Prokletí rodu Swoodu - Pozastaveno

[Žadatel ∞ Kapitola ⅩⅠ]

Jeho oči mě probodávaly pohledem. Úplně jsem cítila, jak mě pohledem svléká až na duši. Kristianům pohled byl tak intenzivní, že jsem skoro zapomněla dýchat. Uvědomila jsem si to až v moment, kdy jsem náš pohled přerušila a intuitivně zalapala po dávce kyslíku, kterou mé tělo vyžadovalo.

„Dobrý den, dámy," pozdravil nejdříve mě s matkou. „Pane Swoode, moc rád Vás opět vidím." Pokračoval a při tom si s otcem podal rukou. „Ano pane Creede, i já jsem potěšen, že se opět shledáváme." Odpověděl s falešným úsměvem a pokračoval dál. „S mou dcerou se už očividně znáte, že ano?" otázal se nepřítomně, aby mohl poodejít a celou mě tím ukázat, protože až do teď mě většinou svého těla zakrýval jako nějaký poklad. „Ano." Odpověděl mu téměř ihned Kristian, snad se mi to zdálo, nedočkavostí? Creed, je to pan Creed, zpražila jsem se a při tom nasadila falešný úsměv. „Ano." Zopakovala jsem a podala mu hřbet ruky, ke kterému se galantně sklonil, stejně jako před chvílí mé matce. Creedovi probleskly jemné jiskřičky, které však i tak byly plné vášně a chtíče, který jsem rozpoznala hned, jakmile se narovnal a očima přejel můj živůtek. „Dnes Vám to výjimečně sluší, slečno Swoodová." Pronesl tiše po chvíli napětí. Zněl, jako by se vzbudil z nějakého transu. Ale to mi bylo tak nějak jedno. Věděla jsem, proč si mám vzít ty šaty, které i za normálních okolností vzorné muže sváděly, aby mysleli na nestydaté věci, které jim stejně hýřily hlavou.

Po chvíli možná až příliš dlouhého a trapného ticha promluvil Kristian. „Pokud byste dovolil, tak bych velice rád vzal Vaši dceru na krátkou vyjížďku do místního lesa." Kristian se taktně otočil na mého otce. On si pamatoval, co jsem mu řekla, pomyslela jsem si a lehce uvolnila svůj výraz. To otec poznal podle mé neopatrnosti, když jsem se neovládla a zacukalo mi v koutcích úst. Věděl, že bych šla ráda, ale nechtěl mě hned pustit, což jsem chápala. „No... já Vám nevím." Řekl napřed otec a nedůvěřivě přimhouřil oči. Po momentu napjatého ticha George Swood opět promluvil. „Pustím ji s Vámi, jen pokud mi za ní budete ručit životem." Usmál se otec do široka. „Kdyby se jí něco stalo, tak Vám slibuji, že mi můžete proklát srdce čepelí." Odpověděl sebejistě Kristian. Otec na to pokýval hlavou a se slovy, že mi projížďka jen prospěje nás propustil a dál si nás už nevšímal. Po tom, co jsme osiřeli se na mě Kristian nervózně usmál a nabídl mi rámě, které jsem s nevolí přijala. Z projížďky jsem byla nadšená, to ano, ale můj zájem se ztrácel z přítomnosti mého společníka.

„Tak vyjížďka." Prolomila jsem trapné ticho, které mezi námi opět nastalo, když jsme šli o stájí. „Ano, vyjížďka. Upřímně doufám, že se ti bude líbit." Odpověděl příliš rychle a rozklepaně. Nechápala jsem, co to do něj tak najednou vjelo. Povzdechla jsem si. Tohohle budu hořce litovat, pomyslela jsem si, ale i tak to riskla. „Stalo se něco?" vypadlo ze mě po chvíli, kdy už jsem to chtěl přejít. „Nic." Řekl vyhýbavě, ale jeho šarmantní oči, které projížděly celou místnost vypovídaly něco jiného. „Vážně?" otázala jsem a pozvedla jedno obočí. To byla podpásovka a já to věděla. Zhluboka se nadechl, aby pak mohl zastavit. Tím mě zarazil.

„Omlouvám se."