příliš blízko mým rtům. Byla jsem jen krok od toho, abych ho nepolíbila. Ale neudělala jsem to. Místo toho jsem se odtáhla a chytla ho za ruku, abych ho mohla vtáhnout do zahrady, pryč od toho všeho hluku a vší pozornosti.