Child's Play | H.S.

1.

Third person POV

"Doufám, že všichni chápete pravidla mojí malé hry" usmál se kudrnáč.

Všichni zděšeně přikyvovali při pohledu na lesknoucí se nůž v jeho ruce. Nechtěli totiž, aby se jim něco stalo.

Při pohledu na jejich vystrašené tváře se usmál ještě víc.
"Oh.. zapomněl jsem se vám představit jsem Harry, ale to už je pro vás asi zbytečné, protože všichni stejně umřete"

V tu chvíli kdy tohle Harry vyslovil všem ztuhla krev v žilách. Některé dívky i začaly hystericky vzlykat.

"Já to řekl nahlas? Nevadí aspoň víte co vás čeká" zaculil se sám pro sebe. "Jediný možný způsob jak oddálit vaši smrt je přivést další lidi do hry, ale stejně jednou umřete, protože na vás dojde řada" nad tou představou se zasněně usmál.

"Máte ještě nějaké otázky nebo můžeme už konečně začít hru?"

"Co když ti uteču" zeptal se odvážně snědý chlapec, ale strach z něho byl cítit na míle daleko.

Harry se začal smát až mu z toho tekly slzy a nikdo nechápal. Jenom on sám chápal proč se směje. Oni netušili, že Harry je schopen si je najít všude i těch nejzapadlejších koutech světa si je bohužel jednou najde a zavraždí je.

"Mě nikdo z vás neuteče. Nikdy vás nepřestanu hledat dokud vás pomalu a trýznivě nezabiju" pousmál se jemně. "Ještě má někdo nějaké otázky?".

Místností se rozlehlo hrobové ticho. Byly pouze slyšet jejich zrychlené dechy a sem tam nějaké vzlyky. Harryho potěšilo, že už nemají žádné přihlouplé dotazy a hra už může začít.

"Hra začíná" ďábelský úsměv se rozlil po jeho tváři.