Child's Play | H.S.

8.

Hlas, který nechtěla už nikdy slyšet.

Third person POV

"Ahoj dlouho jsme se neviděli, celkem si mi chyběla" po téhle větě se usmál. Dívka se nestihla ani otočit a už měla v sobe vraženou jeho kudlu. Čepel zbarvila opět rudá teplá tekutina. Harry do dívky bodal dokud nebyla úplně bez života. Usmál se na své dílo a přemýšlel jestli to něčím nevylepší. Když v tom dostal grandiózní nápad, že se na ni podepíše. Doslova. Vyryl jí své iniciály na její pravou tvář. Teď byl opravdu spokojen se svým dílem. Poté ji začal táhnout k domu stejně jako modrookého chlapce předtím s úmyslem ji tam krásně vystavit, aby viděli co se s nimi v budoucnu stane. Po cestě si pískal, aby ukázal navenek svoji radost. Radost ze svého díla a radost ze své hry. Jakmile došel do místnosti radostně se na všechny usmál.

"Ahojte lidičky doufám, že máte takovou radost jako já" usmál se ještě více.

"Radost z toho z toho, že nás zabiješ?" odvážně pronesla bruneta.

"Ale notak drahoušku neříkej, že to není vzrušující" tleskl si.

"To, že mě brzo zabije psychopat není moc vzrušující" zakřičela.

"Tohle už nikdy nevypustíš z držky nebo tě tak pomalu a bolestivě přede všema zabiju a možná si spolu ještě před tím užijem" lišácky na ni mrknul.

Tahle kapitola je pro jednu krásnou slečnu, která si to vyžádala villagegirl87 . Takže tohle berte jako novoroční díl! Krásný nový rok 2020!